Typická chyba je brát si příliš velký batoh. Na lodi není místo a na ostrově často ani cesta. Další chyba je spoléhat na to, že se převléknete na břehu. Kostel na břehu nebývá převlékárna a kolem může být jen kámen a vlhká tráva. Nezapomeňte, že zpáteční plavba bývá náročnější než cesta tam, protože se unavíte a vítr se obvykle zvedá odpoledne.

První věc je vhodné oblečení do vrstev. Na vodě se počasí mění rychleji než na pevnině a to, co je na nástupišti příjemné, může být za hodinu nepříjemné. Lehká nepromokavá vrstva, která se vejde do batohu, je základ. Nepromokavá bunda nestačí, pokud nemáte něco proti větru na holou kůži. Vyhněte se bavlněným tričkům, která po namočení chladí. Na nohy uzavřené boty s protiskluzovou podrážkou, ne sandály.

Existují dvě základní strategie. První je souznění: stěna vychází z podtónu dřeva, jen je světlejší nebo tlumenější. U teplého dubu to bývá krémová, písková nebo jemná šedobéžová. U tmavého ořechu funguje světlá šedá s teplým nádechem. Druhá strategie je kontrast: stěna má chladnější podtón než nábytek. K teplému dřevu tak lze postavit chladnou šedou, k tmavému dřevu naopak světlou, téměř bílou. Kontrast nesmí být náhodný, jinak interiér působí jako dvě nesouvisející poloviny.

Poslední a nejdražší příčinou je vodní pumpa a těsnění pod hlavou. Vadná pumpa se projeví pískáním, vůlí v ložisku nebo chybějícím proudem kapaliny v nádobce při běžícím motoru. Těsnění hlavy prozradí bílý dým z výfuku, mastnou emulzi na víčku oleje nebo bubliny v expanzní nádobce. Tady už nejezděte dál. Zastavte, nechte motor vychladnout a nechte vůz odtáhnout. Dolévání kapaliny a jízda „do servisu" je nejrychlejší cesta k prasklé hlavě a k opravě, která se nevyplatí.

První obutí dělejte doma, v klidu a vsedě. Botu rozevřete co nejvíc, dítěti podepte patu a teprve pak zapněte suchý zip nebo zavírání. Nespěchejte a nechte dítě chvíli v botičkách jen sedět nebo přecházet po koberci. Pokud začne plakat, nesundávejte botu hned, ale zkraťte dobu na několik sekund a příště to zopakujte. Náhlé sundání učí dítě, že pláč botu vyřeší, a příště bude protestovat dřív.

Stěhování kanceláře se obvykle nezadrhne na samotném převozu nábytku, ale na tom, co se rozhodne příliš pozdě. Nejlepší ochranou proti chaosu je pevný harmonogram, který začíná dřív, než se podepíše nájemní smlouva na nové prostory. Reálně počítejte s několika měsíci příprav. Určete jednoho člověka, který celý přesun řídí a má právo rozhodovat. Pokud tuto roli rozdělíte mezi více lidí bez jasné odpovědnosti, začnou se rozhodnutí zdržovat a informace se ztrácet.

Nezapomeňte na věci, které se snadno přehlédnou. Aktualizujte adresu v systémech, na fakturách, v podpisech e-mailů a v registrech, kde je to nutné. Informujte klienty a dodavatele s předstihem a zajistěte přesměrování pošty. Zkontrolujte stav nových prostor před nastěhováním a zdokumentujte případné závady. Po přesunu si udělejte krátké ohlédnutí: co zdrželo, co se vyplatilo a co příště udělat jinak. Právě tahle zpětná vazba je nejcennější, protože příští stěhování bude o něco klidnější.

Prvním konkrétním krokem je soupis všeho, co v kanceláři existuje. Projděte místnosti a sepisujte vybavení, archiv, IT techniku i drobnosti ze zásuvek. U každé položky rozhodněte, zda se stěhuje, vyhodí, prodá, nebo vrátí pronajímateli. Tento seznam se pak stává podkladem pro nabídky stěhovacích firem a pro plán nového rozmístění. Typická chyba je stěhovat starý a nepotřebný nábytek jen proto, že je jednodušší ho naložit než rozhodnout. Každá zbytečně převezená věc stojí peníze a zabírá místo v novém prostoru.

Načasování, které drží pohromadě Stanovte pevný termín a od něj odpočítejte jednotlivé úkoly pozpátku. Zjistěte, kdy se v nové budově dá nastěhovat, kdy funguje výtah a zda je potřeba rezervovat nákladní zónu před domem. Ověřte si také omezení pronajímatele, například hodiny, kdy se smí stěhovat, a podmínky pro vjezd vozidel. Na poslední týden naplánujte jen to, co se dá skutečně zvládnout. Přesun IT infrastruktury a telefonů řešte s dodavateli s předstihem, ne až v den stěhování. Výpadek sítě nebo telefonů v prvních dnech provozu dokáže firmu ochromit víc než chybějící židle.

Lidé potřebují vědět, co se od nich čeká. Rozdělte odpovědnosti za jednotlivé oblasti: IT, archiv, klíče, označení krabic, komunikace s dodavateli. Každou krabici označte cílovou místností a obsahem, ideálně barevným štítkem podle patra nebo oddělení. Připravte si balíček pro první den v novém sídle: základní kancelářské potřeby, prodlužovačky, klíče, seznam kontaktů a kopii půdorysu. Bez něj se první ráno promění v hledání nezbytností mezi nerozbalenými krabicemi.