U vodou ředitelných barev (latexových, akrylátových) pomůže teplá voda s trochou saponátu a hadřík z mikrovlákna. Kapku nechte několik minut nasáknout, pak ji setřete. U syntetických a olejových barev je potřeba rozpouštědlo – technický benzín, aceton nebo speciální odstraňovač barev. Vždy nejprve vyzkoušejte na malém, méně viditelném místě, zda rozpouštědlo nepoškodí podlahu. U vinylových podlah se acetonu vyhněte, může narušit povrch. U dřevěných parket používejte raději jemnější prostředky a po odstranění barvy místo ošetřete voskem nebo olejem.

Prvním krokem je změřit vlhkost, ne ji odhadnout pohmatem. Povrch může být suchý, zatímco hloubka desky je stále nasycená. Používají se dva přístupy: destruktivní metoda s karbidovou zkouškou, která stanoví obsah vlhkosti v hmotnosti betonu, a nedestruktivní měření vlhkosti v prostoru pod uzavřenou fólií. Ani jedno číslo nestačí samo o sobě. Záleží na tloušťce desky, složení betonu, větrání a ročním období. Orientační hodnoty pro cementový potěr se pohybují v jednotkách procent, pro anhydrit jsou přísnější.

Praktický postup je jednoduchý. Nejprve položte na podlahu silnější textilii tam, kde se nejvíc pohybujete a mluvíte. Pak zavěste závěsy na stěnu, od které se zvuk vrací. Potom přidejte čalouněný nábytek nebo textilní prvky – polštáře, přehoz, tapetu s reliéfem. Po každé změně znovu zatleskejte a poslouchejte rozdíl. Často stačí dvě až tři úpravy a ozvěna zmizí. Naopak zbytečné je cpát do místnosti akustické panely, pokud jste nevyřešili základní věci.

Nejprve si ujasněte, co se od podlahy v kuchyni skutečně očekává. Voda se dostane všude, ale jinak reaguje na spáry, jinak na povrch. Náraz zase závisí na tom, zda je podlaha pružná, nebo tvrdá. Tvrdý povrch lépe odolá poškrábání, ale hůř tlumí náraz. Pružný povrch náraz zvládne, ale může se poškodit od ostrých předmětů. Žádný materiál není dokonalý ve všem, jde o kompromis.

Než začnete cokoli rozebírat, projděte podlahu pomalu a bosou nohou. Všímejte si, kde zvuk vzniká – jestli uprostřed místnosti, u zdi, nebo nad nosným trámem. Pomůže i to, když někdo jiný stojí na podezřelém místě a vy posloucháte zespodu, pokud je přístup do sklepa. Označte si křídou nebo páskou každé problematické místo. Teprve pak má smysl rozhodnout, jestli stačí zatlouct nový hřebík, nebo bude nutné prkno nadzvednout.

Nejrizikovějšími místy jsou spáry mezi deskami, obvody u soklových lišt, přechody do jiných místností a prostory pod nábytkem, kam se dostane vlhkost a už se neodpaří. První varovné signály bývají nenápadné: hrany desek se mírně zvednou, spára se rozšíří, povrch v místě spoje ztmavne nebo začne být na dotek drsnější. U levnějších laminátů se problém projeví během několika týdnů, u kvalitnějších s vodoodpudivou úpravou jádra to může trvat déle, ale princip zůstává stejný. Jakmile jednou jádro nabobtná, už ho zpět do původního stavu nedostanete. Výměna poškozených desek je pak jediné řešení.