Podložka rozhoduje o tom, jestli se dílo podař

Po vložení zkontrolujte, zda dno sedí v drážce po celé délce. Zespodu přišroubujte nebo přilepte dvě podélné lišty, které dno podepřou. Lišty musí být kratší než vnitřní délka, aby nevyčnívaly. Vruty předvrtejte, ať bočnice nepraskne. Pokud je truhla určená pro těžší obsah, přidejte i středovou lištu. Spáry mezi dnem a bokem můžete utěsnit tmelem, ale jen tenkou vrstvou — silná vrstva po čase popraská.

Jak bezpečně zjistit, co je pod černou vrstv

U tenkých dýh nebo měkkého dřeva, jako je smrk nebo borovice, snižte teplotu na minimum a raději udělejte více lehkých přejezdů. Tvrdé dřevo, třeba dub, snese vyšší teplotu, ale i tak platí, že barva se má odlupovat, ne hořet. Pokud se z nátěru line kouř a je cítit štiplavý zápach, okamžitě odstavte pistoli a nechte místo vychladnout. Kouř znamená, že teplota přesáhla bod vzplanutí některé složky nátěru.

Pokud se rozhodnete pro tmavý tón, neznamená to nedělat nic. Patinu je potřeba stabilizovat, aby dál nereagovala s okolím. Očistěte povrch od prachu a mastnoty jemným mýdlem, důkladně osušte a naneste tenkou vrstvu vosku na kovy nebo mikrokrystalického vosku. Ten uzavře povrch, zpomalí další černání a zachová přirozený vzhled. Voskování opakujte jednou až dvakrát ročně. Vyhněte se prostorům s vysokou vlhkostí a přímému kontaktu s kůží, protože pot zanechává kyselé stopy, které patinu naruší.

U starožitných kusů a masivu počítejte s delší dobou. Tenké dýhy a překližky reagují rychleji, ale také snadněji praskají. Pokud na nábytku objevíte bílý povlak nebo zápach plísně, neřešte to přebroušením – nejdřív zjistěte, kde se vlhkost bere. Někdy stačí nechat kus v suché, větrané místnosti a plíseň ustoupí sama, jindy je potřeba zásah odborníka.