Dřevo vybírejte jednu hlavní dřevinu a u ní zůstaňte. Světlý dub, jasan, bříza nebo borovice. Nemíchejte dub s ořechem a k tomu tmavý mahagon — vznikne neklid. Pokud chcete přidat druhou dřevinu, ať je to jen v drobnosti, například na rámu zrcadla. Nábytek nechte v přirozené barvě nebo v bílém nátěru. Lakované lesklé povrchy se do tohoto stylu nehodí, matný povrch pohlcuje světlo lépe a působí měkce.

Před koupí se ptejte na zkušební lhůtu a možnost výměny. Pokud ji obchod nabízí, využijte ji – ale teprve po dvou až třech týdnech, kdy si tělo zvykne. Během ní matraci pravidelně otáčejte a větrejte. Pokud se po měsíci budíte s bolestí zad nebo se v noci potíte, matrace nesedí, i kdyby byla sebedražší. Až budete mít jasno, kupte stejný typ pro oba spáče jen tehdy, když mají podobnou váhu. Jinak je lepší dvě matrace vedle sebe než jedna kompromisní.

Dřevo volte světlé a matné, ne lakovan

Mít doma jen jednu popelnici nebo jeden kontejner na směsný odpad neznamená, že musíte všechno házet dohromady. Znamená to jen, že si musíte vytvořit systém, který zvládnete dodržovat i ve chvíli, kdy přijdete unavení z práce a nechce se vám přemýšlet. Základem je pochopit, že třídění nezačíná u popelnice, ale už v kuchyni a v koupelně. Pokud budete odpad správně připravovat průběžně, jedna nádoba na zbytek přestane být problém.

Největší chyba při zařizování panelákového bytu není nedostatek místa, ale snaha nacpat do něj nábytek ze starého bytu. Panelák má typicky nízké stropy, úzkou vstupní chodbu, malou koupelnu a okna orientovaná jedním směrem. Každé řešení musí vycházet z těchto parametrů, ne z katalogu. Než cokoli koupíte, změřte si výšku parapetu, šířku dveřního křídla a hloubku výklenků. Právě tam se rozhoduje, co skutečně projde a co skončí na chodbě.

Praktický trik pro malý prostor je takzvané vrstvení. Použijte jednu velkou nádobu a do ní vložte menší koše nebo pytle. Nahoru dejte to, co produkujete nejčastěji, dolů to, co vzniká méně. Například v kuchyni bude nahoře plast a sklo, dole papír. V koupelně řešte jen plast a sklo, protože papír tam většinou nevzniká. Důležité je nádoby pravidelně vyprazdňovat, ne je nechat přeplnit. Přeplněná nádoba znamená, že začnete házet věci do směsného odpadu jen proto, že se vám nechce řešit, kam co patří.

Nakreslete si půdorys v měřítku na milimetrový papír nebo v jednoduchém programu. Důležité jsou průchody: mezi nábytkem a zdí nechte alespoň 60 cm, v kuchyni mezi linkou a ostrůvkem aspoň 90 cm. U jídelního stolu počítejte 75 cm na každou židli, kterou potřebujete vysunout. Světlo řešte dřív než barvy. Zjistěte, kam dopadá přirozené světlo během dne, a těžký nábytek nedávejte před okna. Umělé osvětlení rozdělte na několik okruhů – jinak budete mít v celém bytě buď tmu, nebo ostré světlo nad hlavou.

Co se stane, když papír, plast a sklo skladujete společně Pokud nemáte možnost mít tři různé nádoby, můžete je skladovat společně, ale jen dočasně a s jasnými pravidly. Papír musí být suchý a čistý, plast vymytý a zmáčknutý, sklo bez víček a zbytků. Když je dáte do jednoho prostoru, oddělte je alespoň přepážkou nebo barevně odlišenými pytli. Běžná chyba je, že lidé dají mastný papír od pizzy nebo kelímek od jogurtu do stejného pytle s novinami. Papír se znehodnotí a plast zůstane špinavý. Pokud to uděláte opakovaně, obsah se stane nevyužitelným a putuje na skládku.

Nakonec počítejte s tím, že systém nebude dokonalý hned. První týden zapomenete, druhý týden se vám bude zdát jednodušší hodit všechno do jednoho. Vytrvejte. Jakmile si zvyknete, zjistíte, že směsného odpadu je výrazně méně a jedna nádoba vám vydrží déle. Třídění v malém prostoru není o dokonalosti, ale o pravidelnosti. Když vydržíte měsíc, stane se z toho automatická činnost, kterou už nebudete muset řešit.

Dalším krokem je zjistit, jaké možnosti máte v místě bydliště. Někde stačí donést vytříděný odpad do sběrného místa jednou za týden, jinde jezdí svoz častěji. Naplánujte si cestu tak, aby se stala součástí běžné rutiny, například cestou do práce nebo na nákup. Nenosíte domů zbytečné obaly, které stejně skončí v koši. Kupujte větší balení, používejte vlastní tašky a snažte se omezit jednorázové věci. Čím méně odpadu vznikne, tím méně toho musíte třídit a skladovat.

Prvním krokem je zbavit se představy, že potřebujete speciální nádoby nebo drahé vybavení. Stačí obyčejné tašky, kbelíky nebo krabice, které máte doma. Rozhodující je, aby každá měla své pevné místo a byla označená. Typická chyba je, že lidé začnou třídit do igelitových tašek, které se povalují po bytě, nikdo neví, co je v které, a po týdnu to vzdají. Dejte každé frakci vlastní nádobu, postavte je na jedno místo a naučte domácnost, kam co patří.