Typická chyba je tmelit prasklinu, která je mokrá nebo promrzlá. Další chyba je použít tvrdý tmel na místo, kde se dřevo hýbe. A třetí chyba je přetmelit celou plochu místo jedné praskliny. Tmel není tmel na všechno. U velkých prasklin je lepší vložit dřevěný klín nebo plátek stejného dřeva a teprve spáru dotmelit. U venkovních konstrukcí se vyplatí pružný tmel, který vydrží pohyb i déšť.

Pokud se rozhodnete pro opravu sami, postupujte takto: místo nejprve odmastěte. Jemně obruste okraje rýhy brusným papírem s vysokou jemností, např. 2000 nebo 2500. Poté naneste plnič v barvě laku tenkou vrstvou a nechte pořádně zaschnout. Následně přeleštěte leštící pastou, ale jen v místě opravy. Nakonec naneste vosk nebo ochranný prostředek, aby se lak nezmatnil. Mezi vrstvami vždy čistěte a nechte schnout. Nikdy nespěchejte, jinak se barva slije a vznikne kaňka.

Ruční broušení volí i ten, kdo potřebuje pracovat v bytě po večeru. Hodina s papírem o zrnitosti 120 až 180 neobtěžuje sousedy zdaleka tolik jako pět minut se strojem. Pokud jde o sádrokartonové spáry nebo tmelené plochy, ruční broušení je pomalejší, ale prach se dá lépe zachytit vlhkým hadrem nebo brusnou mřížkou.

Než začnete cokoli nanášet, vyzkoušejte postup na malém, málo viditelném místě. Ať už jde o okraj látky nebo roh desky, ověřte, zda prostředek nepoškodí barvu podkladu. Pokud flek i po opakovaném postupu prosakuje, je pravděpodobné, že zdroj barviva je hluboko a bez odstranění vrstvy se neobejdete.

Poslední možností je koupit nové úchytky na míru. Někteří výrobci nabízejí možnost volby rozteče, i když to není v běžném katalogu vidět. Stačí se zeptat, zda lze vyrobit úchytku s konkrétní roztečí – často to jde a cena se nijak dramaticky neliší. Tím se vyhnete jakémukoli vrtání a výsledek vypadá čistě. Rozhodně se nevyplácí kupovat univerzální úchytky s tím, že „se to nějak vyřeší" – právě tam vznikají největší škody.

Broušení dřeva, kovu nebo zdiva patří k nejhlučnějším činnostem v domácnosti. Ruční smirkový papír vydává sotva šum, kdežto úhlová bruska nebo pásová bruska dokáže přesáhnout 100 dB, což je srovnatelné s řetězovou pilou. Pokud bydlíte v panelovém domě nebo máte tenké stěny, rozhoduje o sousedských vztazích víc než samotná hlasitost načasování a délka hluku. Zákon přitom nezná pojem „hlučná práce" – posuzuje se konkrétní míra obtěžování, obvykle podle nočního klidu od 22. do 6. hodiny a klidu o víkendu.

Načasování je stejně důležité jako technika. V běžném bytovém domě se jako slušné okno pro hlučné práce považuje všední den mezi 8. a 18. hodinou, s pauzou na oběd. O víkendu a ve svátcích se strojovému broušení raději vyhněte úplně. Pokud musíte pracovat i jindy, dejte sousedům vědět předem – domluva funguje lépe než následné omluvy. Zavřená okna a dveře sníží hluk jen částečně, protože vibrace se přenášejí konstrukcí.

Na připravená dvířka naneste střední vrstvu lepidla na ubrousky a rozetřete ji plochým štětcem do ztracena. Ubrousek přeneste na dvířka tak, že ho držíte za dva protilehlé rohy, a položte ho od jednoho okraje ke druhému. Nezačínejte uprostřed — vzduch se pak nemá kudy dostat ven. Jakmile se dotkne lepidla, už s ním neposouvejte, jinak se potisk rozmaže.

Nejčastější chybou je pouštět stroj na krátké úseky opakovaně během dne. Přerušovaný hluk obtěžuje víc než souvislá práce, protože ruší soustředění. Naopak výměna stroje za ruční nářadí u posledních deseti procent plochy často ušetří konflikt. Pokud sousedé přijdou s výhradou, nepolemizujte o decibelech – domluvte si konkrétní čas, kdy budete pokračovat, a ten dodržte.

Stroj se vyplatí, jakmile plocha přesáhne zhruba metr čtvereční nebo když potřebujete odebrat silnou vrstvu. Pásová bruska zvládne hrubé srovnání desky, excentrická bruska je vhodná na dokončení a orbitální bruska na jemné přebroušení laku. Před zapnutím zkontrolujte, že kotouč není potrhaný a že bruska není uvolněná – vibrace zvyšují hluk i riziko úrazu. Noste ochranné brýle a respirátor, protože jemný prach se drží ve vzduchu dlouho po vypnutí stroje.

Ruční broušení má smysl u malých ploch a detailů Ruční smirkový papír nebo brusný blok použijte vždy, když jde o hrany, lišty, záhyby nebo drobné opravy do velikosti dlaně. Výhodou není jen ticho, ale i kontrola – stroj snadno přejede hranu a vytvoří důlek, který se už neopraví. Praktický postup: obalte smirkový papír kolem dřevěného špalíku, tlačte rovnoměrně a pohybujte papírem po směru vláken. U kovu snižujte tlak, jinak se papír rychle zanese a začne klouzat. Typická chyba je tlačit příliš – výsledkem je přehřátý povrch a nerovnoměrné zbroušení.