Častou chybou je, že lidé karton v koupelně nechávají trvale a myslí si, že větrání stačí. Větrání pomáhá, ale jen když je dostatečné a pravidelné. Krátké otevření okna po sprše nestačí, pokud je koupelna malá a vzduch se v ní rychle ochladí. Lepší je větrat déle a několikrát denně, případně použít odsávání. Karton by měl být navíc z koupelny pryč, jakmile ho přestanete potřebovat. Není to materiál, který by tam měl zůstat natrvalo.

Prach se nejvíc šíří, když se s vlnou třese nebo když se s ní manipuluje nad hlavou. Desky proto noste vodorovně, přidržujte je oběma rukama a neházejte je na sebe. Při vkládání do příčky je vkládejte na doraz, ale netlačte přes okraj – přebytečný kus se nemá lámat silou, ale odříznout. Mezery mezi deskami a sloupky utěsněte zbytky vlny, ne polyuretanovou pěnou, která se s vlnou nesnáší a časem se rozpadá.

Častou chybou je příčka vedená až k pevné konstrukci bez dilatace. Když se sádrokarton dotkne zdiva naplno, vibrace se přenesou do celé budovy a izolace prudce klesne. Proto nechte po obvodu malou spáru a vyplňte ji pružným materiálem. Stejně problematické je vedení elektroinstalace: krabice a trubky oslabují desku a vytvářejí akustické mosty. Rozvody veďte pokud možno v dutině, ne v samotné desce, a krabice na protilehlých stranách nikdy neumisťujte přímo proti sobě.

Základem je pochopit, odkud vlhkost přichází. Není to jen pára ze sprchy, ale i kondenzace na studených plochách, mokrá podlaha a vlhkost, která se drží v ručnících. Karton položený přímo na zemi nasaje vodu okamžitě. Stejně špatně dopadne, když ho postavíte těsně ke zdi, kde se drží chlad a vlhko. Prvním krokem je proto vybrat místo, které je nad zemí, dál od sprchy a pokud možno u vnitřní stěny, ne u té obvodové.

Nejčastější chyba je podcenění rovinu. Mřížka se zdá v pořádku, ale po obvodu je o centimetr výš nebo níž. Řešení je jednoduché: protáhněte mezi protilehlými úhelníky provázek a průběžně kontrolujte. Další častá chyba je nedostatečná dilatace u velkých ploch. U místností nad dvacet metrů čtverečních nechte po obvodu mezeru a zakryjte ji pružnou páskou. Bez ní se podhled v rozích roztrhne.

Akustická sádrokartonová příčka se nejčastěji pokazí na jednom jediném místě: na obvodu. Desky, vata a vrstvení jsou vidět, ale netěsnost u podlahy, u stropu nebo u zárubně se snadno přehlédne. Přitom stačí mezera široká jako tloušťka karty, aby příčkou proteklo tolik zvuku, že veškerá práce uvnitř konstrukce vyjde nazmar. Zvuk se nešíří jen skrz desku, ale také všemi netěsnými cestami kolem ní.

Základ je jednoduchý: mezi místnostmi nesmí existovat žádné vzduchové spojení. Obvod příčky proto utěsněte akustickým tmelem nebo trvale pružným tmelem po celé délce, v rozích i v napojení na stěny. Kolem zárubní a instalačních prostupů použijte těsnicí pásku nebo tmel, ne pouze montážní pěnu, která po vytvrzení ztvrdne a spáru znovu otevře. Stejně pečlivě utěsněte i druhou stranu příčky, protože zvuk se šíří oběma směry.

Jak poznat, že je příčka správně ukotvená Druhý dotaz se týká uchycení. Lidé často řeší, čím šroubovat desky, ale zapomínají na připojovací spáry. Obvodové profily se mají ukotvit do podlahy, stropu a přilehlých stěn, a to dostatečně hustě. Do betonu se používají mechanické kotvy, do pórobetonu nebo cihel hmoždinky odpovídající materiálu. Pod hlavy kotev patří pružná podložka, která zabrání přenosu kročejového hluku. Když se to vynechá, příčka sice drží, ale duní a praská v rozích. Právě praskliny v rozích jsou typickým důsledkem zanedbané dilatace a příliš tuhého připojení.

Karton také nikdy nepokládejte na dlažbu bez podložky. Podložka z plastu nebo pryže ho nadzvedne o několik centimetrů a vytvoří vzduchovou mezeru. Ta stačí k tomu, aby se vlhkost nevsakovala zdola. Stejně důležité je karton nezatloukat do rohu. Nechte kolem něj alespoň pět centimetrů volného prostoru, aby mohl vzduch cirkulovat. Pokud ho postavíte na těsno, vlhkost se v něm drží a plíseň se objeví i na ošetřeném povrchu.

Předem se také vyplatí zkontrolovat, jestli karton není už napadený plísní. Stačí malá skvrna a v teplém vlhkém prostředí se rozroste během pár dní. Napadený karton vyhoďte, i když se to zdá jako škoda. Plíseň se drží v pórech a žádné ošetření ji spolehlivě nezničí. Nový karton pak rovnou ošetřete a umístěte tak, aby na něj nestříkala voda. Pokud to udržíte, vydrží v koupelně překvapivě dlouho a nebude se drolit ani zapáchat.

Suchý karton je materiál, který na vlhkost reaguje okamžitě. V koupelně, kde se denně sprchuje, je vzduch nasycený vodní párou a karton nasákne během několika dní. Pokud ho necháte jen tak položený na zemi, začne měknout, rozpadat se a brzy se v něm usadí plíseň. Nejde tedy o to karton do koupelny jen přinést, ale připravit ho tak, aby vlhkost přežil.