Než vůbec otevřete tubu, zjistěte, jak bude povrch vypadat po dokončení. Lak, olej i vosk barvu prohloubí a často ztmaví o jeden až dva stupně. Pokud tedy plánujete olejovat, zkuste tmel o odstín světlejší, než je holé dřevo. U laků naopak platí, že lak většinou zůstává čirý a barevný rozdíl pod ním zůstane stejný. Vyzkoušejte to na odřezku: naneste tmel, nechte ho vytvrdnout a teprve pak přetřete stejnou povrchovou úpravou, jakou použijete na nábytku. Teprve tento vzorek vám řekne pravdu.

U tvrdších šroubů a vrutů do kovu drážka často praskne. Potom pomůže extraktor. Je to nástroj s levým závitem a kuželem, který se zašroubuje do předvrtaného otvoru v utrženém zbytku. Postup: nejprve navrtejte do čela šroubu malý otvor přesně ve středu, pak do něj zašroubujte extraktor proti směru hodinových ručiček. Musí držet pevně a otvor nesmí být větší, než je jádro extraktoru. Typická chyba je vrtačka příliš velkého průměru — extraktor pak nemá v čem držet a protočí se.

První krok není žádná chemie, ale test. Vezmi hadřík namočený v lihu a přetři jím málo viditelné místo, třeba bok nohy stolu. Pokud se vosk rozpustí a hadřík získá mastný omak, je to opravdu vosk. Když se povrch jen zakalí a nic se nerozpouští, může jít o olej nebo už zaschlý lak. Na starý vosk ale platí líh spolehlivě. Než začneš plochu odmašťovat, sundej z nábytku vše, co by mohlo líh poškodit – kovové ozdoby, plasty, textilní vložky.

Jen zajistit se vyplatí v momentě, kdy je závada kosmetická nebo lokální a kdy plánujete větší rekonstrukci stejně. Příkladem je stará elektroinstalace, kterou stejně budete měnit, nebo vlhký roh, který zmizí po výměně oken. Zajištění je také správná volba u závad, které nemají vliv na bezpečnost ani na sousedy, ale jejichž oprava by znamenala bourání hotových povrchů. Pokud ale závada ohrožuje statiku, zdraví nebo majetek třetí osoby, zajištění je jen první krok a oprava musí následovat.

Nejčastější chyba je rozhodovat se podle vzhledu a podle toho, jak věc vypadá po očištění prachu. Druhá častá chyba je odhadovat opravu podle toho, co vidíte, a ne podle toho, co zjistíte po rozebrání. Než něco odvezete, zkuste si v klidu odpovědět na tři otázky: má to pro mě reálné využití, zvládnu opravu sám nebo s někým, koho znám, a mám místo, kde to budu skladovat, dokud se do toho pustím?

Politura na tmavém dřevě je nelítostná disciplína. Zatímco na světlém jasanu nebo javoru drobnou chybu skryje barva i odlesk, tmavý dub, ořech nebo mahagon každé zaváhání zviditelní. Šmouhy a mapy nevznikají náhodou – mají vždy konkrétní příčinu. Nejčastěji jde o nerovnoměrné množství politury, špatný hadřík, příliš rychlý pohyb ruky nebo znečištěný povrch. Pokud se tyto faktory sečtou, výsledkem je mléčný opar přes tmavou kresbu, který už nikdo nerozleští.

Mezi vrstvami nechte povrch dostatečně odpočinout. Pokud se další vrstva nanáší na ještě lepkavý podklad, stará vrstva se rozpustí a vznikne nerovnoměrná struktura. U tmavých dřev se osvědčuje pracovat po menších plochách a dokončit vždy celý díl, ne jen jeho část. Přerušení uprostřed desky zanechá viditelný přechod, který se při bočním světle jeví jako mapa.

Základem je příprava povrchu. Tmavé dřevo musí být zbavené prachu, zbytků starého laku i mastnoty. Po broušení poslední zrnitostí se povrch otře antistatickou utěrkou a nechá se důkladně uschnout. Vlhké dřevo po polituru nepřijímá rovnoměrně a vlhkost se později projeví jako zakalená místa. Stejně důležitá je teplota v dílně – chladný vzduch zpomaluje odpařování rozpouštědel a politura se na povrchu hromadí víc, než je zdrávo.

Častou chybou je snaha vše urychlit. Silnější vrstva politury neuschne rovnoměrně. Rozpouštědlo se z horní části odpaří rychleji, zatímco spodní zůstává měkké, a výsledkem je zakalený povrch. Stejně škodí přílišné leštění jedním místem. Třením vzniká teplo, dřevo se lokálně roztahuje a politura se roztírá do okolí. Na tmavém dřevě se to projeví jako světlejší kruh, který se už nedá sladit s okolím.

Když už se šmouha objeví, neleštěte ji silou. Lehce ji přetřete novou tenkou vrstvou politury a nechte zcela zaschnout. Teprve potom povrch jemně přeleštěte měkkým hadříkem bez tlaku. Pokud ani to nepomůže, je lepší postižené místo odmýt rozpouštědlem a začít znovu. Trpělivost a tenké vrstvy jsou na tmavém dřevě spolehlivější než jakýkoli trik.

Jak správně nanášet polituru, aby se netvořily přechody Hadřík na polituru musí být čistý, měkký a složený do hladkého polštářku bez záhybů. Každý přehyb se do tmavého dřeva otiskne jako světlá čára. Polituru nanášejte v tenkých vrstvách a vždy ve směru vláken. Nepřetahujte jeden tah přes druhý, dokud předchozí vrstva nezaschne. Právě křížení mokrých vrstev vytváří ony typické mapy, které se na tmavém podkladu jeví jako světlé skvrny. Pohyb ruky veďte plynule a tlak držte konstantní – tlakové rozdíly dělají přesně to, čeho se chcete vyhnout.