Čtvrtou změnou je zastínění a soukromí. Místo pevné markýzy, kterou na panelákový balkon často ani nelze pověsit, použijte roletu na zábradlí nebo látkovou clonu na napnutém drátu. Pomůže proti slunci i pohledům sousedů. Látka musí být z venkovního materiálu, jinak vybledne a rozpadne se. Při silném větru ji vždy stáhněte, aby nepoškodila zábradlí nebo sousedovo okno.

Světlo a textil toho změní víc než nábyt

Nejčastější past při psaní promptů není technická, ale myšlenková: zadání, které zní jasně jen tomu, kdo ho píše. Model nemá váš kontext, vaše očekávání ani to, co jste mysleli mezi řádky. Když napíšete „napiš mi něco o marketingu", dostanete obecný text, protože jste obecně zadali. První krok je vždy přeložit svou představu do konkrétních slov: kdo je cílová skupina, jaký formát výstupu chcete, co má být vynecháno a podle čeho poznáte, že je výsledek dobrý.

Častou chybou je ignorovat podlahu. Stěna musí ladit i s podlahou, protože ta zabírá velkou plochu. Pokud máte světlou dřevěnou podlahu a tmavý nábytek, zvolte stěnu ve středním tónu, která oba prvky propojí. Další chybou je příliš mnoho barevných odstínů v jedné místnosti – tři různé tóny dřeva a čtyři barvy stěn vytvoří chaos. Omezte se na dvě až tři základní barvy a zbytek doladěte textilem, obrazy nebo doplňky.

Pozor také na zadání, která si odporují. Chcete stručnost i úplnost, odbornost i přístupnost pro laiky, tvořivost i striktní fakta. Model takový rozpor nevyřeší, jen si vybere jednu stranu a druhou potlačí. Než prompt odešlete, přečtěte si ho jako cizí člověk: najdete v něm dvě věty, které táhnou opačným směrem? Pokud ano, rozhodněte, co je důležitější, nebo výstup rozdělte na dvě samostatná zadání.

Druhá past je hromadění požadavků do jednoho dlouhého souvětí. Čím víc podmínek na sebe navěsíte, tím spíš některou z nich model přeskočí nebo je začne kombinovat nesmyslně. Rozdělte zadání na dvě části: nejdřív řekněte, co má vzniknout a pro koho, teprve potom přidejte omezení — délku, tón, strukturu, zakázané prvky. Pokud je omezení hodně, výdejte je jako samostatný seznam, ne jako text plynoucí v jednom odstavci.

Do zadání vložte tři věci, které výstup posunou nejvíc. První je kontext: proč to píšete a kde to bude použité. Druhá je příklad: jedna nebo dvě věty hotového textu ve stylu, jaký chcete. Třetí je omezení: co tam být nesmí, jaká slova nepoužívat, kolik má být odstavců. Pokud příklad nemáte, popište styl opisem – „krátké věty, žádné otázky, žádná ironie" funguje lépe než „piš přirozeně".

Rohová válenda vypadá jako ideální řešení pro malý byt, ale stačí ji postavit na špatné místo a najednou se v kuchyni nedá projít. Rozhoduje nejen rozměr, ale hlavně to, kudy vedou každodenní trasy mezi sporákem, dřezem a lednicí. Než ji koupíte, projděte si místnost s metrem a postavte na zem krabice nebo noviny ve skutečném půdorysu. Zjistíte, kolik místa zbývá na otevírání skříněk, myčky a trouby, což je častý problém, který se odhalí až po instalaci.

Když dáte příklad, dostanete kopii místo výsledku Mnoho lidí vloží do zadání vzorový text s tím, že model pochopí princip. Jenže místo principu často napodobí povrch: stejné fráze, stejný rytmus, stejnou strukturu, i když se obsah liší. Když už příklad dáváte, výslovně oddělte, co je závazné a co je jen ilustrace. Napište, že jde o ukázku tónu, ne o šablonu k opsání, a uveďte, které znaky z příkladu mají zůstat a které se mají změnit.

Poslední past je chybějící kontrola. Jeden prompt málokdy stačí. Pracujte po krocích: nechte nejdřív vzniknout osnovu, tu opravte, a teprve pak žádejte plný text. Když výsledek nesedí, neposílejte stejné zadání znovu — pojmenujte konkrétně, co je špatně, a řekněte, co má být místo toho. Iterace s přesnou zpětnou vazbou je spolehlivější než snaha vymyslet dokonalý prompt na první pokus.

Další častá chyba je ignorování délky a rozsahu. Zadání „krátce" znamená pro každého něco jiného. Místo přídavných jmen používejte měřitelné zadání: počet odstavců, přibližný počet slov, jestli má text obsahovat nadpis, jestli má být bez odrážek. Stejně tak u tónu nestačí „profesionálně" — řekněte, komu je text určen a jak má působit, jestli má být neutrální, vysvětlující nebo třeba strohý.