Typická chyba je příliš dlouhé vaření. Broskve ztratí barvu i svěží chuť a džem ztmavne. Další chybou je přidání pektinu v prášku bez ohledu na množství ovoce; přírodní pektin z jablka nebo rybízu stačí a výsledek je přirozenější. Také se nevyplácí džem doslazovat až na konci, kdy už je zavařený — cukr se nerozpustí a krystalizuje. Pokud chceš džem s kousky ovoce, část broskví před vařením odlož a přidej je až na posledních pět minut.

Psi mají kámen nejčastěji na vnější straně horních stoliček a špičáků, protože tam se plak ukládá nejvíc. Poznáte to podle žlutohnědého až šedého povlaku u okraje dásně. Zpočátku jde o tenkou linku, později o silnou krustu, která může zub překrýt i ze strany. Někteří psi mají kámen i pod dásní, kde ho pouhým okem nevidíte. Tam už ale vzniká zánět.

Velikost je druhá věc, na které se nejvíc chybuje. Lezecké boty se nekupují podle čísla, které nosíš v běžné obuvi. Většina začátečníků volí příliš velká čísla, protože je tlačí kůže. Jenže bota, která se v patě a nártu hýbe, ti na stěně uklouzne a ty zapojíš předloktí, které se unaví dřív než nohy. Správně zvolená bota má být těsná, ale ne bolestivá. Prsty mají být na konci téměř rovné, případně jen lehce pokrčené. Palec se nesmí opírat o špičku tak, že ho nemůžeš narovnat. Pokud po pěti minutách cítíš brnění, je bota malá. Pokud se v ní noha posouvá, je velká.

Poslední vychytávka je pravidelná rotace. Jednou za sezónu projděte boty a bundy a ty, které jste nenosili, odklidte do sklepa nebo jiné místnosti. Chodba tak zůstane jen pro to, co skutečně používáte každý den. Udržet v ní pořádek není o velkém prostoru, ale o tom, že každá věc má své místo a nic se nevrší na hromadu.

Teplota pánve rozhoduje víc než recept Druhou chybou je studená pánev. Maso, zelenina i vejce potřebují dostatečně rozpálený povrch, jinak se místo opečení začnou dusit ve vlastní šťávě. Rozpálení poznáte jednoduše: kápněte na pánev kapku vody. Pokud zasyčí a hned se vypaří, je připravená. Pokud se voda jen kutálí a nic se neděje, počkejte. U oleje sledujte, kdy se začne lesknout a lehce vlnit. Teprve pak vkládejte suroviny. A neplňte pánev do plna – když je potravin příliš, teplota prudce klesne a výsledek je mdlé, vodnaté jídlo.

Na co si dát pozor: pes nemusí mít žádné viditelné příznaky, i když má kámen pokročilý. Zvířata instinktivně skrývají bolest. Proto se nedoporučuje spoléhat na to, že pes normálně jí a běhá. Jednou ročně by měl zuby zkontrolovat veterinář, u malých plemen a psů s kratším čenichem i dvakrát ročně, protože se jim plak usazuje rychleji.

Základem je dostatečný prostor mezi poleny. Skládejte je tak, aby mezi nimi zůstaly mezery na dva až tři prsty. Vzduch musí proudit skrz hromadu, ne jen po povrchu. Řada položená na sebe bez mezer vytvoří uvnitř vlhké jádro, které přes zimu nezmizí. Stejně důležité je umístění: místo s celodenním průvanem a pokud možno na slunci. Přímé slunce urychlí odpar vody víc než jakékoli přikrývání.

Čtvrtou chybou je nedostatečné odpočinutí masa po tepelné úpravě. Když maso vyndáte z pánve a hned ho krájíte, šťáva vyteče na prkénko a maso zůstane suché. Nechte ho pět až deset minut pod volně položenou pokrývkou. Během té doby se šťáva vstřebá zpět do vláken a maso zůstane šťavnaté. Stejné pravidlo platí pro pečenou zeleninu – chvíle odpočinku jí prospěje.

Na tvrdosti dřeva záleží méně, než se říká. Buk, dub nebo jasan schnou pomaleji než smrk, ale při správném složení a proudění vzduchu jsou použitelné po jednom roce. Měkké dřevo může být připravené už po šesti měsících. Rozhoduje vlhkost, ne druh. Vlhkost si ověřte jednoduchým testem: vezměte poleno, nařízněte ho a přiložte měřidlo, nebo ho zkuste štípnout. Suché dřevo praskne ostře, mokré se ohne.

Zubní kámen vzniká mineralizací zubního plaku. Plak je měkký povlak z bakterií, zbytků potravy a slin, který se usazuje na zubech během několika hodin po krmení. Pokud se neodstraní mechanicky, do jednoho až tří dnů se nasytí minerály ze slin a změní se v tvrdý kámen. Ten už kartáčkem dolů nedostanete, drží na sklovině jako cement a vytváří ideální prostředí pro další bakterie.

Třetí chybou je míchání příliš často. Když budete na pánev neustále zasahovat, maso se neopeče do křupava a zelenina se rozvaří. Nechte suroviny chvíli být, ať se vytvoří hnědá krusta. Platí to i pro cibulku: chce čas, než zprůhlední a zesládne. Přeborníkování v míchání vede k tomu, že se vše rozpadne na kaši.

Pátou chybou je vaření podle minut bez ohledu na skutečnost. Každá trouba hřeje jinak, každá deska vařiče má jiný výkon a každá surovina je jinak velká. Místo slepého sledování času používejte oči, nos a chuť. Těstoviny ochutnejte o minutu dřív, než uvádí obal. Zeleninu píchněte špičkou nože. Maso zkontrolujte teploměrem, pokud ho máte. Recept je návrh, ne zákon. Kdo se naučí reagovat na to, co se děje v hrnci, přestane řešit nepovedené večeře úplně.