Dřevěné čelo postele chytá špínu jinak než zbytek nábytku. Dotýkáte se ho rukama, opíráte se o něj hlavou, padá na něj prach z ložního prádla a často stojí v dosahu otevřeného okna. Nejde tedy jen o estetiku – mastnota z kůže a pot se do dřeva postupně vsakují a časem vytvoří tmavé mapy, které už nejdou jen tak setřít. Rozhodující je, čím povrch ošetříte, protože nesprávná volba situaci spíš zhorší.
Lidé, psi a místa v malých dávká
Nejdřív boso, potom v ponožkách Než dítěti nazujete první botičky, nechte ho co nejdéle chodit boso. Bosá noha se učí vnímat povrch, posiluje klenbu a rozvíjí rovnováhu. Pokud je venku zima nebo hrozí poranění, použijte protiskluzové ponožky nebo capáčky. Teprve když batole stabilně stojí a dělá první samostatné kroky, je čas na skutečnou obuv. Nespěchejte – dítě, které ještě nechodí, botičky nepotřebuje, ledaže jde o ochranu před chladem při venčení v kočárku.
Teplá barva a nízký jas rozhodují víc než počet di
Na závěr projděte celou trasu rukou a zkuste, zda se kabel dá lehce nadzvednout. Pokud je napnutý jako struna, povolte držák a přidejte rezervu. Kabely schované tímto způsobem vydrží roky bez viditelných stop a bez rizika, že je při prvním přesunu postele zlomíte.
Na letišti počítejte s delšími přesuny, než jste zvyklí. Batole chce chodit samo, zastavuje se a zkoumá okolí. Nechte mu na to prostor, ale držte ho u sebe v místech, kde se nedá předvídat provoz. Bezpečnostní kontrola bývá nejčastějším zdrojem zdržení: tekutiny a kaše dávejte do jednoho průhledného sáčku, který vytáhnete jako první, a dítě připravte předem, že půjde na chvíli za ruku. Vyhnete se tak zbytečnému přendávání věcí na poslední chvíli.
První botičky jsou pro batole velká změna. Najednou má na nohou něco cizího, co ho tlačí, klouže a brání volnému pohybu. Pláč je přirozenou reakcí, ale dá se mu předejít. Klíčem je postupnost, trpělivost a správná volba obuvi. Následující řádky shrnují, jak na to, aby první krůčky v botičkách neskončily slzami.
Když dítě v botičkách pláče, nejprve zkontrolujte, zda ho něco netlačí – šev, tkanička, příliš těsná pata. Zkuste boty sundat, nohu promasírovat a nabídnout oblíbenou hračku. Někdy pomůže nazouvat botičky před zrcadlem, aby dítě vidělo, co se děje. Chvalte každý krůček, i ten nejistý. Pokud pláč trvá i po několika dnech a dítě boty odmítá, zkuste jiný střih nebo se poraďte s dětským fyzioterapeutem. Někdy je problém v samotné noze, ne v botě.
Začněte tím, že si den před odletem připravíte jednu malou tašku jen pro dítě. Patří do ní pleny na celou cestu plus dvě navíc, vlhčené ubrousky, náhradní tričko a kalhoty, jeden oblíbený předmět a jedna nová drobnost, která ho zabaví. Zbytek nechte v zavazadle. Častá chyba je nacpat do příručního zavazadla celou domácnost a pak v uličce lovit jednu konkrétní hračku ve chvíli, kdy dítě křičí.
Typickou chybou je nazouvání botiček na příliš dlouhou dobu hned první den. Dítě se unaví, noha se zpotí a vzniká tlak. Další chybou je kupovat boty „do zásoby" – převelké boty způsobují zakopávání a nestabilitu. Také se nevyplácí spoléhat na doporučení kamarádek bez vyzkoušení. Každá noha je jiná. Pokud dítě v botičkách chodí po špičkách nebo našlapuje na vnitřní hranu, boty pravděpodobně nesedí.
Typická chyba je naplánovat let přesně na dobu spánku a pak se divit, že dítě nespí. V letadle je hluk, světlo a cizí lidé, takže spánek nemusí přijít vůbec. Berte to jako variantu, ne jako plán. Když dítě usne, dobře. Když ne, máte připravenou drobnost a klidný hlas. Vyhněte se tomu, abyste ho v prvních minutách letu nutili sedět, a naopak ho nechte chvíli rozhlédnout, pokud to situace dovolí.
Kdy přestat dítě přesvědčovat a začít mu vyhovět Během nástupu do letadla je nejlepší chvíle na to, aby dítě něco pilo nebo jedlo. Polykání pomáhá vyrovnávat tlak v uších a mimochodem zaměstná ruce i pusu. Nenuťte ho ale do jídla, které nemá rádo, a nepřesvědčujte ho o tom, že to bude bolet. Většina batolat zvládne vzlet i přistání lépe, když sedí na klíně a má u sebe známou věc, než když sedí samo a poslouchá vysvětlování.
Po přistání nechte dítěti pár minut, než se rozkouká. Nepřidávejte hned další úkol v podobě hledání zavazadel a spěchu na dopravu. Největší stres vzniká tehdy, když dospělý řeší tři věci najednou a dítě cítí, že se něco děje. Jedna věc po druhé, klidný hlas a připravená plena v ruce udělají víc než dokonalý itinerář. První let s batoletem nemusí být bez chyb, stačí, když nebude bez přípravy.
Add new comment