Podlaha v malé koupelně je nejcennější plocha, protože po ní chodíte. Každá věc, která stojí na zemi, ubírá pohybový prostor. Proto se vyplatí přesunout maximum na stěny. Na dveře se dá připevnit organizér na kartáče, hřebeny nebo čisticí prostředky. Nad pračkou nebo nad umyvadlem vznikne police, kam se vejde kosmetika i ručníky. Pokud vrtáte do obkladu, používejte vhodné hmoždinky a před vrtáním zkontrolujte, kudy vedou rozvody vody a elektřiny. Typická chyba je připevnit těžkou polici do sádrokartonu bez kotvení a pak se divit, že to nedrží.

Klidný koutek v malém bytě nevznikne tím, že někde uvolníte místo. Vznikne tím, že rozhodnete, co tam lidé budou dělat. Nejčastější chyba je začít u nábytku: koupit křeslo, stolek, lampu a doufat, že se to spojí v místo k odpočinku. Ve skutečnosti potřebujete nejdřív vědět, jestli tam chcete číst, pracovat, pít kávu, nebo jen sedět a nic nedělat. Podle toho se teprve vybírá, co tam vůbec smí stát.

Než začnete cokoli kupovat, projděte místnost a zapište si, co v ní už je. Podlaha, dveře, okenní rámy, zárubně, radiátory, krb nebo výklenky. Tyhle věci zůstávají a určují, s čím se nové barvy a materiály musí domluvit. Pokud je ignorujete, budete později hledat výmluvy, proč to spolu neladí, místo abyste si sedli a vybrali to, co k nim patří.

Materiály hrají stejnou roli jako barvy. Hladká kůže, matná vlna, hrubý len a lesklý kov odrážejí světlo jinak, a proto mění i to, jak barvu vnímáte. Do místnosti se samými hladkými povrchy přidejte něco strukturovaného — pletený přehoz, kožený pouf, dřevěný stolek s viditelnou kresbou. Naopak k hodně členitému interiéru patří jeden klidný, hladký prvek, třeba skleněná deska nebo jednobarevný koberec.

Než se rozhodnete pro barvu a vzor, zamyslete se, kdo v pokoji bude chodit a co tam bude dělat. V ložnici vydrží jemný vlas i světlejší odstín, protože se tam jen spí. V obývacím pokoji, kde se jí, hraje s dětmi a chodí v botách, potřebujete hustší a kratší vlas, ideálně s tmavším melírem, který skryje drobky a šmouhy. Dlouhý vlas je příjemný na bosou nohu, ale v prašném prostředí se v něm drží nečistoty a hůř se vysává. Smyčková textilie je odolná, ovšem na ní může zachytit drápek a vytáhnout smyčku.

Při výběru vždy zkontrolujte, zda se nábytek vejde do schodů a výtahu. Zvlášť u starších domů bývá výtah malý a schodiště úzké. Rozměry si ověřte předem, ne až když stojíte před domem s dodávkou. Stejně tak pamatujte na to, že některé skříně se dodávají ve dvou dílech, jiné vcelku. Pokud si nejste jistí, raději zvolte variantu, která se dá složit a rozložit. Ušetříte si tím hodiny nervů a případné poškození zdi nebo zábradlí.

Z pevných prvků si odvoďte jednu základní barvu a jednu doplňkovou. Základ nese stěna nebo velký kus nábytku, doplněk se objeví v polštářích, dece, váze nebo rámu obrazu. Tři a více výrazných barev ve stejné místnosti se začnou hádat, i když jsou každá zvlášť pěkná. Držte se dvou barevných rodin a k nim přidejte neutrální odstíny, které je zklidní.

Kynuté těsto se daří, když se držíte poměru a teploty. Na jeden základ potřebujete 500 g hladké mouky, 250 ml vlažného mléka, 80 g rozpuštěného másla, 60 g cukru, 2 žloutky, 20 g čerstvého droždí, 1 lžičku soli a kůru z jednoho citronu. Mléko musí být vlažné, ne horké. Horké mléko zabije droždí a těsto nevykyne. Studené mléko zase kynutí zpomalí na hodiny.

Častá chyba je nakupovat postupně a bez vzorku. Přinesete domů polštář, pak závěs, pak křeslo, a každý kus byl vybírán zvlášť. Výsledek je sbírka hezkých věcí, které dohromady nefungují. Lepší je vybrat nejdřív dva až tři vzorky — látku, dřevo, kov — a nosit je s sebou, dokud nenajdete shodu. Trvá to déle, ale ušetří to výměnu celého obývacího pokoje.

Na závěr zkontrolujte poměr. Přibližně šedesát procent plochy má nést základní barva, třicet procent neutrální tón a jen deset procent výrazný akcent. Když akcent přeteče, místnost začne působit neklidně a vy budete mít pocit, že je v ní příliš mnoho věcí, i když jich je málo. Ubrat jednu barvu je vždy jednodušší než měnit nábytek.

Teplé a studené odstíny se musí potkat, ne kopat Každá barva má teplotu. Bílá může být studená do modra, nebo teplá do žluta. Šedá může táhnout k zelené, nebo k růžové. Když dáte studenou šedou pohovku na teplou béžovou stěnu, vznikne špinavý dojem, i když jsou obě světlé. Vezměte vzorníky domů, položte je vedle sebe na podlahu a dívejte se na ně při denním i večerním světle. Rozdíl uvidíte během chvíle.