Nejprve na nosnou konstrukci přišroubujte zelené desky tak, aby spáry nebyly v rozích sprchy. Spáry vytmelte speciálním tmelem a přelepte těsnicí páskou. Potom naneste dvě vrstvy hydroizolačního nátěru, v rozích je přetáhněte do výšky alespoň dvacet centimetrů. Nátěr nechte pořádně zaschnout, obvykle to trvá déle, než udává etiketa. Teprve pak lepte dlažbu.

Parozábrana, na kterou se zapomíná Bez souvislé parozábrany na teplé straně izolace nemá celé souvrství smysl. Fólie se klade s přelepenými spoji, těsně obchází krokve, prostupy a napojení na obvodové stěny. Stačí jeden netěsný detail a vlhkost z interiéru si najde cestu přímo do izolace. Typická chyba je protržení fólie při montáži roštu nebo její přetažení přes ostré hrany. Poškozené místo se musí přelepit těsnicí páskou, ne jen překrýt dalším pruhem.

Zateplení podkroví sádrokartonem vypadá jednoduše: mezi krokve se vmáčkne izolace, přes ni se přišroubují desky a je hotovo. Právě tohle zjednodušení je nejčastější důvod, proč po první zimě začnou na deskách vznikat mapy, rezavé skvrny od vrutů a v krajním případě i plíseň. Sádrokarton není parotěsná zábrana, je to jen povrch. Všechno rozhodující se odehrává v souvrství pod ním.

Před namícháním si přečtěte poměr na obalu a dodržte ho. Prach vsypávejte do vody, ne vodu do prachu. Míchejte pomalu, aby se do hmoty nedostal vzduch. Vzduchové bubliny se po zaschnutí projeví jako póry, které musíte přetmelit. Míchejte tak dlouho, dokud nezískáte hladkou pastu bez hrudek. Nechte ji odstát asi pět minut a pak krátce promíchejte znovu. Tmel, který stojí příliš dlouho, začne tuhnout a už ho nerozmícháte.

Základem je správně spočítaná tloušťka tepelné izolace. Mezi krokvemi vzniká jen tolik místa, kolik dovolí jejich výška, což v praxi znamená méně, než je potřeba. Řešením je izolaci rozdělit: část vložit mezi krokve a zbytek přidat pod ně do roštu. Tím se posune rosný bod mimo konstrukci a sníží se riziko kondenzace. Podkroví se neizoluje na „co nejvíc", ale na hodnotu, která odpovídá skladbě a větrání střechy.

Poslední krok, který lidé podceňují, je kontrola před zaklopením. Ještě než zmizí poslední deska, vyfoťte si celé souvrství a zkontrolujte, že nikde nejsou mezery v izolaci, fólie je celistvá a rošty drží. Opravovat cokoli po instalaci znamená bourat hotovou plochu. Pokud se podkroví používá celoročně, vyplatí se také řešit větrání místnosti, protože samotná parozábrana vlhkost neodvede, pouze ji zastaví.

U firmy platíte za hodiny a za režii. V rozpočtu se proto objevují i položky, které u svépomoci nevidíte: doprava, odvoz odpadu, příprava pracoviště, záruka. Poptávejte vždy rozpis, ne jednu souhrnnou částku. Porovnávejte, co je v ceně zahrnuto — zda i tmelení a broušení, nebo jen hrubá stavba. Právě v tom se nabídky nejvíc liší.

Rošt pod sádrokartonem se dělá z pozinkovaných profilů, nikdy ne z dřevěných latí. Dřevo mění vlhkost a pracuje, spoje desek pak praskají. Desky se šroubují ve vzdálenosti alespoň deseti milimetrů od sebe a hlavy vrutů se zahloubí tak, aby je tmel překryl, ale papír se neprotrhl. Spoje se bandážují a tmelením ve dvou až třech vrstvách. Mezi vrstvami je nutné nechat tmel vytvrdnout, jinak se objeví praskliny v rozích.

Hotová sádrokartonová plocha se už jen přetmelí, přebrousí a natře. Kdo ale přeskočí kontrolu parozábrany nebo podcení tloušťku izolace, bude po pár sezonách řešit vlhké mapy a plíseň místo malování. Práce navíc před zaklopením je vždy levnější než jakýkoli zásah do hotového podkroví.

Lepidlo, které se nehodí na papír Nejčastější chyba je volba lepidla. Univerzální lepidla na bázi škrobu jsou pro sádrokarton riziková, protože po zaschnutí zůstávají citlivá na vlhkost a na pohyb desky. Pro těžší tapety, vliesové nebo vinylové, použijte disperzní lepidlo určené pro daný typ tapety. U lehkých papírových tapet se vyplatí lepidlo nanášet na zeď, ne na tapetu. Lepidlo nanesené na tapetu ji zbytečně namáčí a papír se při sesychání stahuje, což způsobuje viditelné spáry.

Volba tloušťky sádrokartonu se často rozhoduje podle toho, co zrovna zbylo na stavbě, nebo podle ceny. To je nejrychlejší cesta k příčce, která duní, praská v rozích a po pár letech povolí u spojů. Přitom stačí držet se dvou čísel — 12,5 mm a 15 mm — a vědět, kdy které patří na stěnu.

Pokud i po všech krocích tapeta na sádrokartonu drží jen na některých místech, hledejte příčinu v podkladu, ne v tapetě. Nejčastěji jde o nedostatečně přebroušený nátěr, chybějící penetraci nebo příliš mnoho lepidla, které prosáklo na líc. Odlepený roh se dá opravit vstříknutím lepidla injekční stříkačkou a přitlačením, ale pokud se vlní celý pás, je lepší ho strhnout a začít znovu. Sádrokarton je dobrý podklad, jen nesnese improvizaci.