Vlhkost je druhý nepřítel. Vydýchaný vzduch obsahuje hodně vodní páry, která se usazuje na matraci a pod ní. Jednou týdně matraci nadzvedněte a nechte ji dvě hodiny „dýchat" mimo postel. Pokud máte prostor, postavte do koutu misku s jedlou sodou nebo netkanou textilií, která vlhkost částečně pohlcuje. Nepoužívejte vonné svíčky ani osvěžovače vzduchu, jen zamaskují problém a přidají další chemii. Raději odstraňte zdroj vlhkosti: mokré ručníky, sušící prádlo nebo nevytápěnou zeď.

Třetí krok je o zrcadlech a odrazných plochách. Jedno velké zrcadlo postavené kolmo k oknu dokáže poslat denní světlo do místa, kam by se jinak nedostalo. Neumisťujte ho ale přímo proti posteli, kde by odráželo postavu a působilo neklidně. Vhodnější je boční stěna nebo šikmina, na kterou okno přímo nevidí. Stejně funguje skleněná deska nočního stolku nebo světlý kovový rám postele. Vyhněte se zrcadlům s tmavým rámem a fóliím, které odrážejí zkresleně.

Vrzající dveře se řeší mazáním, ale ne každý tuk vydrží. Olej na potraviny časem ztuhne a bude to horší. Použijte silikonový sprej nebo vazelínu určenou přímo pro závěsy. Naneste ji na čep pantu, ne na plech. Několikrát dveřmi pomalu otevřete a zavřete, aby se mazivo dostalo do všech spár. Pokud dveře vržou i po namazání, bývá problém v uvolněném pantu – utáhněte šrouby a případně pant vyměňte. Vrzání často vzniká i tím, že dveře dřou o rám. Zkontrolujte, zda se zavírají rovně, a pokud ne, seřiďte je.

První krok je srovnat matrace do jedné roviny. Pokud jsou vysoké stejně, položte je napevno k sobě a zkontrolujte, jestli se mezi nimi netvoří klínová mezera. I půl centimetru stačí, aby guma vklouzla do škvíry a povolila. Mezeru vyplňte proužkem molitanu nebo složenou dekou přesně po délce spoje. Vznikne měkký hřbet, přes který látka klouže, místo aby se do něj zakusovala.

Někteří to řeší tak, že válendu posunou jen pár centimetrů od zdi. Tím ale vznikne úzká štěrbina, do které se nevejde ruka, natož vysavač. Hromadí se v ní prach, vlna z oděvů a při každém průchodu se tam zachytávají drobky. Navíc dveře stále narážejí do rohu konstrukce. Řešením není posunout nábytek o pět centimetrů, ale buď zvolit jinou stěnu, nebo použít jiný typ úložného prostoru – například nízkou lavici bez opěradla, která se vejde podél zdi bez vstupních dveří.

Co tam patří a co tam ničí