Většina rodičů začíná u vedlejších parametrů: kolik stojí vedení účtu, jaká je úroková sazba na zůstatku nebo jestli dostane dítě platební kartu. Jenže dětské konto není spořicí produkt ani věrnostní program. Je to nástroj, který má dítě naučit hospodařit s penězi, a zároveň musí být dostatečně bezpečný, aby se z něj nestala past. První krok proto není porovnávat ceníky, ale zjistit, co dítě skutečně potřebuje. U mladšího školáka stačí účet bez karty, u teenagera naopak potřebujete kartu s nastavitelnými limity a okamžitým přehledem o pohybech.

Když investujete stovky měsíčně, každé procento poplatku je znát. U malých částek platí, že nízké náklady jsou důležitější než honba za nejvyšším výnosem. Vysoké vstupní poplatky nebo poplatky za správu ukrojí z malého vkladu nepoměrně víc než z velkého. Vybírejte proto produkty s jednoduchou strukturou poplatků a snažte se, aby roční náklady byly co nejnižší. Pozor na nabídky, které vypadají jako „investice zdarma" – často jsou náklady skryté v produktu samotném.

Kde všude se poplatky schovávaj

Základem je spočítat takzvané celkové náklady na úvěr. To je částka, kterou zaplatíte navíc nad rámec půjčené jistiny – tedy všechny úroky dohromady plus veškeré poplatky. Banka nebo poskytovatel ji musí uvádět v předsmluvních informacích. Pokud ji tam nenajdete, spočítejte si ji sami: vezměte celkovou částku, kterou za celou dobu splatíte, a odečtěte od ní půjčenou jistinu. Výsledek porovnejte mezi nabídkami. Vyhraje ta s nižším číslem, i když má stejnou sazbu.

Neobanky nejsou univerzální náhrada. Dávají smysl jako druhý účet pro cestování, placení v cizích měnách nebo pro toho, kdo chce mít přehled o každé koruně v telefonu. Pro běžné platby, úvěry a styk s úřady se vyplatí mít záložní účet v klasické bance. Kombinace obojího je v českých podmínkách zatím nejrozumnější řešení, které vás nezaskočí ani při výpadku aplikace, ani při cestě do zahraničí.

Reklamaci podejte písemně – v bance na přepážce proti podpisu, nebo doporučeně poštou. Ústní stížnost u okénka se snadno ztratí. V reklamaci uveďte číslo účtu, datum a částku sporné transakce, přesný název poplatku a jasně formulujte, co požadujete: vrácení částky a opravu. Přiložte kopii výpisu a odkažte se na konkrétní článek sazebníku nebo smlouvy, který byl podle vás porušen. Vyhněte se emocím a obecným frázím. Čím konkrétnější a doložitelnější tvrzení, tím větší šance na úspěch. Nezapomeňte si nechat kopii reklamace a potvrzení o jejím přijetí.