Bramboráky se zdají jako jednoduché jídlo: nastrouhat brambory, přidat mouku, česnek, majoránku a usmažit. Přesto se často rozpadají, jsou mastné nebo měkké. Rozdíl mezi dokonalým a průměrným bramborákem přitom není v tajné ingredienci, ale ve dvou věcech: v práci s vodou z brambor a v teplotě tuku. Když tyhle dvě věci zvládnete, zbytek je rutina.

Vejce patří do kulajdy dvěma způsoby. Buď se rozklepnou do polévky a nechají se ztuhnout jako ztracená vejce, nebo se uvaří natvrdo a nakrájí na čtvrtky. Ztracená vejce jsou rychlejší, ale snadno se rozvaří, pokud polévka příliš bublá. Natvrdo vařená vejce jsou jistota – přidávají se až na talíř. Kopr se přidává čerstvý, nasekaný najemno, nikdy ne sušený, jinak ztratí vůni.

Pečení, které rozhoduje o šťavnatos

Největší chyba začátečníka je slepá důvěra v čísla v receptu. Trouba hlásí 180 stupňů, ale skutečnost bývá jinde. Pořiďte si kuchyňský teploměr a jednou si troubu změřte. Stejně tak plotýnka: olej na pánev dejte až po zahřátí, jinak se připeče. Čas v receptu berte jako orientační. U masa si pomozte teploměrem na vnitřní teplotu, u pečení špejlí. Pokud recept říká „pekáme dozlatova", neznamená to „pekáme přesně 25 minut".

Víčko, které všechno pokaz

Nejčastější chyba je příliš mnoho smetany. Kulajda má být nakyslá a řídká, ne krémová. Další chyba je vaření octa společně s houbami – kyselina ztvrdne houby a zabije jejich chuť. Také se vyhněte mouce na zahuštění, pokud nemáte rádi těžkou polévku. Kdo chce hustší, ať přidá více smetany, ne mouku. Brambory se do kulajdy nedávají, i když je najdete v některých receptech – patří do jiných jihočeských polévek.