Zvláštní kapitolou je opravování výsledku. Když se odpověď nepovede, nemá smysl jen napsat „to je špatně, zkus to znovu". To modelu neřekne, co konkrétně změnit. Mnohem účinnější je popsat, co na výsledku vadí: „příliš obecné", „chybí příklad", „tón je moc formální". A pak dodat, co s tím: „přidej dva konkrétní příklady", „zjednoduš věty", „napiš to uvolněněji". Iterace po malých krocích funguje lépe než jeden dlouhý prompt, ve kterém se snažíte vychytat všechny mouchy předem.

Sprchový kout bez závěsu je v malém prostoru praktičtější než vana. Pokud vanu máte a nechcete se jí vzdát, používejte ji jako úložný prostor jen výjimečně. Vana plná kyblíků a čisticích prostředků je typická chyba: vypadá to jako úspora místa, ale při každém koupání musíte všechno přendavat. Místo toho dejte čisticí prostředky do uzavřené krabice pod umyvadlo nebo do skříně na chodbě. V koupelně má být jen to, co tam patří.

Nejčastější chyba je natřít všechny stěny jednou barvou včetně té, u které stojí největší kus nábytku. Vznikne monolit, ve kterém dřevo zmizí. Lepší je nechat jednu stěnu světlejší nebo tmavší a ostatní sladit s podlahou. Další častá past: příliš mnoho barevných vzorů – tapeta, koberec, polštáře a k tomu výrazná stěna. Dřevo potřebuje klidné pozadí, jinak se jeho kresba ztratí.

Jednolůžková valenda má vnější rozměr lůžka obvykle 90 × 200 cm, jenže vnitřní prostor rámu bývá o pár centimetrů menší. Matrace, která je o dva centimetry delší nebo širší, se do korýtka nevejde, trčí přes hranu a při sebemenším pohybu klouže. Proto je první krok vždy měření, ne výběr potahu nebo tuhosti. Změřte vnitřní světlost rámu na třech místech – uprostřed a u obou čel – a teprve z nejmenší hodnoty vycházejte. Stejně tak změřte hloubku korýtka, tedy kolik centimetrů výšky rámu matrace zakryje.

Větrání vyřešte dvěma otvory proti sobě, krytými pletivem s oky do 1 cm. Jeden dejte nízko, druhý vysoko pod střechou, aby vzduch proudil a odváděl vlhkost. Průvan ale slepicím škodí, proto otvory nikdy nemiřte přímo na hřady. Hřady umístěte do nejvyššího a nejklidnějšího místa, každé slepici dopřejte alespoň 20 cm délky. Hnízda dejte do tmavšího kouta, kam nefouká a nesvítí ostré světlo.

Další past spočívá v tom, že lidé zadají prompt a hned ho odešlou, aniž by si ho přečetli nahlas. Přitom stačí krátká kontrola: je v zadání jasně řečeno, co má být výstupem? Je tam formát, rozsah, tón? Není tam dvakrát totéž jinými slovy? Pokud prompt zní jako zmatek i vám, model z něj taky žádný pořádek neudělá. Napište ho tak, jako byste zadávali práci člověku, který vás nezná a potřebuje přesné instrukce.

Nejčastější chybou je podcenění podhrabání. Liška, kuna i jezevec se prohrabou během jedné noci, pokud podlaha nemá pevný základ. Betonová deska po obvodu nebo zakopané pletivo do hloubky 40 cm problém vyřeší. Dveře musí být na pevných závěsech se západkou, kterou nezvládne otevřít ani šikovná kuna. Malá okna opatřete drátěným pletivem, ne sklem, které se snadno rozbije.

Materiál rozhoduje o tom, jak dlouho kurník vydrží Na konstrukci se osvědčilo smrkové nebo modřínové řezivo, které je dostatečně tvrdé a při správném ošetření vydrží roky. Borovice je měkčí a rychleji ji napadá dřevokaz. Všechno dřevo, které přijde do styku se zemí nebo s podestýlkou, natřete dvakrát až třikrát ochranným nátěrem a nechte pořádně proschnout. Stěny obkládejte deskami s perem a drážkou, které lépe drží pohromadě a tolik netáhnou.

Nakonec počítejte s tím, že kurník budete muset pravidelně čistit. Pokud se k podlaze a hřadům dostanete jen po čtyřech, přestanete to dělat a nemoci na sebe nenechají čekat. Udělejte proto široká vrata nebo odnímatelný panel. Bezpečný kurník není ten nejdražší, ale ten, do kterého se vejde čerstvý vzduch, ne ve vlhkost a do kterého se predátor nedostane.

Bezpečný kurník poznáte podle toho, jak se v něm slepice chovají během deště a silného větru. Pokud se tlačí do jednoho rohu, lapají po vzduchu nebo mají slepené peří, něco je špatně. Nejde o estetiku, ale o čtyři věci: sucho, tah vzduchu bez průvanu, ochranu před predátory a snadný úklid. Kurník, který tyto podmínky nesplní, dřív nebo později přinese nemoci a ztráty.

Většina lidí začne psát prompt tak, že do jedné věty nahromadí všechno, co je napadne. Výsledkem je zadání typu „napiš mi něco o tomhle tématu, ale ať je to dobré a hlavně stručné". Model nemá šanci poznat, co je pro vás důležité, a tak si domyslí zbytek. První past je tedy vágnost. Místo obecných slov použijte konkrétní zadání: čeho má text dosáhnout, pro koho je určený, jak dlouhý má být a co v něm naopak být nemá.