Co na desku patří a co ji znič

Po posledním broušení povrch odmastěte a nechte dokonale uschnout. Vlhkost v rýhách je další důvod, proč se škrábanec po nalakování vynoří. Nová vrstva nad vlhkou stopou zaschne jinak a vytvoří mapu. Stejný efekt má i prach, který zůstal v rýze. Před nátěrem povrch přetřete lepivou utěrkou a zkontrolujte pod bočním světlem. Co vidíte před lakem, uvidíte i po něm.

Častou chybou je použití dřevěných šroubků nebo zednických hmoždinek do elektroinstalační krabice. Ty tam nepatří, protože nemají potřebnou pevnost a časem povolí. Další chybou je vyplnění starých děr papírem nebo lepidlem a našroubování nového šroubku do měkké hmoty. Takové řešení vydrží jen do prvního zatáhnutí za kabel. Pokud staré díry zůstanou prázdné, ničemu to nevadí – jen nesmí překážet a musí být zakryté krytem zásuvky.

Představte si, že máte hotový výrobek z dubu a potřebujete zmizet po šroubku. V jedné ruce tmel na dřevo, ve druhé voskovou tyčinku. Rozhodnutí, které uděláte teď, ovlivní, jak povrch dopadne po nanesení oleje nebo barvy. Rozdíl není v tom, co je dražší, ale v tom, jak se materiál chová pod další vrstvou.

Postup, který funguje na většinu důlk

Co prozradí dřevo, kov a sp

Broušení po vláknech má smysl jen tehdy, když jdete pořád stejným směrem a s postupně jemnějším zrnem. Přeskakování z hrubého zrna rovnou na jemné je nejčastější chyba. Zůstanou po něm hluboké rýhy, které jemné zrno jen vyhladí na okrajích, ale nevybere je. Nová vrstva je pak obteče a zvýrazní.

Když brousíte po vláknech dřeva nebo po směru starších vrstev, vytváříte rýhy, které kopírují strukturu podkladu. Tyto rýhy mají různou hloubku. Pokud je další vrstva příliš tenká, nezaplní je a zůstanou jako příčné čáry. Pokud je příliš silná, steče do nich a po zaschnutí vytvoří viditelný rozdíl v lesku. V obou případech škrábanec vyleze.

Jak poznat, že problém je v podkladu, a ne v poslední vrstvě Než začnete brousit znovu, setřete novou vrstvu a podívejte se na podklad pod šikmým světlem. Pokud rýha kopíruje směr vláken a je ostrá, jde o staré broušení. Pokud je rýha měkká a rozpitá, je to stopa po nedokonalém čištění mezi vrstvami. Rozdíl je důležitý: první případ se musí zbrousit až na dno, druhý stačí odmastit a přebrousit jemnějším zrnem.

Mezi jednotlivými zrny měňte směr broušení o třicet až čtyřicet pět stupňů. Když přejdete na jemnější zrno, budete přesně vidět, jestli předchozí rýhy zmizely. Pokud ne, vraťte se o jeden stupeň zpět. Tento křížový postup odhalí problém dřív, než na něj sedne lak. U příčných škrábanců platí dvojnásob: nikdy nebruste jen po vláknech, vždy střídejte směry.

Příčný škrábanec, který se objeví až po nanesení nové vrstvy laku nebo barvy, nevzniká při posledním broušení. Vzniká hluboko pod ním. Nová vrstva ho jen zvýrazní, protože změní odraz světla na povrchu. Starý škrábanec zůstal v podkladu, plnič ho nevyplnil a další vrstva ho obtekla. V ten okamžik se stane viditelným.