Na vině bývá i vadné čidlo teploty nebo poškozený řemen pohánějící vodní pumpu. Řemen s prasklinami nebo uvolněným napnutím přestane pumpu pohánět a chlazení přestane fungovat okamžitě. Při výměně řemene zkontrolujte i ložisko pumpy — vůle nebo pískání znamenají, že pumpa brzy odejde. U starších vozů se vyplatí sledovat i stav chladicích hadic: ztvrdlá a popraskaná guma praskne nejčastěji za jízdy.

Druhým častým viníkem je nefunkční ventilátor chladiče. Spouští se až při vyšší teplotě, proto se závada projeví hlavně při stání v koloně. Otestovat ho lze jednoduše: nechte motor běžet na volnoběh, dokud se nespustí, a sledujte, zda se roztočí. Pokud ne, zkontrolujte pojistku, relé a čidlo teploty. Ucpaný chladič od listí a hmyzu snižuje účinnost stejně spolehlivě jako vadný ventilátor. Propláchněte ho jemným proudem vody zepředu, nikdy ne tlakem, který ohne lamely.

U startu a přistání dávejte pozor na uši. Batole často neumí samo vyrovnat tlak a začne plakat, aniž by rodič věděl proč. Pomáhá sání, polykání nebo jemné žvýkání. Pokud dítě odmítá, zkuste ho na chvíli přitisknout k sobě a mluvit tiše. Křik v tuto chvíli neznamená, že jste selhali, ale že dítě potřebuje jinou polohu. Po přistání nespěchejte s vstáváním. Nechte ostatní cestující odejít a dítěti dejte pár minut na rozkoukání.

V podkroví se teplý a vlhký vzduch z interiéru snadno dostane do skladby střechy. Pokud parozábrana není souvislá, proniká pára do izolace, kondenzuje a sádrokarton začne nasávat vlhkost. Projeví se to mapami, měknutím a plísní na povrchu. Parozábranu je nutné přelepovat systémovými páskami, těsnit prostupy kabelů a vynechat ji za elektroinstalací jen tam, kde to konstrukce vyžaduje. Zároveň je potřeba zajistit přívod vzduchu do podkroví; utěsněné podkroví bez větrání vlhkost neodvede a problémy se vrátí i po novém obkladu.

Nejčastější příčinou je nedostatek chladicí kapaliny. Netěsnící hadice, prasklé těsnění pod hlavou nebo unikající vodní pumpa dokážou ubírat kapalinu pomalu, takže si jí nevšimnete. Kontrolujte hladinu za studena, ideálně jednou za dva týdny, a to jak v nádobce, tak u chladiče. Dolévejte vždy stejný typ kapaliny, jaký je v systému. Míchání různých druhů vytváří sraženinu, která ucpává kanálky a snižuje chlazení.

Prevenci zvládne každý sám a zabere jen pár minut. Před delší cestou zkontrolujte hladinu kapaliny, stav řemene a čistotu chladiče. Sledujte teploměr během jízdy, zvlášť v létě a v kopcích. Pokud ručička stoupá, vypněte klimatizaci a topení nastavte na maximum — odvede část tepla z motoru. Nikdy nepokračujte v jízdě s přehřátým motorem, i krátká vzdálenost může znamenat zkroucenou hlavu a nákladnou opravu.

Začněte u zdroje. Vypněte digestoř, vyndejte odpadkový koš, prohlédněte sifon pod dřezem a prostor za sporákem. Kuchyňskou linku a dlaždice otřete hadrem namočeným v octovém roztoku: jeden díl octa na tři díly vody. Na mastnotu na sporáku je vhodnější teplý roztok s vyšším podílem octa, ale nejdřív ho vyzkoušejte na skrytém místě – u kamene, mramoru a některých lakovaných povrchů může ocet narušit povrch. Po setření nechte plochu oschnout, aby ocet vyprchal.

Kde hledat závadu, když kapalina neubývá Když je kapaliny dost, přichází na řadu termostat. Zaseknutý v zavřené poloze zabrání průtoku do chladiče a motor se přehřeje během několika minut. Poznáte to podle studené horní hadice i po zahřátí motoru. Vadný termostat ale může zůstat i otevřený, motor se pak nedohřeje na provozní teplotu a spotřeba roste. Vyměňujte ho spolu s těsněním a při montáži dbejte na správnou orientaci — obrácená instalace způsobí stejný problém.

Přehřívání motoru nevzniká z ničeho nic. Téměř vždy mu předchází dlouhodobě přehlížený problém, který se projeví až ve chvíli, kdy je nejméně vhodná — v koloně, na dálnici nebo v kopci. Většina řidičů si všimne až stoupající ručičky teploměru, přitom rozhodující signály přicházejí mnohem dřív. Pokud se teplota začne šplhat nad běžnou hodnotu, zastavte na bezpečném místě a nechte motor vychladnout. Otevření víčka chladiče za horka je nejčastější příčina vážných popálenin.

Co se pod valendu vejde a co tam nepatří Pod postel patří sezónní oblečení, sportovní vybavení, ložní prádlo, knihy, kabely a věci, které teenager potřebuje mít po ruce jen občas. Naopak tam nepatří jídlo, mokré věci, špinavé prádlo bez koše a cokoli, co by mělo být každý den dostupné. Praktické je rozdělit prostor na zóny: u hlavy méně používané věci, u nohou ty, ke kterým se sahá častěji. Pokud používáte zásuvky, označte je nebo použijte průhledné boxy, aby teenager nemusel celý prostor vysypávat při hledání jedné věci.