Role se řežou o 1 až 2 cm širší, než je světlost mezi profily, a vkládají se tak, aby se mírně rozpínaly a samy držely. Není potřeba je lepit ani jinak fixovat. Důležité je vyplnit i rohy, horní a dolní napojení a prostor kolem instalací. Právě tam vznikají tepelné mosty a úniky zvuku. Kabely a trubky veďte předem a vatu kolem nich obcházejte, ne přes ni. Pokud vata překáží elektroinstalaci, raději ji v místě přerušte a mezeru doplňte menším kusem.

Samotné tapetování začněte od okna, abyste spáry neviděli proti světlu. Pásy řežte s přesahem několika centimetrů a spojujte je na tupo, nikdy ne s přehybem. Na sádrokartonu se vyhněte tapetování přes rohy, kde se desky stýkají s jiným materiálem. V těchto místech se podklad hýbe jinak a tapeta tam téměř vždy povolí. Raději pásek ukončete před rohem a zbytek začněte z druhé strany.

Prasklina v sádrokartonu vypadá hrozivě, ale ve většině případů nejde o statickou závadu. Sádrokarton je materiál, který pracuje s vlhkostí a teplotou, a pokud je spoj špatně vyztužený nebo se dům sezónně hýbe, objeví se vlásenka podél spáry. Než vytáhnete tmel, prohlédněte prasklinu zeširoka. Pokud se okraje dají zmáčknout prstem a deska se pod nimi vlní, je to vada podkladu nebo uvolněného spoje. Pokud jsou okraje pevné a prasklina je tenká a rovná, stačí povrchová oprava.

Pokud i po všech krocích tapeta na sádrokartonu drží jen na některých místech, hledejte příčinu v podkladu, ne v tapetě. Nejčastěji jde o nedostatečně přebroušený nátěr, chybějící penetraci nebo příliš mnoho lepidla, které prosáklo na líc. Odlepený roh se dá opravit vstříknutím lepidla injekční stříkačkou a přitlačením, ale pokud se vlní celý pás, je lepší ho strhnout a začít znovu. Sádrokarton je dobrý podklad, jen nesnese improvizaci.

Obvodový profil přišroubujte ke stěnám ve stejné rovině jako rošt. Nerovná montáž obvodového profilu je druhá nejčastější chyba: desky pak na kraji nesedí a spára se rozjíždí. Rovinu si přeneste vodováhou nebo laserem, ne odhadem. Pomocí závěsů pak rošt vyrovnejte do jedné roviny, a to ještě před obložením.

Typická chyba je použití 15 mm tam, kde stačí 12,5 mm. Zbytečně se zvedne hmotnost konstrukce, prodlouží se montáž a ztíží se práce ve stísněných prostorech. Stejně častá chyba je opak: 12,5 mm na velký rozpon podhledu bez dalšího vyztužení. Deska se prohne, šrouby se časem uvolní a spáry popraskají. Vždy proto kontrolujte rozteč nosných prvků podle technického listu desky, ne podle zvyku.

První krok je vždy kontrola a příprava podkladu. Spáry mezi deskami musí být přetmelené a přebroušené do roviny, šroubky zapuštěné a zatmelené. Pokud je deska jen natřená základní barvou, zjistěte, zda nejde o kluzký povrch. Na takový podklad obyčejné lepidlo nedrží. Řešením je přebroušení brusným papírem a nanesení penetrace určené přímo pro sádrokarton. Penetrace snižuje nasákavost a sjednotí savost podkladu, což je klíčové pro rovnoměrné schnutí lepidla.

Sádrokartonové desky vypadají jako ideální podklad pro tapetování: rovný, hladký povrch bez prasklin a nerovností. Jenže právě tady vzniká nejvíc problémů. Tapeta na sádrokartonu drží jen tehdy, když pochopíte, že deska se chová jinak než omítka. Papírový obal desky je nasákavý, spojovací spáry pracují a povrch může být po nátěru kluzký. Kdo to ignoruje, ten se po pár týdnech dívá na vlnící se pruhy.

Do rozpočtu patří nosný rošt, závěsy, spojovací materiál, desky, tmelení a výztužné pásky. Samostatnou položkou je izolace, pokud má podhled tlumit zvuk nebo zlepšit tepelný komfort. Dále se připočítá práce: zaměření, vytyčení roviny, montáž závěsů, obložení, tmelení spár a broušení. Často se zapomíná na přípravu před montáží, tedy odstranění starých povrchů, přesun materiálu, ochranu podlahy a zakrytí nábytku. Právě tyto činnosti tvoří velkou část ceny za m2, i když nejsou vidět v hotovém stropu.

Lepidlo, které se nehodí na papír Nejčastější chyba je volba lepidla. Univerzální lepidla na bázi škrobu jsou pro sádrokarton riziková, protože po zaschnutí zůstávají citlivá na vlhkost a na pohyb desky. Pro těžší tapety, vliesové nebo vinylové, použijte disperzní lepidlo určené pro daný typ tapety. U lehkých papírových tapet se vyplatí lepidlo nanášet na zeď, ne na tapetu. Lepidlo nanesené na tapetu ji zbytečně namáčí a papír se při sesychání stahuje, což způsobuje viditelné spáry.

Po zavěšení pásů je nutné vše pořádně přitlačit válečkem nebo stěrkou, a to i v rozích a u lišt. Vzduchové bubliny se nesmí nechat na později, protože po zaschnutí už je neodstraníte bez poškození tapety. Místnosti pak dopřejte klidné schnutí bez průvanu a bez přímého zdroje tepla. Rychlé sušení horkým vzduchem způsobí, že lepidlo zkřehne a tapeta se začne odlepovat od podkladu.