Překlad anglických termínů se hodí i při nákupu spojovacího materiálu. Screw je šroub, stud je svislý profil, track je vodicí profil, joint tape je spárovací páska a joint compound je tmel. Corner bead znamená rohový profil. Furring channel je nosný profil pro podhledy. Když narazíte na fire-rated, jde o požárně odolnou desku, moisture-resistant označuje impregnovanou desku. Tyto výrazy se nevyplatí zaměňovat – záměna impregnované a běžné desky v koupelně vede k bobtnání a plísním.

Desky kladte kolmo na nosné profily a spáry střídejte, aby se nedostaly do jedné linie. Šrouby umísťujte po 15 až 20 cm a hlavičky mírně zapusťte, ale papír neprotrhněte. Příliš utažený šroub drží slabě a vytváří bouli, kterou už zatmelit nelze. Mezi deskami nechte malou spáru, kterou vyplní tmel. U velkých ploch počítejte s dilatační spárou u stěn.

Profilová konstrukce stojí na vodicích profilech upevněných do podlahy a stropu. Do betonu stačí hmoždinky a vruty, do pórobetonu nebo dutých cihel používejte chemickou kotvu nebo šrouby do přesné hmoždinky. Rozteč vrutů držte kolem 50 cm, ale vždy dva vruty v krátkém úseku profilu. Svislé stojky se vkládají po 40 nebo 60 cm podle šířky desky a typu obkladu. Kvůli dveřím ale potřebujete v místě otvoru zdvojené stojky po obou stranách a nad otvorem vodorovný nosný profil. Ten musí být podepřený krátkými stojkami tak, aby se při zavírání dveří neprohýbal.

Před obkladem zkontrolujte rovinnost příčky dvoumetrovou latí. Případné nerovnosti vyřešíte podložením nebo přeskládáním stojek, po obložení už jen tmelem. Spáry mezi deskami přelepte sklotextilní páskou a přetáhněte tmelem ve dvou vrstvách; mezi vrstvami nechte zaschnout. Rohy u dveří vyztužte hliníkovým profilem, jinak se o ně při nošení nábytku odloupne tmel.

Dveřní zárubeň osazujte do hotové a vytmelené příčky, ne do holého rámu. Kotvy zárubně veďte do zdvojených stojek, případně do dřevěného výztužného hranolu vloženého do profilu. Mezi zárubeň a konstrukci dejte montážní pěnu, ale jen v rozumné míře — přílišná expanze dokáže rám zdeformovat. Nakonec zkontrolujte, že se křídlo zavírá lehce a sedí v rovině. Pokud ne, seřiďte panty, dokud je příčka ještě přístupná.

Nejčastější chyby: tmel nanesený na nesoudržný okraj, chybějící výztuha u větší díry, příliš silná vrstva a broušení hned po nanesení. Vyhněte se také tomu, abyste do čerstvého tmelu tlačili prstem a zkoušeli, jak drží. Pokud se díra po opravě znovu objeví na stejném místě, problém není v tmelu, ale v pohybu konstrukce nebo v klice, která do desky naráží dál.

Než vezmete do ruky vrtačku, rozmyslete si, kudy povede příčka a kde budou dveře. Šířka dveřního křídla plus zárubeň určuje světlost otvoru; u standardního křídla 80 cm počítejte s hrubým otvorem širším o několik centimetrů, přesné hodnoty najdete v technickém listu zárubně. Polohu příčky vyznačte na podlaze, na stropě a na obou přilehlých stěnách jednou svislou čárou — stačí laser nebo olovnice. Zkontrolujte, zda v trase nevedou rozvody vody, topení nebo elektřiny. Příčku pak postavíte tak, aby její osa seděla na čáře, ne hrana.

Při montáži myslete i na spoje a rohy. Impregnovaná deska sama o sobě nestačí, pokud použijete běžný tmel a obyčejnou pásku — vlhkost pronikne spárou. Použijte tmely a pásky určené do vlhkého prostředí, spoje důkladně přetřete a nechte zaschnout. pokud stavíte sprchový kout, zvažte raději desku s vyšší odolností a kvalitní hydroizolační stěrku. Rozdíl mezi oběma typy se projeví až po měsících provozu, a to právě na špatně ošetřených spojích.

Kde se dělá nejvíc chyb a jak je obejít Nejčastější chyba je slabý rám dveří. Pokud nad otvor nedáte zesílený profil a nepodepřete ho, po pár měsících se objeví prasklina v rohu. Druhá chyba je zapomenutá izolace. Do dutiny příčky patří minerální vlna; kvůli akustice ji natlačte naplno, ne jen tak, aby „něco bylo uvnitř". Třetí chyba je špatné řezání desek. Řežte je o pár milimetrů kratší, než je světlá výška, a spáru nikdy nedělejte v úrovni dveřního otvoru — vždy ji posuňte mimo roh. Desky šroubujte ve vzdálenosti alespoň 10 mm od hrany a hlavy šroubů pak zatmelte.

Broušení dělejte ručně s jemným zrnem a destičkou, ne bruskou na plný výkon. Cílem není zbrousit tmel do hloubky, ale srovnat přechod mezi záplatou a okolním povrchem. Projeďte dlaní přes místo se zavřenýma očima – prsty poznají nerovnost dřív než oči. Potom povrch otřete od prachu, naneste penetraci a případně tenkou vrstvu jemného tmelu. Teprve pak se hodí malovat.

Minerální podhled vypadá jako jednoduchá záležitost, dokud se nezačne s montáží. Rozdíl mezi čistým a křivým výsledkem není v materiálu, ale v přípravě. Než koupíte první desku, změřte místnost a spočítejte, kolik celých desek se vejde do půdorysu. Zbytek dořežete, ale každý řez znamená ztrátu. U minerálních desek platí, že se řežou ostrou čepelí a řez se dělá z lícové strany, jinak se okraj třepí a spoj je vidět.