Nejčastější chyba je koupit taburet jen podle vzhledu a pak ho odsunout na chodbu. Další chybou je nechat taburet na místě, kde překáží, takže se mu každý vyhýbá a sedne si raději na zem nebo na okraj pohovky. Pokud taburet používáte jako náhradu křesla, dejte ho tak, aby byl po ruce, ale nepřekážel v průchodu. A pokud zjistíte, že ho hosté používají jen jako odkladač talířů, je to jasný signál, že skutečným řešením je druhé křeslo, ne další taburet.

Samotná vzdálenost nestačí. Pokud křeslo postavíte přesně proti sedačce, vzniká takzvaná konfrontační osa: kolena míří na kolena, pohledy se srážejí a rozhovor se rychle mění v přetahovanou. Řešením je pootočit křeslo o 20 až 40 stupňů. Nemusí stát rovnoběžně se sedačkou, stačí, když se osy obou sedadel protnou mimo tělo sedícího člověka. V praxi to znamená, že křeslo není „naproti", ale „šikmo naproti". Rozdíl je znát okamžitě – lidé se přestanou zaklánět a začnou se přirozeně natáčet k sobě.

Kolik kusů položit na sedák a kolik na opěrad

Rohová sedačka má tendenci vytvořit před oknem tmavý kout. Její delší rameno obvykle kopíruje jednu stěnu a kratší se stáčí k oknu. Pokud delší rameno míří pod okno, odstíní parapet i radiátor. Vzduch od topení pak nemůže volně stoupat a v místnosti se hůř udržuje teplo. Před postavením rohové sedačky si položte na zem provaz nebo krepovou pásku ve tvaru budoucího půdorysu. Okamžitě uvidíte, kolik místa zbývá na průchod a zda se dají otevřít dveře balkonu. Typická chyba je podcenit hloubku sedáku. U rohových sestav bývá hlubší než u rovných a každý centimetr navíc ukrajuje z uličky před oknem.

Pokud potřebujete místnost opticky zvětšit, zvolte koberec jen o jeden až dva odstíny světlejší než podlaha a nechte po obvodu místnosti úzký pruh podlahy. Tím se zachová jednota a zároveň se prostor nerozdělí. Naopak pokud chcete místnost zútulnit a ztmavit, použijte koberec tmavší, ale v teplejším odstínu, než je podlaha. Vždy ale počítejte s tím, že příliš velký rozdíl barev vytvoří hranici, která může působit rušivě.

Poslední věc: změřte si, kolik místa zabíráte vy, když sedíte. Loket potřebuje k opoře asi 10 centimetrů na každé straně. Když je nemá, přenášíte váhu na bederní páteř a po hodině vás bolí záda. To je skutečná cena za ušetřené centimetry.

Kdy je taburet málo a je čas na druhé křeslo Taburet přestává stačit ve chvíli, kdy host usedá opakovaně a na delší dobu. Typicky večer s filmem, posezení u jídla, návštěva, která zůstane několik hodin. Bez opěradla se lidé podsouvají, kříží nohy, nakonec se opírají o stůl nebo o zeď. To je signál, že druhé křeslo chybí. Stejně tak pokud má někdo potíže s krční páteří, koleny nebo rovnováhou, taburet situaci jen zhorší. Dlouhodobé sezení bez opory zvyšuje únavu a může přispět k bolesti zad.

Základem je zjistit, odkud do místnosti světlo přichází a v jakou denní dobu ji nejvíc používáte. Sever orientované místnosti mají chladné, rozptýlené světlo, které zvýrazní šedé a modré odstíny a naopak utlumí teplé tóny. Jižní strana naopak přináší ostré světlo, které může světlý koberec přesvětlit a způsobit, že vypadá vybledle. Udělejte si jednoduchý test: položte vzorek koberce na podlahu a pozorujte ho ráno, v poledne a večer při umělém osvětlení. Teprve pak se rozhodujte.

Než taburet pořídíte, změřte si výšku sedu svého běžného křesla a porovnejte ji s taburetem. Ideální je, když je sedák ve stejné výšce jako u ostatních židlí kolem stolu, jinak vzniká nepříjemný schod a člověk na taburetu sedí buď vysoko, nebo nízko. Důležitá je i hloubka a šířka sedáku. Úzký a tvrdý taburet je po pár minutách nepohodlný, zvlášť pro někoho vyššího nebo s bolavými zády. Vyhněte se také taburetům, které se při sebemenším pohybu kývají. Stabilita je základ, protože bez opěradla se každé zaváhání pod tělem projeví mnohem víc.

Taburet místo druhého křesla funguje tehdy, když si předem ujasníte, k čemu má vlastně sloužit. V malém bytě nebo v obývacím pokoji, kde se sejde víc lidí jen občas, je taburet rozumným kompromisem. Sedí se na něm ale jinak než v křesle: chybí opěradlo, často i područky, takže tělo musí držet rovnováhu samo. Pokud se na něm má jen krátce posedět u kávy nebo si někdo na chvíli přisedne ke stolu, stačí. Jakmile ale někdo potřebuje sedět delší dobu, začne být rozdíl znát.

Častou chybou je kupovat koberec podle fotografie nebo podle vzorku v prodejně, kde je úplně jiné osvětlení než doma. Další chybou je zapomenout na to, že koberec se časem mírně změní – vlna tmavne, syntetická vlákna mohou žloutnout. Před položením proto zvažte, zda chcete koberec přišít k podlaze, nebo ho nechat volně ležet. Volně ležící koberec se dá kdykoli přesunout do jiné části místnosti, což je výhoda, pokud si nejste jistí výsledkem.