Nejčastější chyba je koupit stolek podle fotky v místnosti, která je úplně jiná než ta vaše. Malý stolek v velkém obýváku zanikne a působí jako ztracený. Příliš velký stolek zase zablokuje průchod a nutí vás kroužit. Praktické pravidlo: délka stolku má odpovídat zhruba dvěma třetinám délky sedačky. Výška by měla být přibližně stejná jako výška sedáku pohovky, případně o pár centimetrů nižší. Pokud si sednete a deska je příliš vysoko, budete se natahovat. Když je moc nízko, při každém předklonu se budete ohýbat až k zemi.

Kování a doplňky bývají třetí, často podceňovanou položkou. Výklopné mechanismy, tlumiče, zásuvkové systémy, osvětlení, zásuvky a lišty se počítají za kus. U velké kuchyně se jich nasčítají desítky. Rozdíl mezi základním a kvalitním provedením není v ceně jednoho kusu, ale v tom, kolik jich potřebujete. Vyplatí se proto vyžádat si rozpis kování zvlášť, ne souhrnně. Ušetříte na dílech, která skutečně nevyužijete, a nepřeplatíte za ta, na kterých se nedá šetřit.

Nejčastější chyba je porovnávat nabídky podle jedné konečné částky. Bez rozpadu na materiál, práci, kování a povrchovku srovnáváte nesrovnatelné. Druhá chyba je nechat si zaměřit prostor až po podpisu objednávky. Třetí je ignorovat tolerance stěn a podlah. Když truhlář přijde až na montáž a zjistí křivou zeď, řešení se platí zvlášť. Před podpisem si vyžádejte položkový rozpočet a písemně potvrďte, co je v ceně zahrnuto a co se účtuje nad rámec.

Povrchová úprava je čtvrtá vrstva. Lak, olej, vosk, mořený lak nebo fólie mají různou pracnost i životnost. Olej se snadno opravuje lokálně, ale vyžaduje pravidelnou údržbu. Lak drží, ale poškození se opravuje obtížněji. Do ceny vstupuje i počet vrstev a doba schnutí, během které dílna nemůže pracovat na ničem jiném. Pokud jde o kuchyň nebo koupelnový nábytek, přidejte odolnou úpravu proti vlhkosti, jinak se investice znehodnotí během pár let.

Typické chyby, které prostor ničí: příliš mnoho ramínek na jednom místě, kdy se oblečení mačká a ztrácí přehled; ukládání věcí podle barvy místo podle frekvence nošení; a odkládání sezónního oblečení do skříně, kde zabírá místo po celý rok. Ramínka sjednoťte — tenká a stejného typu ušetří až třetinu šířky tyče. Věci, které jste za poslední rok neměli na sobě, nepatří do skříně, ale do krabice mimo ni.

Pořádek není jednorázový úkol. Jednou za sezónu projděte skříň a vyřaďte opotřebované kusy, než se nahromadí. Po každém praní vracejte věci na své místo, ne na „nějaké". Pokud se skříň plní rychleji, než by měla, je problém v přírůstku, ne v uspořádání. Systém, který vydrží, je ten, kde je každá kategorie na dosah a každý kus má své pevné místo.

Základní rozměry si zapamatujte ještě před návrhem: hloubka skříně má být alespoň 60 cm, aby ramínka s kabátem neopírala dvířka. Na košile a halenky stačí výška 100 cm, na dlouhé šaty a kabáty potřebujete 150 až 170 cm. Tyč na ramínka umístěte ve výšce, na kterou dosáhnete bez stoličky, obvykle 180 až 200 cm od podlahy. Nad ní nechte 20 cm rezervu na ramínka samotná. Police dělejte hluboké 35 až 40 cm — hlubší jsou past na věci, které se v zadní části ztratí.

Typická chyba je objednat montáž na stejný den, kdy mají přijít i řemeslníci na elektřinu nebo vodu. Tyto práce musí být hotové dřív, jinak se čeká. Stejně tak se nevyplácí plánovat montáž na pátek odpoledne s vidinou, že se stihne všechno do večera. Reálný odhad je lepší nechat o den delší a případně skončit dřív. Během montáže je dobré být k dispozici pro drobná rozhodnutí, ale nezasahovat do technologického postupu. Pokud něco nesedí, řeší se to hned, ne později.

Ráno nestrávíte dvacet minut hledáním toho správného trička, pokud skříň rozdělíte podle skutečného počtu kusů, které nosíte. Nejčastější chyba je plánovat úložný prostor podle přání, ne podle obsahu. Než začnete cokoli kupovat nebo přestavovat, vysypte všechno oblečení na postel a spočítejte, kolik kusů od každé kategorie skutečně máte. Teprve tato čísla určují, kolik místa potřebujete na ramínka, kolik na složené věci a kolik na doplňky.

Rozdělte skříň podle toho, jak se oblékáte, ne podle typu oblečení Nejfunkčnější členění kopíruje váš den, ne katalog. Zóna na věci, které nosíte denně, patří do výšky očí a paží. Sezónní a příležitostné kusy jdou nahoru nebo dolů. Vertikální dělení je lepší než horizontální: každá sekce má vlastní tyč, police i zásuvky, takže nemícháte kategorie. Do zásuvek dejte spodní prádlo, ponožky a trička skládaná na výšku — vidíte pak všechny kusy najednou a nic se nepropadá na dno.