Největší chyba přichází v prvních dnech: lidé podceňují hygienu kolem zámečků a drátu. Zbytky jídla se zachytávají v místech, kam kartáček běžně nedosáhne, a vzniká zánět dásní nebo bílé skvrny od odvápnění skloviny. Řešením je mezizubní kartáček, jednosvazkový kartáček a důkladné čištění po každém jídle, ne jen ráno a večer. Druhou častou chybou je vynechávání kontrol – posun drátu a výměna gumiček mají svůj termín a jeho nedodržení léčbu prodlouží.

Nejdřív zkontrolujte mechaniku. Rozkládací systémy mají tendenci se zadrhávat, když se měsíce nerozkládají. Před příchodem hosta sedačku rozevřete nadvakrát a nechte ji chvíli v otevřené poloze. Pokud jde deska ztuha, neposilujte tlak silou v rozích — páčení křiví čepy a po pár pokusech už pohovka nasedá do roviny jen s námahou. U výklopných systémů s úložištěm pod sedákem zase zkontrolujte, zda horní deska po vyklopení opravdu dosedne a nezůstane viset o pár centimetrů výš.

Dejte pozor na přesycení. Dva krátké výlety denně s odpočinkem mezi nimi udělají víc než celodenní maraton. Po každém náročnějším setkání dopřejte štěněti spánek a klid, ne další vzrušení. Sledujte řeč těla: zívání, olizování nosu, uhýbání pohledem a tuhnutí jsou signály, že je toho moc. Přerušte akci dřív, než se štěně stáhne nebo začne štěkat. Stejně tak neopakujte situaci, která skončila strachem, hned druhý den – dejte psovi čas a příště uberte intenzitu.

Čištění začíná ještě před kartáčkem. Po každém jídle vypláchněte ústa vodou a zkontrolujte, zda mezi zámečkem a zubem nezůstaly kousky potravy. Na to slouží jednosvazkový kartáček nebo mezizubní kartáček, který se dostane pod drátek. Běžný kartáček s rovnými vlákny tam nedosáhne a zub se pod rovnátkem začne kazit, aniž by to bylo vidět. Vyměňujte kartáček každé dva až tři měsíce, u keramiky spíš dřív — jakmile jsou vlákna ohnutá, už pod drátkem nečistí.

Začněte doma a v bezprostředním okolí. Pouštějte různé zvuky – vysavač, zvonek, déšť z reproduktoru – zpočátku tiše a na dálku, postupně hlasitěji. Ke každému podnětu přidejte něco příjemného, třeba pamlsek nebo hru. Pokud štěně ztuhne, zvětšete vzdálenost a uberte intenzitu. Typická chyba je pouštět hlasité zvuky hned naplno s představou, že „si zvykne". Zvykne si na strach, ne na zvuk.

Nezapomeňte na podlahu. Pokud valenda stojí na koberci, výsuv se do něj zachytává a rám se kroutí. Podložte nohy pevnými podložkami, aby se postel neviklala, a zkontrolujte, zda zásuvka při vytahování nedrhne o okraj koberce. U vyšších rámů se vyplatí zajistit dorazy, které zabrání vyjetí zásuvky až na konec dráhy a jejímu zaseknutí.

Místa a povrchy procvičujte nenápadně při běžných cestách. Projděte se po dlažbě, trávě, písku, přes kovový rošt nebo po dřevěné lávce. Nechte štěně zastavit, očichat a rozhodnout se. Nenoste ho celou dobu v náručí, ale ani ho netahejte přes překážku, které se bojí. Když se zastaví, zastavte se taky, počkejte a nabídněte pamlsek. Cílem není zdolat trasu, ale nasbírat klidné zkušenosti.

Častou chybou je také trestat štěně za opatrné nebo bázlivé chování. Pes, který se bojí, potřebuje podporu a vzdálenost, ne výtku. Stejně chybné je nutit ho k „odvaze" tlačením dopředu. Raději změňte podmínky: uberte hluk, zvětšete odstup, zkraťte setkání. Socializace není jednorázový úkol, ale série malých, klidných kroků. Když si je naplánujete do běžného dne a budete reagovat na štěně, ne na seznam, získáte psa, který se nových věcí nebojí, ale zvědavě je zkoumá.

Socializace štěněte nezačíná až na cvičáku, ale v momentě, kdy si ho přinesete domů. Rozhodující je období zhruba do šestnácti týdnů věku, kdy pes nejlépe přijímá nové podněty. Nejde o to stihnout co nejvíc zážitků, ale o to, aby každý nový podnět byl spojený s pocitem bezpečí. Štěně, které se při setkání s neznámým člověkem nebo zvukem třese, si neodnáší zkušenost „svět je v pohodě", ale „svět je nebezpečný". Proto je lepší tempo zpomalit než dohánět seznamy.

Typická chyba je nábytek „do budoucna": příliš vysoká postel bez zábradlí, otevřené regály plné těžkých knih, volně stojící lampa s tenkým kabelem. Kabely veďte za nábytkem nebo v liště, zásuvky zaslepte krytkami a volně ležící prodlužovačky z pokoje úplně odstraňte. Další častá chyba je přesunutí nábytku bez kontroly – po každé změně znovu zkontrolujte kotvy, mezery mezi kusy a to, zda dítěti něco neposlouží jako schod.

Základ je ukotvení. Každá skříň, komoda nebo police vyšší než zhruba metr musí být připevněná ke zdi. Dítě si na otevřenou zásuvku stoupne, zavěsí se do ní a nábytek jde přes. Kotvy a úchytky řešte hned při sestavování, ne až „až bude čas". U zásuvek používejte dorazy, aby nevyjížděly celé, a u dveří měkké samozavírače, které zabrání přiskřípnutí prstů.