Sušení na ramínku je nejšetrnější způsob, jak dostat oblečení do formy bez žehlení. Jenže ne každý kus na ramínku dopadne dobře. Některé se vytáhnou, jiné ztratí tvar, další zůstanou mokré v rozkroku nebo pod pažemi. Rozdíl není v tom, jak drahé ramínko je, ale v tom, jak se materiál chová, když visí mokrý. Váha vody totiž působí na vlákna stejně jako závaží. A vlákna, která kloužou, se prostě posunou.

Bílé tričko, které po vyprání získá růžový nebo šedý nádech, vzniká nejčastěji kvůli jedné barevné věci v pračce. Někdy stačí i malý kousek červeného ponožky nebo zapomenutý barevný ubrousek. Než začnete panikařit, zkuste zjistit, o jaký typ zabarvení jde. Pokud je tričko jen lehce narůžovělé nebo našedlé, máte velkou šanci ho doma vrátit do původního stavu. U tmavších skvrn už je to složitější, ale i tak existují postupy, které fungují.

Po úplném vysušení polštář ještě prohlédněte. Pokud drží tvar, je příjemně nadýchaný a nevoní zatuchlinou, je hotový. Vytřeste ho a nechte hodinu odpočinout, než ho navléknete. Praní opakujte dvakrát až třikrát ročně, u lidí s alergiemi častěji. Suchý a čistý polštář se pozná podle toho, že se do něj po položení hlavy okamžitě vrátí vzduch – a to je přesně ten rozdíl, který poznáte každé ráno.

Po praní síťku vyndejte hned, jak program skončí. Nechte prádlo volně uschnout, ne v síťce. Vlhké prádlo v uzavřené síťce začne plesnivět a zapáchat. Síťku samotnou po každém použití propláchněte a nechte uschnout. Pokud ji budete skladovat mokrou nebo zmuchlanou, vytvoří se v ní bakterie, které pak přenesete na čisté prádlo. Praní v síťce není o tom, že se o prádlo nemusíte starat – právě naopak, chce to trochu pozornosti navíc.

Po vyprání je klíčové povlečení dokonale vysušit. Roztoči potřebují vlhkost, a pokud povlečení zůstane byť jen mírně vlhké, brzy se v něm obnoví. Sušička na vyšší stupeň je účinná, ale ne každý ji má. Na vzduchu sušte povlečení ideálně na přímém slunci, které má přirozeně dezinfekční účinky, nebo v dobře větrané místnosti. Pokud sušíte venku v zimě, mráz roztočům také neprospívá, ale samotné zmrznutí je spolehlivě nezabije – proto ho berte jen jako doplněk, ne jako náhradu horkého praní.

Pozor i na prací prostředek. Běžné prášky a gely s bělidly, enzymy nebo aviváží mohou narušit lepicí vrstvu. Aviváž navíc vytváří na vláknech film, který brání přilnutí motivu. Nejbezpečnější je jemný prostředek bez aviváže, ideálně tekutý a určený pro barevné prádlo. Nikdy nepřidávejte aviváž do posledního máchání a už vůbec ne k oblečení s nažehlovačkami. Stejně tak vynechejte prací sáčky s obsahem chlóru, které leptají barvy i lepidlo.

Sušení je kritická část a většina polštářů se kazí právě tady. V sušičce nastavte nízkou teplotu a přidejte dvě až tři tenisové míčky nebo speciální sušící koule. Ty rozbijejí vlákna, polštář zůstane nadýchaný a vlhkost se odpaří rovnoměrně. Bez sušičky pověste polštář přes dvě ramínka do prostoru s prouděním vzduchu, ne na přímé slunce. Otáčejte ho každé dvě hodiny. Venku ho nechte jen za suchého a větrného dne, jinak do něj nateče vlhkost zpět.

Nejčastější chybou je vyndat polštář z pračky nebo sušičky dřív, než je opravdu suchý. Na dotek může být suchý povrch, ale jádro zůstává vlhké. Vlhký polštář do tří dnů zplesniví a začne zapáchat. Poznáte to tak, že ho zmáčknete v prostředku – pokud ucítíte chlad nebo vlhkost, vraťte ho zpět. U velkých péřových polštářů počítejte s několika hodinami v sušičce, u syntetických stačí dvě až tři cykly. Mezi nimi polštář protřepejte, aby se vlákna uvolnila.

Polštář patří k věcem, které se špiní pomalu a nenápadně. Pot zachycený v povlaku, mastnota z vlasů a odumřelé kožní buňky se dostanou až do výplně. Po několika měsících už nejde jen o vzhled, ale o to, že v něm přežívají roztoči a plísně. Praní proto není rozmar, ale nutnost. Otázkou zůstává, který polštář do pračky vůbec smí a jak ho dostat doopravdy suchý.

Jak prát, aby polštář vydržel Do pračky vkládejte vždy dva polštáře najednou. Jeden samotný se v bubnu zmuchlá na jednu stranu a odstředění ho zdeformuje. Zvolte program pro jemné prádlo s teplotou do 40 °C, přídavné máchání a maximálně 600 otáček. Místo běžného pracího prostředku použijte tekutý – prášek se ve výplni rozpouští pomalu a zůstávají v ní zrna, která dráždí pokožku. Avivaž nebo kondicionér vynechejte, obalí vlákna a snižují prodyšnost.

Než polštář strčíte do bubnu, najděte na něm štítek s údaji o údržbě. Syntetické výplně z polyesteru nebo dutého vlákna obvykle snesou teplotu kolem 40 °C a jemný program. Péřové polštáře vydrží i 60 °C, ale potřebují nižší otáčky odstřeďování, jinak se peří rozláme a polštář ztratí objem. Paměťová pěna, latex a pohankové slupky se v pračce nesmí prát vůbec – pěna se rozpadne, slupky zničí buben i čerpadlo. Pokud štítek chybí nebo je nečitelný, perte raději ručně.