Důležitá je i intenzita. Množství světla se měří v luxech; pro práci s dokumenty se doporučuje alespoň 500 luxů přímo na stole. Běžná stropní lampa v obývacím pokoji ale takovou hodnotu nedá, zvlášť když je stínidlo daleko. Proto se vyplatí kombinovat dvě světla: celkové v místnosti, aby nevznikal ostrý kontrast mezi monitorem a okolím, a lokální nad stolem. Když je okolí příliš tmavé a jen monitor jasný, oči se neustále přizpůsobují a rychle se unaví.

Volba barvy stěn v ložnici ovlivňuje spánek víc, než se na první pohled zdá. Světlé a tlumené odstíny pomáhají tělu přepnout do odpočinkového režimu, zatímco syté a studené barvy mohou mozek držet v bdělosti. Než vyrazíte do obchodu s barvami, položte si základní otázku: chcete, aby vás ložnice uklidňovala, nebo má být hlavně vzdušná a čistá? Odpověď určí, kterým směrem se vydat.

Co udělat ještě před spaním, aby se tělo přestalo hlíd

Typická chyba je nechat matraci ležet na zemi uprostřed pokoje. Zabírá místo a navíc se do ní může dostat vlhkost. Lepší je postavit ji na bok k radiátoru, ale ne přímo na něj. Další častá chyba je ztráta šroubků a spojovacích dílů. Dejte je do jednoho sáčku a přilepte ho k některé části rámu. Až budete postel znovu sestavovat, ušetříte čas i nervy.

Jakmile je rám volný, nesnažte se ho skládat do sebe silou. Nejprve ho položte na bok a zkontrolujte, zda se bočnice dají oddělit od čel. U některých postelí stačí vyndat dvě až čtyři spojky a rám se rozpadne na ploché díly. Ty pak stavte na výšku podél zdi nebo je zasuňte za skříň. Pokud se bočnice nesundávají, zbývá je položit na sebe a zajistit proti sklouznutí. Pozor na ostré hrany a na to, aby díly neblokovaly průchod.

Kde se to pokazí a co místo toho udělat Největší past je ocet na žule, mramoru a vápenném kameni. Kyselina leptá vápenec a povrch zmatní. Stejně tak nepatří ocet na hliník — zčerná. Soda zase škodí laku a některým přírodním kamenům, protože je abrazivní. Před použitím vždycky vyzkoušejte roztok na skrytém místě.

Zápach z kuchyně většinou zmizí, když odstraníte zdroj: ucpaný sifon, zanedbanou digestoř, mokrou utěrku v kbelíku. Ocet a soda jsou nástroje, ne všelék. Když je používáte správně a odděleně, ušetříte peníze i zdraví. Když je smícháte, jen si namočíte ruce a nic nevyřešíte.

Na pach z lednice dejte misku s jedlou sodou nebo s octem, ne obojí. Na pach z dřezu nasypte sodu do odpadu, zalijte horkou vodou a nechte působit. Ocet použijte až druhý den jako oplach. Na mastnotu na plotně nastříkejte ocet s vodou v poměru jedna ku jedné, nechte pět minut a setřete. Na připálený hrnec dejte sodu s trochou vody, povařte a nechte odmočit.

Zápach z kuchyně se dá zvládnout bez agresivní chemie, ale ocet se sodou nejsou kouzelný prášek. Každý funguje jinak a na jiné věci. Když je smícháte dohromady, okamžitě zreagují a vznikne octan sodný — tedy skoro jen slaná voda. Neutralizují se navzájem a vy ztratíte sílu obou. To je první a nejčastější chyba: nasypat sodu do octa v jedné misce a čekat zázrak.

Používejte je odděleně. Ocet řeší mastnotu, vodní kámen a většinu organických pachů — ryby, cibuli, připálené mléko. Soda je zásaditá, takže si poradí s kyselými pachy: zkyslé mléko, zvířecí moč, pot, spálenina. Když je smícháte, přijdete o obojí. Výjimka je jedna: čištění odpadu, kde jde hlavně o mechanický tlak a pěnění, ne o chemii.

Větrejte. Žádný prostředek nenahradí otevřené okno a digestoř. Když něco hoří, vypněte sporák a nechte místnost vyvětrat, teprve pak řešte zápach. Míchání octa s jinými čisticími prostředky může uvolnit chlor, takže nikdy nekombinujte ocet s bělidlem ani s prostředky obsahující chlór. To je nebezpečné, ne jen neúčinné.