Než stavbu úplně opustíte, zvažte, zda nemá smysl ji dokončit alespoň do uzavřeného stavu. Uzavřená hrubá stavba vydrží roky bez větších škod. Otevřená konstrukce se rozpadá mnohem rychleji. Pokud na dostavbu nemáte prostředky ani čas, je lepší stavbu prodat nebo předat někomu, kdo ji dokončí, než ji nechat chátrat. Nedokončená stavba, o kterou se nikdo nestará, ztrácí hodnotu každým rokem.

Typická chyba je nechat spacák přes noc rozložený na zemi. Ráno se do něj zamotá noha, karimatka klouže po hladké podlaze a vzniká zmatek. Další chybou je ukládat věci na židli, která se používá k oblékání. Pokud dítě vstává dřív než vy, bude přes ni přelézat a všechno shodí. Lepší je místo, které není v přímé trase mezi postelí a dveřmi.

V koupelně jde o tři věci: kartáček, pasta a ručník. Kartáček patří do kelímku nebo do stojánku, ne na umyvadlo vedle cizího kartáčku. Když kelímek nemáš, stačí malá sklenice. Pastu nech v koupelně, ale ne v jediném balení, které máš pro sebe – host se nebude chtít „napojit" na tvou. Pokud nemáš novou, řekni to předem, ať si vezme svou. Ručník je nejčastější zdroj trapasů: host dostane ručník, který visí na háku vedle tvého a nikdo neví, který je čí. Řešení je jednoduché – dej mu ručník jiné barvy a ukaž mu hák, kam si ho dá. Malý ručník na ruce zvlášť, velký na tělo zvlášť.

Jak zabránit tomu, aby se věci ráno rozházené povalovaly po pokoji Klíčové je mít jedno konkrétní místo, které je pro dítě snadno dosažitelné i ve tmě. Karimatku postavte svisle ke zdi, spacák přehoďte přes ni. Ráno pak stačí jeden pohyb a vše je na svém. Vyhněte se tomu, abyste věci cpali pod postel bez obalu – prach a špína se do spacáku dostanou rychle. Pomůže obyčejný látkový pytel nebo pevná taška, do které se vše vejde a kterou dítě zvládne samo odnést.

Rozvržení vzniká nejlíp tak, že si nejdřív na zem položíte všechny plakáty a fotky v přibližné velikosti. Pak je zkuste poskládat do mřížky, nebo naopak do volné koláže. Mřížka působí klidně a uspořádaně, ale vyžaduje přesné rozestupy – ideálně dva až tři centimetry mezi jednotlivými kusy. Koláž je svobodnější, ale snadno sklouzne k chaosu. Pomáhá, když se držíte jedné linky: například všechny horní okraje v jedné výšce, nebo všechny fotky stejné velikosti ve společném bloku. Střed stěny je přirozený výchozí bod, od kterého se dá rozšiřovat do stran.

Postavit autodráhu nebo vláčkodráhu zabere půl pokoje, a to je přesně ten problém, který většina lidí podcení. Nejde o to, že by se dráha nevešla. Jde o to, že se vejde, ale pak se v místnosti nedá normálně žít. Než začnete cokoli kupovat nebo sestavovat, změřte si místnost a hlavně si řekněte, kudy budete chodit. Dráha, která vede přes jediný průchod do kuchyně, vydrží stát přesně do prvního pádu přes koleje.

Základem je vybrat místo, které nepřekáží ani při ranním vstávání, ani při nočním chození na záchod. Osvědčuje se prostor pod postelí, pokud je dost vysoká, nebo úzká mezera mezi postelí a zdí. Karimatku srolujte na užší válce a spacák složte na plocho. Obojí pak zastrčte tak, aby nepřesahovalo do chodby. Pokud pod postelí není místo, použijte noční stolek s otevřenou spodní policí nebo prostor pod oknem, který není potřeba k otevírání.

U druhého dítěte se vyplatí zvyk zavést hned první noc. Večer před spaním si spolu projděte, kam se co ukládá. Ráno pak stačí zkontrolovat, že karimatka stojí a spacák je v pytli. Pokud se to nedaří, změňte místo – třeba na opačnou stranu postele nebo do rohu, který je vidět ze dveří. Cílem není dokonalý pořádek, ale to, aby se dítě ráno mohlo bezpečně postavit a nic ho nepřekvapilo pod nohama.

Druhé přespání znamená, že už nejde o ojedinělou výjimku, ale o pravidelný režim. Ráno po probuzení se ale snadno stane, že karimatka a spacák leží přesně v cestě k oknu, ke dveřím nebo k nočnímu stolku. Řešení není složité, chce to jen předem určit jedno místo, které bude fungovat jako úložiště i přes noc.

Přebalovací pult v malém bytě nahradí deska na pračce nebo na vaně. Musí ale být upevněná, ne položená. Zkontrolujte, že se nepohne, když na ni zatlačíte jednou rukou. Desku potáhněte omyvatelným materiálem a po stranách nechte alespoň deset centimetrů, aby dítě neklouzalo. Nad desku nic nepokládejte – ani poličku, ani obrázek. Dítě kope a všechno shodí.

Typická chyba je nechat stavbu bez dozoru celé měsíce. Jedna návštěva za čas nestačí. Po každém dešti, větru nebo mrazu zkontrolujte plachty, zda se neuvolnily, a jestli se někde nedrží voda. Další častá chyba je spoléhat na to, že příští rok se bude pokračovat ve stejném rozsahu. Materiál i ceny se změní, řemeslníci budou mít jiné termíny. Sepište si, co přesně chcete dodělat, ať se nezačíná znovu od nuly.