Prvním konkrétním krokem je rozdělení světla na vrstvy. Místo jednoho velkého vypínače u dveří použijte dvě až tři slabá světla: jedno u postele, jedno na chodbě před pokojem a jedno malé noční světlo v zásuvce. Dítě tak nikdy nezůstane v úplné tmě, ale zároveň se učí usínat při velmi tlumeném světle. Světlo by mělo mít teplý odstín, ne modrý nebo bílé. Modré světlo totiž tělu říká, že je den, a usínání zbytečně prodlužuje.

Nakonec počítejte s tím, že to potrvá týdny, ne dny. Každý večer trochu uberte světla a chvalte dítě za to, že zůstalo v posteli. Pokud se strach po měsíci nezmenší, nebo se přidá noční pomočování či bolesti břicha, je čas poradit se s dětským lékařem. Do té doby platí jednoduché pravidlo: méně světla, více rutiny a žádné vyjednávání po zhasnutí.

V obýváku se osvědčují hračky, které mají jasné místo a nevyžadují dohled: stavebnice v uzavřené krabici, několik oblíbených autíček, jedna desková hra pro celou rodinu, pastelky a papíry v přenosném pouzdře. Naopak sem nepatří sady s desítkami dílků, mokré barvy, modelovací hmoty ani hračky, které se snadno rozsypou. Typická chyba je nechat v obýváku otevřenou bednu, do které se všechno nahází. Za týden z ní vznikne bezedný koš a dítě v něm nic nenajde.

Kočárek je největší problém, protože ho používáte denně a musí být po ruce. Pokud nemáte komoru ani sklep, hledejte místo, kde nepřekáží ve chůzi: úzký pruh za dveřmi, prostor pod oknem, roh u vchodu. Složený kočárek postavte na bok, ne naplocho – zabere méně místa a lépe se vytahuje. Když ani tak není kam, zvažte, zda se vejde do výtahu nebo na chodbu. Někde to domovní řád zakazuje, jinde toleruje, ale vždycky se to řeší předem, ne až po nastěhování.

Typická chyba je cpát hračky do otevřených polic na dosah postele. Prach, malé části a večerní pokušení si hrát místo spánku jsou pak na denním pořádku. Používej uzavíratelné boxy, které se vejdou pod postel nebo na polici, a střídej jejich obsah – část hraček odlož mimo pokoj a po čase je vyměň. Dítě si jich znovu všimne a pokoj zůstane přehledný. Nikdy nedávej hračky na postel „jen dočasně", tam se hromadí nejrychleji.

Rozdělení hraček mezi obývací pokoj a dětský pokoj není estetická otázka, ale praktická věc, která rozhoduje o tom, jak rychle se večer uklidí a jak snadno se ráno něco najde. Základní pravidlo zní: v obýváku má být jen to, co se používá denně a co zvládne dítě samo uklidit do pěti minut. Všechno ostatní patří do pokoje. Pokud tuhle hranici nemáte, hračky se začnou nekontrolovaně přesouvat a večer strávíte půl hodiny přenášením krabic.

Než do zdi vyvrtáš první díru, zjisti, z čeho je. U sádrokartonu použij kovové hmoždinky nebo speciální šrouby do sádrokartonu, které se rozepřou za deskou. Do plné cihly stačí běžná hmoždinka, do betonu potřebuješ vrták s tvrdokovem. Vždy vrtej o pár milimetrů menším vrtákem, než je průměr hmoždinky, a díru vysaj nebo vyfoukej, jinak prach drží šroub volně. Obraz věš dva centimetr nad úrovní očí, když sedíš na posteli — ne podle toho, jak vypadá ze dveří.

V pokoji je klíčové, aby každá hračka měla své místo a aby místo bylo označené. Osvědčují se nízké otevřené boxy, průhledné krabice a police ve výšce dítěte. Menší děti potřebují obrázkový štítek, starší zvládnou popisek. Vyhněte se jednomu velkému hlubokému boxu na všechno – vznikne v něm chaos a dítě přestane uklízet, protože neví, kam co patří. Druhá častá chyba je uklízet pokoj za dítě, když je unavené. Jednou to uděláte, podruhé to uděláte taky a pravidlo zmizí.

Začněte tím, že si cestu projdete ve dne a zkontrolujete, co na ní skutečně leží. Typický problém nejsou velké kusy nábytku, ale drobnosti: nabíječka, hračka, roh koberce, povalená láhev. Všechno, co se dá v noci kopnout, patří pryč. Podlahu udržujte holou v pruhu širokém alespoň na jednu nohu. Pokud máte práh nebo lištu, označte je na okraji páskou, která je cítit pod chodidlem.

Praktický trik pro večer: než začnete uklízet, projděte s dítětem obývák a pokoj a rozhodněte, co zůstane venku do zítra. Jedna hračka nebo jedna stavebnice může zůstat na viditelném místě, zbytek se vrátí. Tím dítě získává pocit kontroly a uklízení není o odevzdání všeho, ale o výběru. Pokud se hračky pravidelně hromadí na stejném místě, je to signál, že tam chybí box nebo že jich je příliš mnoho. Jednou za čas projděte hračky a ty, které se měsíc nepoužily, přesuňte do krabice do sklepa nebo darujte. Méně hraček znamená rychlejší úklid a větší ochotu uklízet.

Jak nastavit večerní úklid, který skutečně funguje Večerní návrat hraček nefunguje, když ho berete jako trest nebo když ho děláte za dítě. Funguje, když je krátký, pravidelný a spojený s dalším krokem – večeří, koupelí nebo čtením. Začněte deset minut před koncem hraní a dejte jasný signál: „Ještě pět minut a jdeme uklízet." Pak rozdělte úklid na dvě části: nejdřív se vrátí hračky z obýváku do pokoje, teprve potom se uklidí pokoj. Dítě tak nemusí řešit všechno najednou.