Praktické provedení: korpus z laminované desky do vlhka, nožičky rektifikační kvůli nerovné dlažbě, vnitřní police nastavitelné po 5 cm. Do hloubky 35 cm se vejdou boty na ležato i svisle, svisle jen dámské. Na koště a mop použijte držák na dveře skříně, ne podlahu. Vzduch musí proudit – nechte ve dveřích skříně větrací mřížku nebo mezery. Pokud lodžie není vytápěná, vyhněte se skříni z masivu, která při změnách vlhkosti pracuje a může praskat.
Nejčastější chyba je koupě příliš velkého křesílka „aby se v něm dalo pohodlně sedět". Na malé lodžii je pohodlí často v tom, že se dá ještě projít kolem. Druhá častá chyba je ignorování údržby – šrouby se časem povolí a sedák se uvolní. Jednou za sezónu všechny spoje dotáhněte a zkontrolujte, zda se látka netrhá v rozích. Třetí chyba je nechat křesílko přes zimu venku. I když je materiál odolný, sníh a mráz zkracují životnost spojů. Složené křesílko uskladněte uvnitř nebo alespoň pod krytem.
Kdy je lepší koberec zkrátit a zatíž
Židle u zábradlí je horší než otevřené dveře Nejčastější chyba je židle, květináč nebo truhlík postavený přímo u zábradlí. Dítě se na něj vyšplhá během pár sekund, i když si myslíte, že na to nemá sílu. Židle u zábradlí funguje jako schod a zábradlí pak ztrácí svou výšku. Platí to i pro sedačky, stoličky a odkládací desky. Pokud na balkoně potřebujete místo k sezení, postavte židli ke zdi, ne k zábradlí, a vždy ji po použití zasuňte tak, aby nepřekážela. Stejně tak květináče: těžké betonové květináče u zábradlí vypadají bezpečně, ale dítě se o ně může opřít a převrhnout je na sebe i přes okraj.
Typická chyba je koberec jen tak položit na mokrou dlažbu. Voda zůstane pod ním, koberec začne páchnout a barva se vytiskne do dlažby. Nechte podlahu před položením vyschnout a po dešti koberec zvedněte, ať spodní strana provětrá. Pokud koberec leží celou sezónu, jednou za čas ho sundejte a opláchněte hadicí. Prát v pračce lze jen ty, které to výrobce uvádí — ostatní se rozpadnou ve švech.
Zkontrolujte také síť proti hmyzu a plastové výplně. Pokud jsou staré a křehké, dítě se do nich může opřít a vypadnout i s rámem. Sítě musí být pevně ukotvené ve zdivu, ne jen zacvaknuté v rámu. U dveří na balkon používejte dětskou pojistku, která nedovolí otevřít dveře zevnitř, ale zároveň je dospělý zvládne otevřít bez nářadí. Nikdy nenechávejte klíč v zámku z vnitřní strany – dítě se může zamknout venku nebo naopak pustit dovnitř, kam nechcete.
Poslední věc, kterou lidé podceňují: dohled. Ani sebelepší zábradlí nenahradí přítomnost dospělého. Dítě do šesti let by na balkoně nemělo být samo ani na minutu. Pokud potřebujete něco udělat, vezměte ho s sebou, nebo zavřete dveře. Balkon není herna. Je to místo, kde platí, že prevence je otravná, ale účinná.
Co z balkonu odstranit: volně stojící sušák na prádlo, který se dá snadno převrátit; křehké skleněné dekorace a lucerny se svíčkami; volné lano nebo řetěz, po kterém se dá šplhat; a především předměty, které dítěti umožní zvýšit si dosah – bedny, kbelíky, přepravky, hračky větších rozměrů. Dále odstraňte vše, co se dá odšroubovat nebo odmontovat. Dítě ve věku kolem dvou až čtyř let rádo zkoumá, co povolí. Matice na zábradlí, uvolněný kryt, prasklá deska – to vše je výzva.
Co dělat s okolím zábradl
Balkon je pro dítě lákavé místo. Je to takový malý svět za dveřmi, odkud je vidět dolů na ulici, na sousedy, na kočku na parapetu. Jenže právě výška a pevné překážky dělají z balkonu prostor, kde se každá chyba trestá okamžitě. Než dítě pustíte na balkon samotné, projděte si celý prostor očima dítěte – tedy zezdola, ze židle a z vody.
Zábradlí musí být vysoké minimálně 110 cm, u novostaveb se setkáte i s vyššími. Změřte to pásmem, ne odhadem. Důležitá je ale i konstrukce: svislé tyče nebo pletivo s oky do 8 cm, žádné vodorovné příčky, po kterých se dá šplhat jako po žebříku. Pokud máte zábradlí z tenkých svislých drátů, zkontrolujte, zda se dítě neprotáhne mezi nimi – hlava by měla být vždy větší než mezera. Starší zábradlí s ozdobnými prvky bývají past: dítě se o ně opře, prkno povolí a váha jde ven.
Add new comment