Prasklina ve dřevě se po zatmelení často rozejde znovu. Není to náhoda ani smůla. Většina tmelů na dřevo selže ze stejných důvodů: prasklina pracuje, tmel nemá dost pevnosti v tahu, podklad je mastný nebo příliš vlhký. Než začnete tmelit, zjistěte, proč prasklina vznikla. Pokud je to důsledek sesychání masivního dřeva, bude se hýbat dál. Tmel, který je tvrdší než okolní dřevo, se časem vytrhne nebo vypadne.

Jak zámek vyndat a rozebrat, aniž byste rozštípili dřevo Odšroubujte vruty z čelní strany zámku. Pokud drží, kápněte na ně trochu uvolňovače a nechte působit. Zámek pak vytlačte zezadu šuplíku přes dřevo. Někdy je potřeba sundat zadní desku šuplíku, ale to dělejte, až když zámek opravdu nejde ven. Po vyjmutí zámek položte na hadr a rozeberte. Bývá to pouzdro, ve kterém je západka, pružina a váleček s klíčovou dírkou. Pozor na pružinu, ráda vystřelí. Všechny díly si foťte nebo skládejte v pořadí, v jakém jste je vyndali.

Po skončení práce s olejem, mazivem nebo nátěrem hadr nejdřív prohlédněte. Pokud je jen lehce potřísněný, stačí ho rozložit na jednu vrstvu. U silně nasáklého hadru je lepší ho rozložit na dvě vrstvy, případně ho položit na nehořlavou podložku, jako je plech nebo beton. Nikdy ho nenechávejte na hromadě s jinými hadry. Hadr dejte na místo, kde není průvan, ale zároveň tam proudí vzduch. Průvan by ho mohl odfouknout na něco hořlavého.

Zvuk poklepu řekne víc než oči Poklepejte kloubem prstu nebo dřevěnou paličkou po celé ploše. Zdravé dřevo vydává jasný, zvonivý tón, který se mění plynule. Tupý, přerušovaný nebo náhle ztichlý zvuk upozorní na trhlinu, vnitřní dutinu nebo uvolněný spoj. Poklepávejte v pravidelných rozestupech a poslouchejte rozdíly mezi jednotlivými místy. Typická chyba je poklepat jen na střed a okraje vynechat – právě tam se vady schovávají nejčastěji.

Jak dno vložit, když drážka zůstala nedotčen

Vyčištění je klíčové. Použijte starý zubní kartáček a technický líh nebo izopropyl. Vyhněte se vodě, ta podporuje rez. Ztvrdlé mazivo odstraňte špendlíkem nebo tenkým drátkem z klíčové dírky. Váleček nesmí být vydřený, jinak klíč nebude držet. Když je vše suché, namažte pohyblivé části grafitovým práškem nebo silikonovým mazivem. Olej na řetězy je špatná volba, lepí prach a časem ztuhne. Grafit je suchý a v zámku vydrží.

Pokud některá zkouška dopadne špatně, broušení problém neodstraní, jen ho odhalí v plné nahotě. Lehký kus s tupým zvukem a podezřelou hranou raději rovnou vyřaďte nebo použijte jen na část, která nebude vidět. Naopak kus, který drží hmotu, zní jasně a má čistou hranu i zezadu, si broušení zaslouží. Ty tři zkoušky jsou rychlé a spolehlivější než jakékoli očekávání.

Když zámek po vyčištění a promazání stále nefunguje, zkontrolujte klíč. Ohnutý nebo opotřebený klíč dělá víc škody než užitku. Nový klíč nechte vyrobit podle originálu, ne podle zámku. U starých zámků se vyplatí koupit celou novou vložku, pokud se původní rozpadá. Ať už zvolíte opravu, nebo výměnu, vždycky nejdřív zkuste zámek rozhýbat bez chemie. Suchý grafit a trpělivost vyřeší většinu zatuhlých šuplíků lépe než sila.

Při skládání nasaďte pružinu tak, aby západku tlačila ven, ale nepropadla se. Vyzkoušejte klíč mimo dřevo, několikrát otočte. Teprve potom zámek přišroubujte zpět. Pokud klíč v zámku po složení drhne, není to mazivem, ale špatně usazenou západkou. Častá chyba je také příliš utažený vrut, který zámek deformuje. Utáhněte ho jen tak, aby držel, ne na krev. Další chyba: mazání olejem na zbraně, ten po čase zhnědne a zámek zadře znovu.

Po dokončení nechte barvu zaschnout a teprve potom šablonu sundejte. Strhávání za mokra je nejrychlejší cesta k rozmazaným okrajům. Šablonu odstraňujte pomalu a tahem nahoru, ne do stran. Pokud i přesto barva podtekla, nechte ji zaschnout a přemalujte okraj tenkým štětcem v barvě podkladu. Opravovat mokrou barvu hadříkem situaci jen zhorší.

Starý kus nábytku, dveře nebo fošna často vypadají lépe, než ve skutečnosti jsou. Než vezmete do ruky brusku a začnete odstraňovat povrch, udělejte tři zkoušky: zvážit, poklepat a prohlédnout hranu zezadu. Zabere to pár minut a ušetří hodiny práce i materiálu.

První zkouška je váha. Vezměte kus do rukou a porovnejte ho s jiným dřevem stejných rozměrů, které znáte. Příliš lehký kus znamená, že uvnitř je dutina, trouchnivina nebo napadení červotočem. Příliš těžký kus zase může být nasáklý vodou, případně jde o jiný materiál, než se na první pohled zdá. Zvažte také rozložení hmoty: pokud je jeden konec nápadně lehčí, problém je lokální a broušení ho nevyřeší.