Třetí řešení se týká zrcadla a osvětlení. Zrcadlová skříňka nad umyvadlem odvede dvojí práci: poskytne úložný prostor a zároveň zvětší dojem prostoru. Uvnitř mějte jen to, co používáte ráno a večer – kartáček, pastu, krém, holicí strojek. Zbytek patří do uzavřených boxů nebo do skříně mimo koupelnu. Světlo umístěte po stranách zrcadla, ne jen doprostřed nad ním; boční osvětlení nechává obličej ve stínu a nutí vás se naklánět blíž. Pokud je to možné, přidejte i malé světlo nad sprchu, abyste při mytí nešahali na špinavé věci poslepu.

Zrcadlo přes celou šířku umyvadla opticky zdvojí prostor, zejména když visí naproti oknu nebo světlému místu. Světlo mějte dvě: jedno nad zrcadlem, druhé u stropu. Jediné světlo uprostřed stropu vrhá stíny na obličej a při holení nebo líčení je k ničemu. Světlé barvy na stěnách pomáhají, ale jen pokud mají matný povrch; lesklé obklady odrážejí každou kapku a koupelna pak vypadá věčně špinavá.

Nerovný strop neznamená, že se sádrokartonu musíte vzdát. Znamená to jen, že pod ním musí vzniknout nosná konstrukce, která rozdíl vyrovná. Než začnete cokoli řezat, změřte odchylky. Vezměte dvoumetrovou latku nebo dlouhou vodováhu, přiložte ji na strop v několika směrech a najděte nejnižší a nejvyšší místo. Rozdíl vám určí, jak hlubokou rovinu budete potřebovat. U starých domů se běžně pohybuje od dvou do pěti centimetrů, u trámových stropů i více.

Světlo a hluk jsou druhá věc, kterou lidé podceňují. Závěsy, které zatmaví místnost, pomohou večer i v létě, kdy je světlo dlouho. Na hraní naopak potřebujete dost světla přes den, ideálně u okna, ale tak, aby slunce nesvítilo přímo do očí. Pokud je pokoj průchozí, zvažte přesun hrací zóny k oknu a postele ke dveřím. Hluk z chodby se dá potlačit těžším kobercem u dveří a policí plnou knih, která funguje jako zvuková bariéra.

Začněte tím, že si místnost projdete v čase. Ráno, kdy se hlavně hraje, a večer, kdy se hlavně odpočívá. Všímejte si, kudy se chodí, kde je nejvíc světla a kde je naopak hluk od dveří nebo od okna. Hrací zóna má být co nejdál od místa na spaní, ideálně v části, kterou neprocházíte cestou do pokoje nebo k oknu. Pokud to dispozice dovolí, postavte postel i skříň podél jedné stěny a zbytek nechte volný pro hraní.

Než začnete vybírat barvu stěn, podívejte se na nábytek. Ne na jeho styl, ale na jeho podtón. Dřevo má vždy buď teplý podtón (do žluta, oranžova, červena), nebo studený (do šeda, hnědošeda, někdy i nazelenalý). Dub, ořech a třešeň patří k teplým, zatímco mořený jasan, akát nebo šedý lakovaný dub mají podtón studený. Pokud zvolíte barvu stěn v opačném podtónu, nábytek bude vypadat špinavě a prostor nesourodě. To je první a nejčastější chyba.

Textil tlumí zvuk a změkčuje prostor. Závěsy by měly sahat až k podlaze a být širší, než je okno, aby se daly stáhnout do stran. Koberec nemusí být velký, stačí, když pokryje prostor mezi gaučem a stolem a nohy na něm spočinou. Povlaky na polštáře a jedna deka přehozená přes opěradlo udělají víc než drahá dekorace. Pozor na přemíru vzorů – když se sejdou tři různé potisky, prostor začne působit neklidně. Držte se dvou barev a jednoho vzoru.

Nezapomínejte na podlahu. Ta je často největší dřevěnou plochou v místnosti a určuje, jak bude barva stěny vypadat. Světlá podlaha unese tmavší stěny, tmavá podlaha potřebuje naopak světlé stěny, jinak prostor působí stísněně. Pokud podlaha a nábytek mají odlišný podtón, držte stěny v neutrálu a nechte rozdíl být – snaha všechno sladit do posledního detailu vede k nudnému a umělému výsledku.

Kde končí hraní a začíná odpočinek Hranice mezi zónami nemusí být zeď. Stačí změna povrchu, barvy nebo výšky. Koberec v jedné barvě, jiná barva stěny, police, která odděluje prostor. Důležité je, aby dítě samo poznalo, kde si může hrát a kde ne. Když se hranice mění podle nálady rodiče, dítě to přestane respektovat. Vytvořte pravidlo, které platí pořád: hračky zůstávají v hrací části a do postele se neberou, kromě jedné oblíbené věci na spaní.

Úložný prostor musí být v hrací zóně, ne na opačném konci pokoje. Když musí dítě přenášet hračky přes celou místnost, dřív nebo později je nechá ležet tam, kde si hrálo. Otevřené boxy a police v dosahu ruky fungují lépe než vysoké skříně. Typická chyba je koupit velkou uzavřenou skříň, do které se nic nevejde, protože tam dítě nedosáhne. Nechte část polic prázdnou, aby se hračky daly rychle uklidit a nemuselo se skládat přesně podle velikosti.

Než začnete malovat, udělejte si testovací vzorek alespoň na metr čtvereční a nechte ho uschnout. Barva ve vlhkém stavu je vždy jiná než po zaschnutí. A hlavně: barvu nevybírejte podle fotky v mobilu ani podle vzorníku v obchodě. Světlo v prodejně je jiné než u vás doma a rozdíl bývá překvapivě velký.