Další pastí je výška. Nízké sezení opticky zvětší pokoj, ale v malém prostoru se z něj hůř vstává a kolem nízké pohovky se hůř prochází, protože zabírá víc půdorysu. Vyšší sedák s tenčími boky bývá praktičtější. Zkontrolujte také, zda sezení projde dveřmi a zda ho vůbec dostanete do místnosti — u jednodílných rozkládacích souprav to bývá kámen úrazu.
Než začnete, zbavte čalounění volných nečistot. Vysavač s kartáčovým nástavcem nastavte na střední sací výkon, u jemných látek na nižší. Kartáček má za úkol uvolnit prach z vláken, ne látku dřít. Pohybujte nástavcem pomalu a krátkými tahy po směru vlákna, ne křížem. Na plochách stačí dva až tři přejezdy, na švech raději více, ale s menším tlakem. Příliš silný přítlak látku rozvlákní a prach zatlačí hlouběji.
Než začnete cokoli rozebírat, změřte nový prostor a porovnejte ho s původní sestavou. Zapište si šířku, výšku a hloubku každého modulu a hlavně to, kde jsou otvory pro spojovací prvky. Právě podle nich poznáte, které díly k sobě patří. Vyfoťte si sestavu před rozebráním, ideálně zepředu i zezadu, a označte díly čísly nebo páskou. Bez toho se při skládání na novém místě snadno ztratí orientace.
Druhou možností je posunout nábytek tak, aby se potah zdi vůbec nedotýkal. Stačí mezera na šířku prstu, ale pozor — u pohovky, která se při sedání prohýbá, se horní hrana opěradla ke zdi přiblíží víc, než ukazuje pohled zepředu. Změřte proto kontakt v okamžiku, kdy na nábytek někdo sedí. Pokud to nejde, použijte na zeď malý proužek průhledné samolepicí fólie nebo ochranné tapety; není to estetické řešení, ale zabrání obrušování omítky i látky.
Praktické je označit si datum zavěšení látky a po půl roce zkontrolovat rozdíl mezi krytou a odkrytou částí. Porovnávejte okraj, který bývá zastíněný, s prostředkem, kam dopadá světlo. Pokud se rozdíl objeví, vyměňte závěsy mezi okny nebo je otočte. Tím se opotřebení rozloží a prodloužíte životnost látky. U oken s celodenním svitem počítejte s výměnou jednou za několik let, i když látka vypadá na první pohled v pořádku.
Základem je, aby peřina byla před uložením skutečně suchá. Po použití ji nechte den nebo dva vyvětrat přehozenou přes dvě židle, aby vzduch procházel oběma stranami. Nikdy ji neukládejte přímo z postele do skříně. Pokud ji skládáte hned po ránu, zůstává v ní zbytek tělesné vlhkosti a ta se v uzavřeném prostoru usadí. Stejně tak ne žehlete povlečení a hned ho neoblékejte na peřinu – teplo a pára potřebují čas odejít.
Měřte hloubku, ne jen šířku Nejčastější chyba je soustředit se na délku sezení a ignorovat hloubku. Hluboká pohovka v malém pokoji působí jako zeď a znemožní průchod za ni. Pokud potřebujete sedět u zdi, hledejte hloubku do zhruba 80 cm; u rozkládacích a polohovacích variant počítejte i s místem na rozložení. Rozkládací sezení bez prostoru na rozložení je k ničemu — před ním musí zůstat volná plocha, kterou při běžném provozu často zabírá stůl nebo křeslo.
Praktický postup: vyznačte si na podlaze páskou půdorys zamýšleného sezení a několik dní ho obcházejte. Zjistíte, kde vás bude tlačit a kde chybí místo na nohy. Pokud sezení stojí v průchodu, zvolte raději úzkou lavici, dvě samostatná křesla nebo sedací soupravu s odnímatelnými opěradly. Modulární díly se do malého pokoje dostávají snáz a dají se skládat podle potřeby.
Na závěr: nerozhodujte se podle fotky v katalogu, ale podle půdorysu s vyznačenými průchody. Odečtěte rezervu na otevírání dveří a na nohy sedících, ověřte hloubku i průchodnost dveřmi a teprve pak vybírejte. Malý pokoj snese pohodlné sezení, pokud mu dáte přesně tolik místa, kolik skutečně máte.
Malý pokoj není důvod vzdát se sezení. Problém většinou nevzniká kvůli nedostatku místa, ale kvůli tomu, že se rozměry volí podle toho, co se líbí, a ne podle toho, co se vejde. Nejdřív změřte půdorys a odečtěte vše, co už v místnosti zabírá prostor: dveře a jejich otevírání, okna, radiátor, topení, parapety, průchody a místo, kde skutečně sednete. Teprve z toho vznikne reálná šířka, do které sezení musí vlézt i s odstupem od zdi a od nábytku.
Základní pravidlo: mezi sedací plochou a překážkou musí zůstat průchod. U stolu nebo pracovního koutu potřebujete na každou sedící osobu zhruba 60 cm šířky a kolem 80 cm na pohodlné vysunutí židle. U pohovky počítejte s tím, že nohy při vstávání zaberou víc místa než samotné tělo. Kdo tohle vynechá, skončí s pohovkou, která vypadá dobře, ale nedá se před ni postavit konferenční stolek ani projít kolem.
Add new comment