Prach je hlavní nepřítel. Prostor pod postelí je prašný a špatně se uklízí. Všechno, co tam skladujete, musí být uzavřené – v krabicích s víkem, v pytlích se zipem nebo v plastových boxech. Jinak po půl roce vytáhnete povlečení, které je cítit zatuchlinou. Zároveň nechte mezi krabicemi malé mezery, aby vzduch mohl proudit. Když prostor ucpe plně, vlhkost se drží a věci plesniví.

Rošt není jen dekorativní mřížka pod matrací. Určuje, kam se matrace může prohnout, kde potřebuje podepřít a kde naopak nesmí být tvrdá. Pokud rošt neodpovídá typu matrace a váze spáče, matrace ztratí vlastnosti, za které jste zaplatili, a po pár měsících se objeví proleženiny. Nejčastější chyba je koupit matraci a rošt zvlášť bez vzájemného sladění. Přitom stačí držet se několika pravidel.

První past přichází už při výměně. Závěs u okna má v rámu přesně umístěné otvory a každý výrobce je posouvá o pár milimetrů jinam. Pokud nový díl přišroubujete do původních děr jen proto, že „to vypadá stejně", riskujete, že křídlo nebude sedět v rovině. Vždy porovnejte rozteč otvorů a tvar ramene. Když nesedí, nevrtejte nové díry do rámu, ale sežeňte odpovídající typ.

Rozestupy latí jsou klíčové číslo. Čím blíž k sobě latě jsou, tím rovnoměrnější podpora a menší riziko proleženin. U lehčích spáčů mohou být rozestupy větší, u těžších je nutné je zmenšit. Zároveň platí, že příliš tuhý rošt není automaticky lepší. Pokud je rošt tvrdší než matrace, tlak se přenese do ramen a boků a spáč se v noci budí. Ideální je, když se rošt prohne jen mírně a matrace zůstane v kontaktu s tělem po celé délce.

Poslední a nejčastější chyba je nahradit jeden plastový obal jiným. Skleněná lahvička s pumpičkou vypadá lépe, ale pumpička bývá z plastu a po spotřebování se nevyužije. Stejně tak kovové dózy s plastovým těsněním. Před nákupem si položte otázku, co zůstane, až produkt spotřebujete. Pokud je odpověď „obal, který nemám jak využít", hledejte dál.

Pozor také na seřízení. Závěs u okna se dá často nastavit ve dvou směrech — výškově a bočně. Lidé zkouší pootočit šroubkem silou, aniž by křídlo nadzvedli. Tím ohnou rameno a kování je v háji. Nejprve křídlo povytáhněte, teprve pak seřizujte. Pokud se křídlo po zavření dotýká rámu nebo drhne o protikus, není to důvod k roubíku, ale k seřízení.

Když máte jasno v tom, co opravdu potřebujete, vyberte si formu, která vyprodukuje nejméně odpadu. Tuhé šampony a mýdla přicházejí v papírovém obalu, vydrží déle než tekuté varianty a neobsahují vodu, která se zbytečně přepravuje. U tuhé kosmetiky ale platí, že se musí skladovat v suchu — pokud zůstane ležet na mokrém dně misky, rozpustí se dřív, než ji spotřebujete. Pořiďte jí dřevěný nebo korkový stojan, nebo ji postavte na hranu.

Poslední věc, kterou většina podcení: při výměně závěsu se křídlo musí podepřít. Jedna ruka na klice a druhá na rámu nestačí, zvlášť u větších oken. Křídlo vyklouzne, spadne na prsty nebo ohne pant. Podložte ho dřevěným klínem ve spodní části a teprve potom povolujte šrouby. Práce pak zabere pár minut a kování zůstane funkční i po letech.

Závěs u okna vypadá jako jednoduchý kus kování, ale právě u něj se dělá nejvíc chyb, které časem vedou k vypadnutí křídla, rozvrtanému rámu nebo zničené izolaci. Nejde přitom o nic složitého — stačí vědět, na co si dát pozor a co raději nezkoušet silou.

Pro těžší závěsy je lepší jiné řešení: garnýž nad oknem, konzoly do zdi nebo stropu, případně kolejnice. Tyto způsoby nesou váhu bezpečně a okno zůstane volné pro otevírání i větrání. Lenda k oknu má smysl jen tam, kde jde o lehkou látku a kde se s ní moc nemanipuluje. Jakmile potřebujete závěs odtahovat, větrat oknem nebo mít v místnosti tmu, lenda přestává stačit.

Další častá chyba je utahování šroubů „naplno". Kov rámu a kování mají určitou pružnost a přetažený šroub strhne závit nebo promáčkne profil. Utahujte postupně, po dvojicích proti sobě, a jakmile cítíte tuhý odpor, skončete. U starších oken se vyplatí šrouby po roce zkontrolovat, protože se samovolně povolují vibracemi.

U kupované přírodní kosmetiky sledujte složení, ne jen obal. Některé tuhé produkty obsahují silikony nebo ropné deriváty, které se v přírodě nerozloží. Hledejte krátké seznamy složek, kterým rozumíte. Certifikáty mají smysl, ale samotný certifikát nezaručuje, že produkt sedne vaší pokožce. Citlivá pleť reaguje na éterické oleje i přírodní extrakty, proto vždy testujte na malé části kůže.

Zero waste koupelna nezačíná nákupem nové sady skleniček. Začíná tím, že si projdete, co skutečně spotřebujete, a teprve pak hledáte, čím to nahradit. Většina lidí má v koupelně deset produktů, z nichž pravidelně používá tři. Zbytek stojí v polici, pomalu prochází datem trvanlivosti a nakonec skončí v koši. První krok je tedy odečíst a pozorovat, ne dokupovat.