Typická chyba je refinancovat hned, jak se objeví nižší sazba v reklamě. Rozdíl mezi vaší sazbou a trhem musí být dost velký, aby pokryl náklady. U malých hypoték se refinancování často nevyplatí vůbec, protože fixní náklady převýší úsporu. Stejně tak nedává smysl prodlužovat splatnost jen kvůli nižší měsíční splátce. Celkově zaplatíte víc na úrocích.

Nakonec si nastavte kontrolu jednou za rok. Zkontrolujte, zda sazba pořád odpovídá trhu, zda cíl zůstává stejný a zda vám pravidelná částka nepřerostla přes hlavu. Spoření není jednorázový úkon, ale návyk. Kdo ho zvládne udržet i v měsících, kdy se nedaří, má vyhráno víc než ten, kdo hledá dokonalý produkt.

Před podpisem nové smlouvy si vyžádejte od stávající banky písemné potvrzení o výši dluhu a podmínkách předčasného splacení. Nová banka by měla nabídnout sazbu, která je nižší než ta současná, a to i po započtení všech poplatků. Pokud si nejste jistí, porovnejte nabídky alespoň u tří institucí a nechte si spočítat celkové náklady na jeden papír. Vždy trvejte na tom, že refinancování musí být výhodné pro vás, ne jen pro banku.

Další možností je změnit typ účtu. Mnoho bank nabízí levnější variantu, která nemá žádné poplatky, ale také méně doplňkových služeb. Pokud nepotřebujete cestovní pojištění k kartě nebo výběry z bankomatů po celém světě, je to nejrychlejší cesta. Přechod bývá zdarma a často ho zvládnete online. Pozor jen na to, že zrušení starého účtu může být zpoplatněno, pokud ho nezrušíte ve stejné bance, kde si zakládáte nový. Vždy se ptejte, co všechno je součástí změny.

Rozložení je druhá páka. Nesázejte vše na jeden trh, jeden sektor ani jednoho emitenta. Kombinujte aktiva, která na sebe nereagují stejně — když akcie padají, kvalitní dluhopisy často drží, a naopak. Počet položek ale není cíl: dvacet fondů se stejnými podklady je pořád jedna sázka. Sledujte, co skutečně vlastníte, a hlídejte, aby se vám riziko nekumulovalo tam, kde to nevidíte.

Typická chyba je honit nejvyšší sazbu a přehlédnout podmínky. Některé účty vyžadují minimální počet plateb kartou, jiné zase omezení výběrů. Pokud podmínky nesplníte, sazba spadne na symbolickou úroveň. Vždy si přečtěte aktuální sazebník a úročení ověřte u více poskytovatelů, ne jen podle reklamy.

Než začnete cokoli srovnávat, udělejte jednu věc: vezměte si papír a napište si, k čemu má účet skutečně sloužit. Jestli jen na kapesné a občasný nákup, stačí vám naprosto základní produkt. Jestli na spoření, které potáhne třeba deset let, potřebujete vědět, jak banka úročí zůstatek a hlavně kdy se podmínky mění. Bez této úvahy dopadnete tak, že za rok zjistíte, že účet neplní to, kvůli čemu jste ho zakládali.

Co si spočítat před podpisem Sečtěte všechny náklady: poplatek za předčasné splacení, nový odhad nemovitosti, vklad do katastru, případné pojištění a poplatky za vedení účtu. Odečtěte je od rozdílu v úrocích za celou dobu. Teprve když vyjde kladné číslo, má smysl jednat. Pozor na nabídky, které lákají nízkou sazbou, ale mají krátkou fixaci a vysoké poplatky po jejím skončení.

Většina dětských účtů je navázaná na účet rodiče a má zvýhodněné podmínky jen po dobu, kdy je dítě nezletilé. Jakmile dosáhne věku, kdy banka přestane účet považovat za dětský, podmínky se automaticky překlopí do běžného tarifu pro dospělé. Najednou se objeví poplatky za vedení, za výběry z bankomatů nebo za papírové výpisy. Tuhle informaci najdete v sazebníku, ale málokdo ji dočte do konce. Právě tady se láme výhodnost celého účtu.

Prvním krokem je oddělit peníze od běžného účtu. Pokud zůstávají na jednom místě, s velkou pravděpodobností je utratíte. Zřiďte si samostatný spořicí účet a nastavte trvalý příkaz ihned po výplatě. Platí jednoduché pravidlo: nejdřív spořit, pak utrácet. Částka nemusí být vysoká, důležitá je pravidelnost.

Začít spořit není o tom najít nejlepší produkt, ale nejdřív si ujasnit, na co vlastně spoříte. Bez konkrétního cíle a termínu se každá rezerva rozplyne. Sepište si, kolik potřebujete na pokrytí tří až šesti měsíců výdajů, tedy na léčebnou rezervu. Teprve pak má smysl řešit, kam peníze ukládat.

Zásadní je zbývající fixace. Pokud vám končí za méně než rok, máte silnou vyjednávací pozici a banky vám často nabídnou lepší podmínky samy. Naopak při fixaci delší než tři roky se refinancování prodraží, protože za předčasné splacení zaplatíte úrok za zbývající období fixace. Výjimkou je prodej nemovitosti nebo její převod na jinou osobu, kdy banka nesmí účtovat nic.