Čtvrtá chyba je ochutnávání až na konci. Během vaření je potřeba jídlo ochutnat několikrát, ne jednou. Chuť se mění s každou přidanou surovinou a s každou minutou varu. Kdo ochutná třikrát, zachytí problém dřív, než se rozšíří. Týká se to hlavně omáček a polévek, kde se chyba snadno schová.

Další častá chyba je přílišné čištění. Někteří akvaristé houbu ždímají každý týden do poslední kapky. Tím odstraní i užitečný biofilm a kolonie bakterií se nestíhají obnovovat. Optimální je lehké propláchnutí jednou za dva až čtyři týdny podle znečištění. Poznáte to podle průtoku filtru: když výrazně klesne, je čas. Pokud voda zapáchá nebo je zakalená i po výměně části vody, problém nebývá v houbě, ale v přerybnění nebo v krmení.

Hustota tkaniny se udává v počtu nití na čtvereční palec nebo centimetr. Čím vyšší číslo, tím pevnější a hladší povrch a tím méně se barva vyplavuje. U kvalitního ložního povlečení se pohybuje zhruba od 200 nití výš. Pozor ale na trik: někteří výrobci počítají každé vlákno zvlášť, takže vysoké číslo může být nafouknuté. Raději si tkaninu prohlédni proti světlu – hustá látka nepropouští mnoho světla a na dotek působí celistvě, ne řídce.

Pátá chyba je spěch při odpočinku masa. Po vytažení z trouby nebo z pánve maso potřebuje chvíli v klidu, aby se šťáva stáhla zpět do vláken. Krájet hned znamená, že šťáva vyteče na prkénko a maso bude suché. Nechte ho pět až deset minut přikryté, podle velikosti kusu. Stejně tak rýže po vypnutí potřebuje pár minut odstát, aby nebyla lepivá.

Nejčastější chyba je nakupovat barvy podle nálady, ne podle palety. Další je příliš mnoho akcentních barev – tři výrazné odstíny v jednom šatníku znamenají, že si je nikdy neoblečete společně. Vyberte jednu hlavní akcentní barvu a jednu doplňkovou. Zbytek ať tvoří neutrály. Pozor také na to, že barva v umělém světle vypadá jinak než venku. Než něco koupíte, vyjděte s kusem před obchod nebo si ho prohlédněte u okna.

Praní rozhoduje o tom, jak dlouho povlečení vydrží. Per při nízké teplotě, obvykle do 40 °C, a to i u bavlny, pokud není silně znečištěná. Vysoké teploty sice ničí bakterie, ale zároveň uvolňují barvivo a oslabují vlákna. Používej tekutý prací prostředek místo prášku, lépe se vyplachuje a nenechává zbytky, které barvu matují. Aviváž používej střídmě – obaluje vlákna a snižuje savost, po čase také přispívá k šednutí. Nikdy nepřekračuj dávku prostředku uvedenou na obalu, nadbytek pěny barvu vyplavuje.

Další častá chyba je domnívat se, že krátery na Měsíci vznikly sopečnou činností. Většina vznikla dopadem. Sopečné krátery jsou jen některé, většinou menší a mají jiný tvar. Poznáte je podle toho, že nemají vyvržený materiál do okolí. Dopadové krátery mají naopak světlé paprsky vyvržené horniny, které se táhnou daleko od okraje. Tyto paprsky jsou nejlépe vidět u kráteru Tycho na jižní polokouli Měsíce.

Měsíc je posetý krátery, ale představa, že vypadá jako ementál, je zavádějící. Ementál má díry vzniklé bublinkami plynu při zrání sýra. Měsíční krátery vznikly úplně jinak: dopadem těles z vesmíru nebo sopečnou činností. Rozdíl je zásadní. Když se na Měsíc podíváte dalekohledem, uvidíte krátery různé velikosti, ale jejich rozložení není náhodné. Většina je na přivrácené straně, protože tam dopadalo více těles. Na odvrácené straně je kráterů méně, ale jsou větší.

Největší chybou při pozorování je myslet si, že všechny krátery jsou stejně staré. Nejsou. Mladé krátery mají ostré okraje a jasné dno, staré jsou obroušené a zarovnané. Když se snažíte určit stáří kráteru, počítejte menší krátery uvnitř většího. Čím více jich je, tím je větší kráter starší. Tohle pravidlo platí všude ve sluneční soustavě. Ale pozor: na Měsíci chybí atmosféra, takže žádné větry ani déšť krátery nezahlazují. Jediné, co je mění, je další dopad nebo sopečná láva.

Většina jídel se nezkazí kvůli drahým surovinám, ale kvůli pár drobnostem, které se opakují pořád dokola. Nejde o žádnou vědu. Stačí vědět, kde se chyba děje, a příště ji udělat jinak. Následujících pět věcí zvládne opravit každý, kdo stojí u plotny aspoň občas.

Na závěr: Měsíc není ementál, i když to tak na první pohled vypadá. Krátery jsou záznamem bombardování, které trvá miliardy let. Když je pozorujete, díváte se do historie sluneční soustavy. Stačí malý dalekohled, trpělivost a správné načasování. Vyhněte se pozorování přes den a za špatných povětrnostních podmínek. A hlavně: nikdy se nedívejte do Slunce bez řádného filtru. To je chyba, která se nevyplatí.