Věšení řešte podle typu tyče. Kroužky na tyči posouvají záclonu plynule, ale potřebují více látky do šířky. Řasící páska drží tvar, ale u těžkých látek se může vyboulit. Pokud máte nový nábytek s čistými liniemi, zvolte jednoduché věšení bez volánů a mašlí. Kovové doplňky sladěte s úchytkami nábytku – stejný odstín kovu v celé místnosti působí uceleně, míchání mosazi a chromu bez záměru působí nepořádně.

Posledním krokem je zkouška v klidu. Rozložte pohovku, položte se na ni, zkuste se otočit a vstát. Všímejte si, zda někde tlačí rám nebo zda se látka neposouvá. Zeptejte se na záruku na mechaniku a na možnost výměny potahu. Pokud je pohovka určená pro každodenní spaní, nechte si potvrdit, že je k tomu výrobcem určená. Tím se vyhnete tomu, že po roce budete řešit reklamaci místo spánku.

U patrových postelí se nosnost matrace řeší dvakrát: jednou kvůli hmotnosti spícího, podruhé kvůli tomu, že se po posteli šplhá a sedá na okraj. Pěnové matrace s nízkou hustotou se po pár měsících v místě sedání propadnou. U horního lůžka navíc platí, že čím měkčí matrace, tím horší je stabilita při otáčení. Pro děti a dospívající je vhodnější středně tuhá pěna nebo kombinace pěny a tenké vrstvy studené pěny.

Než začnete cokoli kupovat, změřte okno včetně rámů a zjistěte, kolik místa zbývá po stranách. Nový nábytek často mění proporce místnosti: vysoká skříň potřebuje vizuálně lehčí závěs, nízká sedačka naopak unese výraznější texturu. Zapište si šířku okna, výšku od podlahy k tyči a vzdálenost od nábytku. Bez těchto čísel skončíte u záclon, které buď nedoléhají, nebo přebývají.

Poslední, na co se zapomíná, je aklimatizace materiálu. Desky i profily mají v podkroví odpočívat alespoň dva dny před montáží, aby měly stejnou teplotu a vlhkost jako prostor, kde budou viset. Montáž za mrazu nebo naopak ve vedru bez větrání znamená, že se materiál po instalaci roztáhne nebo smrští a trhliny jsou hotové ještě před prvním natřením.

Barva a materiál: držte se dvou tónů Záclony by neměly kopírovat barvu nábytku doslova. Pokud máte tmavě šedou pohovku, volte záclony o dva stupně světlejší nebo v teplém podtónu. U dřevěného nábytku funguje přírodní len, bavlna nebo směs s minimem lesku. Vyhněte se syntetickým látkám, které se lesknou a v denním světle vypadají levně. Typická chyba: koupit záclony přesně podle vzorku látky z obchodu, ale doma při denním světle vypadají úplně jinak. Vždy si vezměte vzorek domů a přiložte ho k nábytku i ke zdi.

Látka a barva jsou poslední věc, kterou byste měli řešit. Prohlédněte si nejdřív rám. Dřevěný nebo kovový rám s dostatečným počtem příček vydrží víc než tenký rám potažený silnou vrstvou molitanu. Ptejte se, jaká je nosnost v rozloženém stavu a zda je možné mechaniku v budoucnu opravit nebo vyměnit. U levnějších kusů se často stává, že se po pár měsících ohne středová lišta a spící člověk skončí v prohlubni.

První konkrétní příznaky přicházejí nenápadně. Přestanete cítit prsty na rukou, i když si je mnoho lidí snaží zahřát v kapsách. Špičky prstů zbělají nebo zfialoví. Následuje nekontrolovatelné chvění, které nejde zastavit vůlí. Člověk přestává být spolehlivý v jemné motorice: nejde mu zapnout zip, otevřít termosku, zavázat tkaničku. To je okamžik, kdy už nejde o pohodlí, ale o bezpečnost.

První velký problém je zavěšení profilů přímo na krokve bez dilatační vůle. Dřevo pracuje, vlhkost v něm kolísá a krokve se hýbou. Profily se pak kroutí spolu s nimi. Správně se proto mezi krokve a nosný rošt vkládá podkladní pás nebo se použije systém nezávislých závěsů, které pohyb pohltí. Stejně důležité je nechat po obvodu místnosti mezeru asi půl centimetru mezi deskou a stěnou. Deska se nesmí dotýkat ničeho napevno, jinak při prvním větším tepelném rozdílu vznikne trhlina přesně v tom místě.

Parozábrana, izolace a pořadí vrstev Druhá častá chyba je pořadí vrstev. V podkroví platí, že parozábrana musí být na teplé straně, tedy pod sádrokartonem, a musí být dokonale přelepená. Přerušená parozábrana propustí vlhký vzduch do izolace, ten zkondenzuje na studené straně a izolace postupně zvlhne. Sádrokarton se pak podél spojů rozpadá a objevují se mapy. Pásky na parozábraně se lepí s přesahem a rohy se řeší samolepicími spojkami, ne jen přeložením fólie. Pozor také na prostupy kabelů a trubek – každý z nich se musí utěsnit, jinak je celá práce zbytečná.

Samostatnou kapitolou je chybějící odvětrání. Mezi parozábranou a sádrokartonovou deskou má zůstat malá vzduchová mezera, kterou může proudit vzduch. Když se deska přišroubuje přímo na izolaci, vlhkost se nemá kam ztratit a deska bobtná. Větrací mřížka v podhledu nebo ve štítové stěně není dekorace, ale funkční prvek, který odvádí vlhkost z konstrukce.