Po přesunu podlahu zkontrolujte, než nábytek postavíte na místo. Malý škrábánek se dá ještě opravit, ale jakmile na něj postavíte skříň, už ho neuvidíte. Podložky pod nožičky nechte na nábytku i po stěhování – ochrání podlahu při každém dalším posunu a při běžném úklidu. Pokud se nábytek musí přenášet přes práh, podejte ho přes něj, ne přetahujte.

Škrábání ve svislé poloze je pro kočku přirozené a souvisí s označováním teritoria. Proto nestačí položit na zem kobereček. Drapadlo musí být svislé a v dosahu místa, kde kočka odpočívá. Jestliže útočí na konkrétní roh pohovky, postavte před něj přenosné škrabadlo nebo tam připevněte kus sisalu. Dočasně překryjte napadené místo volně loženou látkou, ale nepoužívejte oboustrannou lepicí pásku natrvalo – lepí se na ni chlupy a kočku to spíš odradí od celého kusu nábytku.

Čtvrté řešení je méně vidět, ale funguje každý den: pravidlo jedné ruky. Když něco vytáhnete, něco jiného vrátíte na místo. Zní to banálně, ale právě tím se koupelna nepřeroste v chaos během týdne. Páté řešení je osvětlení. Světlo nad zrcadlem má svítit na obličej, ne do stropu; tmavé kouty opticky zmenšují místnost a nutí vás odkládat věci na jedno přeplněné místo. Než cokoli přikoupíte, změřte skutečné rozměry a vyzkoušejte, zda se dveře a zásuvky otevřou, aniž byste museli něco přemisťovat. Právě tento krok většina lidí vynechá a pak řeší, proč se do nové skříňky nic nevejde.

Malá koupelna nevypadá přeplněně kvůli tomu, že je malá, ale kvůli tomu, jak je zařízená. Většina lidí začne řešit úložné boxy a police, přitom první krok je jinde: zjistit, kolik místa skutečně zabírá to, co denně používají. Projděte koupelnu a sepište, co leží na vaně, na umyvadle a na podlaze. Právě tyto plochy se plní nejrychleji a opticky zmenšují prostor víc než samotné rozměry.

Prvním chytrým řešením je vertikální úložiště, ale ne ve formě náhodně přibitých poliček. Měřte výšku mezi umyvadlem a zrcadlem a mezi zrcadlem a stropem. Úzké police nad sebou fungují jen tehdy, když mají hloubku do patnácti centimetrů; hlubší police nad umyvadlem vadí při mytí rukou a často spadnou věci při předklonu. Na zeď zavěste také držák na ručníky a háčky na žínky, čímž uvolníte madla a okraje vany.

Celá rozcvička má trvat patnáct až dvacet minut a má skončit s pocitem, že jste v teple, ale ne unavení. Když po rozcvičce cítíte pálení v předloktí, bylo toho moc. Když je vám zima, bylo toho málo. Rozdíl poznáte podle prvního těžšího přelezu – pokud se chyty zdají kluzké a síla nejde, vraťte se o krok zpět. Rozcvička není ztráta času, je to první lezecký výkon dne.

Prsty a předloktí: tady vzniká většina problémů Prsty potřebují vlastní, postupnou přípravu. Začněte na velkých lištách nebo na hraně stěny, kde se dá viset celou dlaní. Dva až tři lehké visy po deseti sekundách, mezi nimi odpočinek a protřepání rukou. Pak přejděte na menší lištu, ale jen na pár sekund a s vědomím, že tělo ještě není připravené. Nikdy nezačínejte na malých chytech a nevisíte na nich „na doraz". Šlachy se zahřívají pomaleji než svaly, takže prvních deset minut lezení má být výrazně lehčích, než je vaše maximum.

Prvním krokem je pochopit, že obrazovka není hlavní zdroj světla. Monitory mají doporučený jas obvykle kolem 100–150 cd/m², což je zlomek toho, co vydrží denní okno. Pokud sedíte čelem k oknu, obrazovka je tmavá a vy ji podvědomě zesilujete, až se oko unaví. Naopak okno přímo za monitorem vytváří silný kontrast a odlesky. Nejlepší je boční světlo zleva (u praváka) nebo zprava (u leváka), nikdy ne čelně ani zezadu.

Do rozcvičky zařaďte i trup a nohy. Lehké lezení po velkých chytech s důrazem na přesnost nohou udělá víc než hodina posilování. Zkuste dva až tři přelezy lehké cesty, kde se soustředíte na dýchání a na to, abyste se nehroutili v pase. Potom přidejte pár dynamických cviků na střed těla – například nesení nohou ve visu nebo pomalé zvedání kolen. Ne do selhání, jen aby se trup probudil.

Před samotným lezením si dejte pět minut na specifické chyty. Projděte si na lehké cestě typy chytů, které vás čekají – lišty, dírky, hrany. Tím se prsty i hlava naladí na konkrétní úkol. Pokud jdete na projekt s malými dírkami, poslední část rozcvičky má být na podobných, ale větších chytech. Přeskočení tohoto kroku je důvod, proč první pokusy vypadají, jako byste lezli poprvé.

Druhým řešením je sjednotit obaly. Nemusíte kupovat drahé dózy, stačí přesunout mýdlo, šampon a kosmetiku do stejných nádob a označit je. Na polici pak nevzniká zmatek z různě vysokých lahví, které zabírají víc místa, než potřebují. Pozor na vlhkost: dřevěné a papírové obaly v koupelně nabobtnají a plesniví, proto volte plast nebo sklo s těsněním.