Porovnávání cen začíná dřív, než otevřete první vyhledávač. Pokud nevíte přesně, co chcete koupit, budete porovnávat nesrovnatelné a rozdíly vás jen zmátnou. Napište si konkrétní model, parametry a povinné vlastnosti. U elektroniky např. přesné označení verze, u oblečení materiál a střih, u doplňků rozměry. Teprve pak má smysl porovnávat cenu. Stejné jméno výrobku často skrývá jinou výbavu, jinou záruku nebo jiný obsah balení.

Rozměry a směr otevírání rozhodují víc než výkon U dveří a dvířek si vždy ověřte, na kterou stranu se otevírají a jak daleko od skříně potřebují prostor. U myčky a trouby se to řeší jen obtížně, u některých modelů lze záměnu pantů provést, ale ne vždy. Praktické je nechat si v rohu rezervu alespoň na šířku otevřených dvířek. Totéž platí pro vestavnou troubu umístěnou vysoko — pokud je příliš nízko, při otevírání narazíte na kliku od linky. Do malé kuchyně se proto vyplatí volit spotřebiče s plochými dvířky a úchytem, který nepřekáží.

Rozestup závěsů vol přibližně 60 až 80 centimetrů, u těžších desek hustěji. Pokud je strop hodně křivý a rozdíl přesahuje osm centimetrů, zvaž, zda není lepší nejdřív srovnat strop hrubou vrstvou omítky nebo ho podbit latěmi. Sádrokarton na dlouhých závěsech sice drží, ale ztratíš hodně výšky a konstrukce je náchylnější na otřesy. U velmi nízkých místností je lepší srovnat jen část stropu a zbytek nechat v původní rovině.

Dalším častým omylem je podcenit povrchovou úpravu barvy. Matné barvy pohlcují světlo a skryjí nerovnosti omítky, ale špatně se čistí a v ložnici u postele rychle chytají otisky. Polomatné a saténové barvy se otírají lépe, ale zvýrazní každou prasklinu a nerovnost. Pokud máte starší omítku, zvolte matný nebo hluboce matný finish; pokud je zeď perfektně vyhlazená, můžete jít do vyššího lesku.

Jak barvu otestovat, než koupíte celou plechovku Nikdy nevybírejte barvu podle vzorníku v prodejně ani podle fotky na obrazovce. Vzorky vytiskněte nebo natřete na velké čtvrtky a přilepte je na zeď. Nechte je tam tři dny a sledujte je ráno, v poledne i večer při umělém osvětlení. Barva se mění podle toho, jaké žárovky používáte – teplé světlo (2700 K) posune všechny odstíny k žlutu, studené (4000 K a výš) k modru. Testujte proto s tím osvětlením, které v ložnici opravdu máte, ne s tím, které si představujete.

Prvním krokem je určit orientaci místnosti vůči světovým stranám. Ložnice na sever nebo do ulice ve stínu dostává málo přirozeného světla a studené tóny – šedá, modrá, fialová – v ní budou působit ponuře a stísněně. Naopak místnost na jih nebo západ může být přes den přesycená teplem a žluté či oranžové stěny v ní večer vytvoří těžkou, dusnou atmosféru. Zjistěte, v kolik hodin jste v ložnici nejvíc, a barvu vybírejte podle toho, jaké světlo tam v tu dobu skutečně je.

Typická chyba je natřít všechny čtyři stěny stejným výrazným odstínem. Tmavě modrá nebo bordó na všech stěnách ložnici zmenší a v kombinaci s malým oknem vytvoří pocit klece. Řešením je akcentová stěna za postelí – tmavší, sytější tón – a zbylé tři stěny v neutrálním světlém odstínu, který místnost opticky otevře. Akcentová stěna přitom nemusí být za hlavou postele; pokud je ložnice protáhlá, natřete kratší stěnu, abyste ji opticky vyrovnali.

Pozor také na to, čím topíte. Kamna na tuhá paliva nebo přímotopy vysušují vzduch, ale jen dokud běží. Jakmile je vypnete, vlhkost se vrátí a vsákne se do chladných zdí. Pomůže pravidelný krátký průvan ráno a večer, ne celodenní mikroventilace. V zimě větrejte intenzivně pět minut s otevřeným oknem dokořán, i když tím unikne teplo. Dlouhé otevření okna na ventilaci ochladí zdi a vlhkost se na nich usadí ještě víc.

Začněte tím, že si obsah valendy rozdělíte do tří skupin: denní potřeba (pyžamo, povlečení, ručníky), občasná potřeba (sezónní oblečení, deky, zavazadla) a téměř nikdy (věci, které tam skončily jen proto, že nebylo kam jinam). První skupinu dejte do přední části, ke kraji, odkud se vytahuje nejsnáz. Třetí skupinu buď vyhoďte, nebo přesuňte do horních polic jinam. Typická chyba je cpát doprostřed to, co používáte každý den, a na kraj dávat sezónní věci.

Poslední věc, kterou většina lidí vynechá, je servisní přístup. Vestavný spotřebič musí jít vyndat, aniž byste rozebrali celou linku. Nechte si u skříně přístup k přívodu vody, plynu a elektřiny a myslete na to, že hadice a kabely potřebují nějakou vůli. Do malé kuchyně se vyplatí volit spotřebiče s delší zárukou a snadno dostupnými náhradními díly, protože oprava na místě je v paneláku často složitější než samotná montáž.