U věcí, které mají jen mechanickou závadu, se oprava téměř vždy vyplatí. Patří sem židle s uvolněným spojem, dveře, které drhnou, nebo vodovodní baterie, ze které kape. U těchto oprav stačí imbusový klíč, šroubovák, klíč na matice a trocha trpělivosti. Naopak u zařízení, kde je poškozená elektronická deska nebo utěsněný kompresor, bývá oprava složitá a často nejistá. Tam je lepší zvážit, jestli se do toho vůbec pouštět.

Pokud jde o staré, léty zapečené silikonové těsnění, běžné prostředky na mytí oken nestačí. Vyplatí se přípravek určený přímo na odstraňování silikonu a lepidel. Naneste ho štětcem jen na těsnění, nechte působit podle návodu a pak seškrábněte plastovou stěrkou. Pozor na okenní fólie a nátěry – agresivní odstraňovače je mohou naleptat. Nikdy nemíchejte dva různé přípravky dohromady, vznikají výpary, které dráždí dýchací cesty.

Zbytky po větším projektu nevyhazujte. Právě z nich vznikají nejlepší dárky, protože nevyžadují mnoho látky a zároveň vypadají promyšleně. Obal na knížku, pouzdro na brýle nebo látkový sáček na drobnosti ušijete z jednoho obdélníku. Na tašku z trička stačí odstřihnout rukávy, sešít spodní okraj a vznikne nosítko, které unese nákup. Prošívaná podložka pod hrnek vznikne z několika čtverců sešitých k sobě a proložených vatelínem. Vždy ale počítejte s přídavkem na švy alespoň jeden centimetr a u pružných látek dva.

Ani pratelný hadr není věčný. Když se rozpadne, nepatří do směsného odpadu, pokud je z přírodního materiálu. Bavlněný hadr můžete zkompostovat, jen pozor na zbytky chemických čisticích prostředků. Syntetický hadr patří do textilního sběru, případně do sběrného místa na drobný odpad. Ze starých hadrů se dají nastříhat menší čtverce na utírání skvrn nebo na jedno použití při malování. Tím se prodlouží životnost materiálu na maximum.

Než začnete nakupovat, zjistěte, na co dítě skutečně reaguje. Nejčastějšími spouštěči jsou zbytky pracích prostředků, aviváž, změkčovadla a barviva. Někdy ale i samotná vlna nebo bambus. Vyzkoušejte proto jednu plenu od každého materiálu a sledujte kůži v oblasti stehen, podbřišku a v pase 24 hodin. Červené skvrnky, suché šupinky nebo mokvající pupínky znamenají, že materiál nesedí. Pokud se reakce objeví až po vyprání, hledejte vinu v pracím prostředku, ne v látce.

Častou chybou je šití příliš blízko okraje. Nechte alespoň 2–3 mm od kraje, jinak se látka vytrhne. Další chybou je vynechání předpírky – látka se srazí až po ušití a okraje se zkroutí. Někteří lidé také používají syntetické nitě, které při žehlení povolují. Zvolte bavlněnou nit stejné barvy nebo v kontrastní barvě, pokud chcete viditelný šev.

Hotové ubrousky vyperte na 60 °C, aby se odstranily zbytky látek a barviv. Poté je přežehlete a složte. Používejte je místo papírových na utírání rukou, nádobí nebo jako prostírání. Po použití je házejte do koše na prádlo, ne do mokrého dřezu. Perte je společně s ručníky nebo ložním prádlem, bez aviváže, která snižuje savost. Pokud se objeví skvrny, před praním je ošetřete mýdlem a nechte odstát.

Začněte výběrem látky. Nejlepší je stoprocentní bavlna nebo směs bavlny s lnem. Perfektně se hodí staré prostěradlo, povlečení nebo košile, které už dosloužily. Vyhněte se příliš tenkým materiálům, které se po pár vypráních rozpadnou, a naopak příliš tlustým froté látkám, které dlouho schnou a špatně se žehlí. Před stříháním látku vyperte, aby srazila. Předejdete tomu, že hotové ubrousky po prvním praní zmenší a budou křivé.

Jak na střih a šití, aby ubrousky držely tvar Rozhodněte se pro jednu velikost, například 30 × 30 cm na běžné utírání nebo 40 × 40 cm na větší stůl. Vystřihněte obdélníky nebo čtverce s přídavkem asi 1 cm na každé straně. Okraje zarovnejte podle pravítka a krejčovského metru, ne od oka. Pokud stříháte více vrstev najednou, přišpendlete je k sobě, aby se látka neposouvala. Okraje obšijte entlovacím stehem nebo je dvakrát zahněte a prošijte rovně. Dvojité zahnutí je pracnější, ale ubrousky pak vydrží i časté praní. Šijte pomalu a stejnoměrně, jinak se okraj zvlní.

Vlastní látkové ubrousky nejsou žádná ekologická móda, ale praktická věc, která se vyplatí, pokud jich máte dostatek a správně je ušijete. Na rozdíl od papírových se dají prát, žehlit a používat stále dokola. Aby ale opravdu sloužily, nestačí jen koupit levnou bavlnu a obšít okraje. Rozhoduje střih, materiál a způsob šití.

Vyrobit si vlastní látkové ubrousky zvládne i začátečník. Stačí dodržet správný postup, použít kvalitní látku a vyhnout se zbytečným chybám. Sada deseti až dvaceti kusů vám vydrží několik let a ušetří peníze i odpady. Jakmile si na ně zvyknete, papírové ubrousky vám už nebudou chybět.