Praktický postup je jednoduchý. Před praním zkontrolujte etiketu; pokud je na ní symbol aviváže přeškrtnutý, neřešte nic dalšího. U běžného bavlněného oblečení stačí aviváž nahradit jednou lžící octa v přihrádce na změkčovač — ocet pomůže odstranit zbytky pracího prostředku a částečně změkčí vodu, ale nezanechává mastný film. Ocet nepoužívejte u elastanu a u oblečení s elastickými vlákny, kde může dlouhodobě oslabit gumičky. U ručníků a plen volte raději delší program s vyšším množstvím vody při máchání.

Poté vodu vylijte a nalijte čistou o stejné teplotě. Proplachujte, dokud nezmizí pěna. Nikdy nepoužívejte studenou vodu na teplý oděv, vlna nesnáší prudké změny teplot. Následně oděv vyjměte a vodu z něj vymačkejte tak, že ho položíte na ručník, zabalíte a lehce přitlačíte. Kroucení je nejčastější chyba, která způsobí deformaci.

Ručník, který po vyprání zůstane tuhý a místo sání vody ji jen odráží, většinou neznamená, že je opotřebovaný. Na vině bývá aviváž. Její základ tvoří látky, které se vážou na povrch vláken a vytvářejí tenký, kluzký film. Ten má za úkol uhladit šupinky vláken, a tím změkčit materiál a usnadnit žehlení. Jenže stejný film zároveň uzavře prostor, kterým bavlna nasává vlhkost. Čím častěji aviváž používáte, tím silnější vrstva vzniká a tím hůř ručník saje.

Sušení má stejný vliv jako praní. Vyhněte se sušičce – vysoká teplota barvivo doslova vypudí. Tričko sušte volně na ramínku, ale nikdy ne na přímém slunci. Pokud ho pověsíte mokré přes tyč, v místě přehybu se barvy mohou slít. Raději ho položte na ručník a nechte uschnout do sucha. Žehlete z rubu a při nízké teplotě, ideálně přes látku. Napařovač je šetrnější, ale i ten držte dál od potisku, pokud nějaký je.

Když kyslík nestačí: na co si dát pozor Chlórové bělidlo je poslední možnost a má svá pravidla. Nikdy ho nenalijte přímo na látku, vždy jen do vody, a to pouze u bílé bavlny. U syntetiky, vlny a směsí s elastanem hrozí trvalé žluté skvrny nebo oslabení vlákna. Další častá chyba: kombinace chlóru s kyslíkovým bělidlem nebo s octem. Vzniká agresivní reakce, která látku spálí a uvolní výpary. Mezi jednotlivými pokusy prádlo vždy důkladně propláchněte a nechte uschnout, abyste viděli skutečný výsledek.

Ne každé povlečení snese 60 °C. Bavlněné a lněné povlečení to obvykle vydrží bez problémů, ale syntetické materiály, směsi s vysokým podílem polyesteru nebo levné barevné látky mohou při této teplotě ztratit tvar, vyblednout nebo se srazit. Vždy si nejprve přečtěte etiketu na povlečení. Pokud je na ní symbol pro praní při 40 °C, praní na 60 °C ho může poškodit. Stejně tak záleží na pračce: program označený jako „bavlna 60" obvykle opravdu ohřeje vodu na 60 °C, ale ekologické nebo úsporné programy mohou teplotu držet níže, i když je na displeji vyšší číslo. Pro jistotu použijte delší program s intenzivnějším ohřevem, ne krátký eco režim.

První krok po vyprání: prádlo znovu propláchněte ve studené vodě, dokud z něj neodtéká růžová. Nepoužívejte aviváž, ta barvu uzamkne. Potom zkuste ještě teplé praní s běžným pracím prostředkem na bílé, ale bez jakéhokoli červeného kusu v bubnu. Pokud růžová zůstává, přejděte ke kyslíkovému bělidlu. Nasypte ho do bubnu podle dávkování na obalu, nastavte 60 °C a nechte program dokončit. Peroxidové bělidlo na bavlnu funguje dobře, ale u vlny, hedvábí a elastanu ho nepoužívejte, tam látku poškodí.

Do budoucna platí jednoduché pravidlo: ručníky, osušky a froté patří k prádlu, které aviváž nepotřebuje. Místo měkčení je lepší správně dávkovat prací prostředek a občas prát na vyšší teplotu. Pokud chcete měkkost, použijte sušicí koule nebo delší máchání. Aviváž patří k oblečení, které se žehlí a nemá sát vodu. U ručníků je to zbytečná investice, která vás nakonec stojí funkci celého výrobku.

Růžový odstín na bílém prádle vzniká nejčastěji tak, že se k bílému prádlu přimíchá jeden červený kus, nebo že teplota praní překročí 40 °C a barvivo se uvolní do lázně. Rozhodující je, jak rychle po vyprání zareagujete. Dokud je prádlo mokré, máte šanci skoro vždy. Jakmile ho necháte uschnout, barvivo se fixuje na vlákno a možnosti se prudce zužují.

Problém se netýká jen ručníků. Stejný mechanismus poškozuje i froté župany, osušky, mycí houby z mikrovlákna nebo sportovní funkční prádlo. U ručníků je ale nejviditelnější, protože jejich jediná funkce je absorbovat vodu. Jakmile film zůstane na vláknech, voda po povrchu steče, ručník zůstane po utření vlhký a začne dřív zapáchat. Zápach pak lidé řeší ještě větší dávkou aviváže a kruh se uzavírá.