Před koupí si udělejte na podlaze obrys pomocí provázku nebo lepicí pásky. Postavte na něj nábytek a zkuste si sednout. Zjistíte, jestli nohy drží, nebo kloužou. Koberec s podkladovou vrstvou nebo protiskluzovou podložkou udrží tvar lépe než tenký kus bez úpravy. Pokud váháte mezi dvěma rozměry, vezměte ten větší – menší koberec se nedá nastavit, větší se dá vždycky zastrčit pod nábytek.

Optické zvětšení pomocí zrcadla nevzniká samo o sobě. Záleží na tom, kam zrcadlo pověsíte, v jaké výšce, pod jakým úhlem a co se v něm odráží. Špatné umístění dokáže i z kvalitního zrcadla udělat obyčejný kus skla. Nejčastější chyba je pověsit zrcadlo tam, kde je po ruce, místo tam, kde skutečně rozšíří prostor nebo přiblíží detail.

Kabel je další častý problém. Vede-li přes místo, kam šlapete nebo kam odkládáte ruku, bude překážet vždy. Veďte ho za stolkem, připevněte ke noze stolku nebo použijte krátkou prodlužku umístěnou vzadu. Nikdy nepokládejte kabel přes sedačku. Stejně tak pozor na vypínač – pokud je na těle lampy v místě, kam dosáhnete jen natažením přes stínítko, budete do něj narážet. Vypínač na kabelu nebo na zdi je praktičtější.

Kdy je vysoká skříňka lepší volbou Vysoká skříňka s výškou 120 až 180 cm svisle využije stěnu, kterou stejně nemáte jak jinak zužitkovat. Získáte police na přehrávač, dokumenty, hry a kabely, které jinak leží na podlaze. Jenže každý vysoký kus nábytku opticky zužuje místnost. Pokud skříňku postavíte přímo proti oknu, zacloní světlo a prostor se okamžitě změní v tunel. Umístěte ji raději na boční stěnu, nikdy ne doprostřed dispozice.

Typická chyba je nechat střed úplně prázdný s odůvodněním, že je potřeba průchod. Průchod ale nepotřebujete středem, stačí po jedné straně. Druhá častá chyba je koberec, který je menší než zóna sezení. Když pohovka i křesla stojí zčásti na podlaze a zčásti na koberci, celek se rozpadá. Koberec má přesahovat pod přední nohy všech sedadel, ideálně o deset až dvacet centimetrů.

Než cokoli koupíte, vyměřte si na podlaze pás lepicí páskou. Označte hranu sedáku, hloubku opěradla a dráhu, kterou potřebujete pro otevírání oken a průchod. Potom si stoupněte doprostřed místnosti a zkuste se dostat ke všem oknům, aniž byste na cokoli šlápli. U rohové sedačky si navíc ověřte, zda se dá rozložit na spaní, aniž by narazila do stěny nebo do topení – často stačí pár centimetrů a lůžko se neotevře.

Před oknem bývá nejvíc světla a zároveň nejméně místa na jakýkoli nábytek. Sedací souprava tam často míří proto, že jinam se nevejde, nebo naopak proto, že výhled má být ozdobou obývacího pokoje. Rozdíl mezi rovnou a rohovou sedačkou se přitom neprojeví jen v půdorysu, ale hlavně v tom, kolik prostoru před oknem skutečně zůstane použitelného pro pohyb, stínící techniku a větrání.

Praktické pravidlo zní: rovná sedačka je lepší tam, kde je okno široké a potřebujete volný pohyb po obou stranách. Rohová vyhraje v úzké místnosti, kde je kout mimo okenní křídlo a kde chcete uvolnit protější zeď. V obou případech ale platí, že před oknem nemá stát nic vyššího než parapet, jinak přijdete o světlo i o výhled.

Rohová sedačka před oknem vyžaduje, aby jeden její díl vedl podél okna a druhý se stočil do strany. Tím vznikne uvnitř místnosti klín, do kterého se většinou nevejdou dveře, skříň ani jídelní stůl. Zato uvolní protější stěnu a pokoj působí celistvěji. Zásadní je orientace rohu: pokud směřuje do okna, blokuje přístup k parapetu i topení, což se v zimě projeví vyšší spotřebou tepla a v létě horším větráním. Roh proto patří do volného koutu místnosti, ne pod okenní křídlo.

Rozhodující je vzdálenost mezi televizorem a sedačkou. U malé místnosti se pohybuje kolem dvou metrů. Při takové vzdálenosti stačí úhlopříčka obrazovky do 80 cm a výška jejího středu by měla být zhruba v úrovni očí při sezení. Nízký stolek tohoto dosáhnete snadno, u vysoké skříňky musíte televizor umístit do horní třetiny. Pak se ale díváte mírně vzhůru a po hodině vás začne bolet krk. To je nejčastější chyba: televizor pověšený příliš vysoko jen proto, že skříňka je vysoká.

Malý obývací pokoj nutí k rozhodnutí, které se neobejde bez kompromisu. Nízký televizní stolek a vysoká skříňka nejsou jen dva kusy nábytku. Představují dva odlišné způsoby, jak naložit s podlahovou plochou, světlem a úložným prostorem. Špatná volba se neprojeví hned, ale po měsíci začne vadit při každém usednutí na gauč.

Když sedačka stojí čelem k oknu Rovná sedačka postavená před oknem zabírá souvislý pás podél stěny a hloubku podle svého sedáku. Klíčové je nechat mezi opěradlem a parapetem mezeru alespoň na dlaň, jinak se závěsy nebo žaluzie nedají ovládat a přes opěradlo se práší na sklo. Pokud je okno otevíravé, musí zůstat průchod k masivnímu rámu – nejčastěji se to řeší vyklápěním, ale i tak se vyplatí změřit, zda otevřené křídlo nenarazí do opěradla. Typická chyba: sedačka se posadí přesně na střed okna, ale krajní křeslo se pak tlačí do dveří nebo do radiátoru.