Čtvrtým řešením je šatna za čelem postele. Vznikne zde příčka nebo sádrokartonová stěna, za kterou se schová úložný prostor. Toto řešení vyžaduje větší zásah do dispozice, ale v malé ložnici dokáže vytvořit samostatný kout. Pátým řešením je mobilní šatna na kolečkách. Hodí se do pronajatých bytů, kde se nesmí vrtat do zdí. Nevýhodou je nižší stabilita a nutnost udržovat koleje čisté.

Malovat dvě vrstvy najednou se zdá jako úspora času, ale ve skutečnosti je to nejčastější důvod, proč se plechovka neotevře. Když se barva začne vázat v hrdle plechovky, vytvoří se pevný film, který drží víko jako přivařené. Pokud se snažíte víko páčit šroubovákem, obvykle se ohne a barva vystříkne. Než tedy začnete páčit, zkuste plechovku otočit dnem vzhůru a poklepat po dně. Někdy to uvolní podtlak a víko povolí samo.

Pokud se barvy neshodují, nechte je rozejít vědomě. Zvolte koberec v neutrálním odstínu a stolek v kontrastu, nebo naopak. Nikdy ale nemíchejte dva podobné, ale ne stejné odstíny – například béžový koberec a smetanový stolek. Vznikne nejistý dojem, že se něco nepovedlo. Raději zvolte jasný rozdíl: tmavý koberec a světlý stolek, nebo naopak. Textura pomůže sladit i nesourodé barvy. Hrubý vlněný koberec vedle hladkého lakovaného stolku vytvoří napětí, které působí záměrně.

Reálný odhad se dá udělat jednoduše: spočítejte počet samostatných korpusů, přidejte jeden den na přípravu a jeden na finální seřízení dvířek a zásuvek. U kuchyně připočtěte dva dny na zapojení spotřebičů a těsnění. U celé stěny ve starším bytě klidně přidejte další tři dny. Takový odhad bývá věrnější než jakýkoli slib z nabídky, protože vychází z konkrétního stavu bytu, ne z ideálního případu na papíře.

Dveře, které nejdou otevřít, často nejsou problémem nábytku, ale podlahy nebo prahu. Starší dům může mít křivý práh, který křídlo zvedá, nebo nafouklé dřevo od vlhkosti. Než začnete bourat, zkontrolujte, jestli křídlo nedrhne o podlahu jen v určité části roku. Pokud ano, pomůže seřízení pantů nebo obroušení spodní hrany, ne stěhování skříně.

Dveře a jejich okolí často zůstávají nevyužité. Na zadní stranu dveří lze připevnit věšák nebo síťku na drobnosti, do rohu postavit úzký sloupek s policemi. Pokud máte dvě noční stolky, zvažte, zda jeden nestačí, a místo druhého použijte nástěnnou poličku. Každý kus nábytku, který stojí na podlaze, by měl mít jasný účel – jinak ho v malé místnosti nahraďte něčím, co visí na stěně.

Využijte výšku, ne podlahu V malé ložnici je podlaha nejcennější, proto se snažte ukládat hlavně svisle. Skříň vytáhněte až ke stropu, nad postel dejte uzavřené police nebo horní skříňky a nad dveře zavěste úzkou polici na sezónní věci. Pokud to konstrukce dovolí, použijte postel s úložným prostorem pod roštem – tam se vejdou peřiny, povlečení nebo kufry. Pozor na příliš těžké věci vysoko nad hlavou, při manipulaci se snadno zraníte.

Co udělat dřív, než začnete cokoli kupovat Vezměte metr a papír. Nakreslete půdorys místnosti v měřítku a zakreslete do něj dveře včetně oblouku, který opisují. Potom zakreslete okna, radiátor a zásuvky. Teprve do volných ploch kreslete nábytek. Zjistíte dvě věci: jednak kolik místa skutečně máte, jednak které dveře jsou problém. V praxi se ukáže, že nejvíc místa ukradne skříň postavená kolmo ke dveřím – vypadá elegantně, ale její dvířka se s dveřmi do místnosti srazí.

Poslední věc: nechte si uličku. V ložnici o rozloze kolem deseti metrů čtverečních je minimální průchozí šířka mezi postelí a skříní asi půl metru. Pod tímto rozměrem se každé ráno budete otáčet bokem a dřív nebo později něco shodíte. Pokud se vám ulička nevejde, je lepší sáhnout po užší posteli nebo po skříni s posuvnými dveřmi než po dalších úložných boxech.

Typickou chybou je nákup velké skříně, která sice pojme hodně věcí, ale v místnosti zabere celou stěnu a zůstane nad ní prázdný prostor. Lepší je kombinace nižší skříně a otevřených polic doplněných látkovými boxy. Boxy drží prach stranou, jsou lehké a při stěhování je složíte do sebe. Stejně tak se vyhněte hlubokým policím, ve kterých se věci vrší za sebou – v malé ložnici se k zadním kusům nedostanete a vzniká v nich nepořádek.

Dalším častým omylem je otevírání plechovky na slunci nebo v horku. Teplo roztahuje plech i barvu, tlak uvnitř stoupá a při náhlém uvolnění víka barva vystříkne. Pracujte v chladu a ve stínu. Pokud plechovka stojí na přímém slunci, nejdřív ji přeneste do stínu a nechte vychladnout.

Když víko drží, nepomůže hrubá síla Největší chybou je snažit se víko otevřít za studena a bez přípravy. Barva, která zaschla v závitu, se chová jako lepidlo. Vezměte hadr namočený v technickém benzínu nebo v ředidle a obalte jím hrdlo plechovky. Nechte působit deset až patnáct minut. Rozpouštědlo naruší zaschlý film a víko se pak dá otočit rukou. Nikdy nepoužívejte vodu, ta film naopak zpevní.