Konferenční stolek u sedací soupravy bývá první místo, kam se ukládá všechno, co nemá domov. Klíče, ovladače, noviny, hrníčky. Pokud ho pořídíte jen podle vzhledu, do měsíce budete mít na desce vrstvu nepořádku a v prostoru pod ní prázdno. Rozhoduje proto nejen velikost, ale i to, jak přesně stolek využijete.

Z tohoto seznamu sestavte jídelníček dřív, než napíšete nákupní seznam. Naplánujte konkrétní jídla, ne jen suroviny. Místo „nějaká zelenina" si napište, že v pondělí uvaříte polévku z kořenové zeleniny a ve středu zapékanku s tím, co zbylo. Teprve z jídelníčku odvoďte, co skutečně dokoupit. Nákupní seznam pak pište po odděleních a držte se ho. Typická chyba je jít do obchodu bez seznamu nebo s mlhavou představou „něco na večeři" – výsledkem je košík plný akčních položek, které spolu nejdou uvařit.

Než se rozhodnete, označte si na podlaze lepicí páskou půdorys válendy a týden kolem ní normálně žijte. Zjistíte, kde vám překáží při vaření, kde se praštíte do kolena a kam se nevejdou otevřené skříňky. Teprve pak válendu kupte a nechte si možnost ji vrátit, pokud se ukáže, že provoz v kuchyni zpomalí. Správně umístěná rohová válenda provoz neblokuje – naopak vytvoří klidné místo k posezení, aniž by vzala kuchyni funkčnost.

U patrové postele nejde jen o to, aby se matrace vešla do rámu. Rozhoduje výška bočnice, nosnost roštu a způsob, jakým se na lůžko leze. Špatně zvolená matrace se buď vyboulí nad rám, nebo naopak propadne a znehodnotí celou konstrukci. Proto je lepší začít měřením, ne výběrem materiálu.

Pamatujte také na větrání. Matrace v uzavřeném rámu bez odstupu od stěny zadržuje vlhkost a může plesnivět. Mezi matraci a rošt patří podložka, která zabrání klouzání, ale zároveň neblokuje proudění vzduchu. Otáčejte matraci alespoň dvakrát ročně, u pěnových i častěji, ať se tvar udrží rovnoměrně. Pokud se po pár měsících objeví zřetelný důlek, není chyba v matraci, ale ve špatně zvolené tuhosti nebo roštu.

Mnoho lidí vyhazuje jídlo jen proto, že nerozlišuje datum minimální trvanlivosti a datum použitelnosti. Potraviny s datem minimální trvanlivosti jsou bezpečné i po něm, pokud nevykazují známky kažení. U data použitelnosti, které najdete na čerstvém mase, rybách nebo mléčných výrobcích, se držte termínu. U ovoce, zeleniny a pečiva se řiďte čichem, vzhledem a chutí. Další častá chyba je ukládat potraviny nahodile. Co sníte nejdřív, dejte dopředu a do očí. Nové zásoby dávejte dozadu. Toto pravidlo samo o sobě sníží plýtvání výrazně.

Nosnost a rošt rozhodují víc než tloušťka Patrové postele mívají lehčí rošty než klasické postele. Laťkový rošt s většími rozestupy potřebuje matraci, která se nepropadá mezi latěmi. Pružinové matrace s tenkým potahem nebo paměťové pěny nižší hustoty se na řídkém roštu snadno vmáčknou a po čase vytvoří důlek. Naopak pevná pěna vyšší hustoty nebo matrace s tužším jádrem drží tvar lépe. Vždy si ověřte maximální zatížení, které výrobce postele uvádí – týká se jak rámu, tak roštu.

Než odejdete, zapište si inventární číslo a název sbírky. Doma si dohledejte odborný článek nebo katalog. Zjistíte, že mnoho temných příběhů vzniklo až v 19. století, kdy se popravčí nástroje staly součástí romantické image. Muzeum není soud. Vystavuje předměty, ale vyprávění si musíte ověřit sami. Kdo to neudělá, odchází s pocitem, že viděl pravdu, a přitom viděl jen dobře podanou pověst.

Co si všímat u vitríny, než uvěříte vyprávění Podívejte se nejdřív na materiál a opotřebení. Pravý popravčí nástroj nese stopy po broušení, zářezy a někdy i zbytky původního dřeva. Pokud je čepel lesklá jako nová, je to nejspíš replika nebo pozdější úprava. Čtěte popisky celé. Muzea často uvádějí, že jde o kopii, ale písmeno bývá malé a ve stínu. Nenechte se odbýt frází „podle pověsti". To znamená, že muzeum nemá důkaz.

Muzea v Praze ukazují víc než obrazy a nábytek. V depozitářích a na výstavách leží předměty, které sloužily k zabíjení. Nejsou to dekorace. Jsou to nástroje s konkrétní funkcí a s dokumentovanou historií. Kdo se na ně chce dívat, musí počítat s tím, že vysvětlivky bývají strohé a legendy často přebíjejí fakta.

Největší chybou je brát vše, co je na cedulce, jako pravdu. Popravčí meče, sekery, provazy a katovské meče se do muzeí dostaly různými cestami. Někdy je odevzdal kat, někdy je koupil sběratel, jindy je muzeum získalo z pozůstalosti. U řady z nich chybí průkazný původ. Když narazíte na předmět s nápisem, že jím byl popraven konkrétní člověk, ověřte si to v katalogu nebo v odborné literatuře. Legendy o prokletí a krvi, která nikdy nezaschne, patří k folkloru, ne k muzejní evidenci.