Před balením demontujte, co jde. Odšroubujte nohy kovového rámu, oddělte skleněné police od nosníků, vyjměte zásuvky. Každý díl zabalte samostatně do bublinkové fólie a přelepte páskou, aby se fólie nerozjela. Rohy skla přelepte lepenkou přes kartonový chránič — rohy nesou největší tlak a právě tam začíná většina prasklin. Hrany nikdy nechraňte jen papírovou páskou; ta se při otřesech protrhne.

Pracovní kout ve sdíleném bytě nezačíná stolem, ale dohodou. Než cokoli koupíte nebo přemístíte, sedněte si se spolubydlícími a řekněte si tři věci: v jakých hodinách budete pracovat, kde povede hranice mezi prací a společným prostorem a co se stane, když budete potřebovat ticho na hovor. Bez téhle domluvy skončí i sebelepší stůl jako skladiště a vy budete pracovat na posteli.

Typická chyba je sbírat houby, které už mají vyvinutý klobouk do plochy a začínají se rozpadat. U řady druhů se v tomto stádiu objevují znaky, které jsou pro začátečníka nerozeznatelné od nejedlých příbuzných. Další častá chyba je krájení houby nožem přímo na místě tak, že zůstane jen klobouk. Třeň a jeho báze přitom nesou klíčové informace — prsten, pochvu, barvu a strukturu. Odřezávejte až po vytažení celé houby a bázi očistěte až doma.

Nejčastější chyba: podložení jen ve čtyřech rozích Sklo je pružné, ale křehké. Když desku stolu podložíte pouze v rozích, uprostřed se ohne a může prasknout i bez vnějšího nárazu. Podklad musí být souvislý po celé ploše — vrstva kartonu, molitanu nebo pracovní desky. Stejně špatné je nechat sklo ležet přímo na tvrdé podlaze bez mezivrstvy. Mezi sklem a podkladem nesmí být zrnka písku ani kamínky; stačí jeden ostrý bod a tlak při zvedání udělá zbytek.

Třetí chybou je ignorovat lidi, kteří s tím budou pracovat. Automatizace, kterou nikdo nevysvětlí a nepředá, skončí jako mrtvá funkce. Naplánujte si půlhodinové setkání s každým, koho se změna dotkne. Ukažte mu, co zmizí z jeho práce a co naopak přibude. Pokud někdo tráví dvě hodiny denně přepisováním objednávek, musí to slyšet jako úlevu, ne jako hrozbu. Strach z automatizace je častější než technický problém.

Než se začne kopat do země nebo objednávat materiál, je potřeba vyřešit jedno: kde kurník skutečně stát bude. Špatně zvolené místo se nedá dodatečně snadno opravit. Kurník je těžký, často připevněný k základu a hlavně si na něj zvířata zvyknou. Stěhování znamená stres pro nosnice i pro chovatele. Proto je lepší strávit hodinu nad mapou pozemku než pak řešit, proč slepice nesnášejí nebo proč je v kurníku trvale mokro.

Skleněný nábytek se nepoškodí jen při nárazu. Praskne často proto, že se při manipulaci kroutí, protože je podložený jen v rozích, nebo protože se o sebe jednotlivé díly opřou. Než začnete cokoli balit, prohlédněte každý kus: hledejte mikrovlásenky u spojů, uvolněné šrouby, odštěpené hrany. Fotky stavu před přepravou jsou jediný důkaz, který při reklamaci později obstojí.

Na běžné nečistoty postačí roztok několika kapek prostředku na nádobí ve vlažné vodě. Pěnu naneste na bílý hadr, ne přímo na čalounění, a jemně tupujte. Vždy testujte na skrytém místě, například na zadní straně opěradla nebo pod sedákem. Nechte uschnout přes noc a zkontrolujte, zda se nezměnila barva nebo struktura látky. U hedvábí, veluru a tmavých odstínů raději používejte jen suchou cestu.

Do přepravního prostoru umístěte sklo vždy naplocho nebo kolmo ke směru jízdy, nikdy ne šikmo přes hranu jiného nákladu. Mezi sklo a stěnu vozu patří měkká výplň — deky, molitan, zmačkaný papír. Sklo se nesmí opírat o kovové hrany ani o jiné tvrdé předměty. Zajistěte ho popruhy, ale podložte je molitanem, aby tlak nešel přímo do hrany. Před odjezdem zkuste s nákladem zatřást; pokud se cokoli pohne, přepravu nezačínejte.

Při vykládce postupujte stejně pomalu jako při nakládce. Sklo snášejte svisle, nikdy ho nepokládejte na roh ani na hranu. Odstraňujte fólii až po ustavení na místo, a to zezdola nahoru, abyste případné úlomky hned viděli. Když sklo praskne, neházejte ho do běžného odpadu; ostré střepy zabalte do kartonu a přelepte páskou. Největší chybou celé přípravy je spěch — právě ten rozhoduje o tom, zda nábytek dorazí v celku.

Mezi jednotlivé skleněné desky vkládejte vždy proložení — karton, molitan, nebo alespoň silnější bublinkovou fólii. Dvě skla položená přímo na sebe se při přepravě téměř jistě poškrábou, i když neprasknou. Desky skládejte na sebe co nejmenším počtem vrstev. Pokud musí být vrstev více, každou další prokládejte a celý svazek stáhněte dohromady, aby se díly navzájem nepohybovaly. Volný pohyb v bedně je druhá nejčastější příčina zničeného skla.