Praktické je také sklenici před použitím propláchnout studenou vodou a nechat okapat. Studené sklo snižuje teplotní šok a oxid uhličitý se z nápoje uvolňuje pomaleji. Nápoj nalévejte po stěně, ne přímo na dno. Proud, který míří do dna, zbytečně víří kapalinu a připraví o plyn víc, než je nutné. Pokud chcete bublinky opravdu udržet, nepřidávejte do sklenice led z vodovodního kohoutku – jeho povrch je plný nerovností a každá kostka se stane dalším zdrojem bublinek.

Na závěr shrňte, že vzduch sice nevidíme, ale váží. Můžete děti vyzvat, aby stejný pokus zopakovaly s jinou nádobou a porovnaly výsledky. Tím si upevní představu, že hmotnost vzduchu není náhoda, ale měřitelná vlastnost.

Pro každého, kdo chce pozorovat pavouky v přírodě, platí několik zásad. Nesnažte se pavouka vyprostit z cizí sítě holýma rukama – lep se přenese na prsty a pavouk se ještě víc zamotá. Pokud už pavouk uvízne, použijte tenkou tyčinku nebo list a jemně ho nadzvedněte. Nikdy nestříkejte do sítě vodu nebo olej, většina pavouků to nepřežije. A hlavně: nechte pavouka pracovat. Jeho síť je zároveň past i dopravní systém a on přesně ví, kam šlápnout.

Vaření vody ve vyšších polohách je jiné než v nížinách. Za běžného atmosférického tlaku na hladině moře se voda vaří při 100 °C. S rostoucí nadmořskou výškou ale tlak vzduchu klesá, a tím se snižuje i teplota varu. V nadmořské výšce 2000 metrů se voda vaří přibližně při 93 °C, ve 3000 metrech kolem 90 °C a na vrcholu Sněžky ve 1603 metrech už při zhruba 94,5 °C. To zní jako výhoda – voda je rychleji vroucí – ale rychlejší var neznamená rychleji uvařené jídlo.

Když chcete mít jistotu, vyzkoušejte jednoduchý test. Nalijte do sklenice čistou vodu a chvíli počkejte. Pokud se na vnitřní stěně objeví řada malých bublinek, sklo není dokonale čisté. Stačí ho znovu propláchnout horkou vodou a nechat uschnout. Teprve pak nalijte limonádu. Rozdíl poznáte okamžitě: bublinky se budou držet u hladiny a v nápoji, ne na stěnách. Celý trik tedy není v nápoji ani ve sklenici, ale v tom, co na skle zůstalo po mytí.

Druhý pokus: vezměte prázdnou PET lahev, pevně ji uzavřete a zvažte. Potom ji otevřete, zmáčkněte, aby vyšel vzduch, znovu uzavřete a zvažte. Hmotnost bude menší. Vysvětlete, že vzduch se do lahve vešel, i když ji nevidíme. Pozor na kondenzaci – lahev nechte před vážením vytemperovat na pokojovou teplotu.

Průběh večera potřebuje scénář. Napište si časový plán: příchod hostů, zahájení, proslov, hlavní program, tombola, volná zábava a konec. U každého bodu napište, kdo ho řídí. Vyhněte se dlouhým proslovům bez přípravy. Moderátor má být jeden a má mít jasné pokyny, kdy ukončit hudbu a kdy ohlásit další část. Na tom, jak plynule přechody fungují, stojí celý dojem z balu.

Jak sklenici připravit, aby bublinky držely v nápoji Nejúčinnější je sklenici po umytí důkladně propláchnout horkou vodou a nechat uschnout dnem vzhůru na čisté utěrce. Nesmí se otírat hadrem, který předtím přišel do styku s tukem. Pokud sklenici sušíte ručníkem, použijte jeden výhradně na sklo a po každém použití ho vyperte. Před naléváním je dobré sklenici prohlédnout proti světlu: když na ní vidíte mléčný nádech nebo šmouhy, je to přesně ten film, který bublinky zachytí.

Závěrem: voda ve výškách vře dříve, ale při nižší teplotě. Rychlejší var neznamená rychlejší uvaření. Pomůže tlakový hrnec, delší doba vaření, namáčení a trpělivost. Kdo na to zapomene, bude jíst nedovařené brambory i ve chvíli, kdy voda už dávno bublá.

Praktický důsledek je ten, že nejde o jeden izolovaný jev, který lze vypnout, ale o soustavu zpětných vazeb. Některé vazby působí proti změně, jiné ji zesilují – například tání ledu snižuje odrazivost povrchu, čímž se pohlcuje více slunečního záření. Při jakémkoli hodnocení proto nestačí sledovat jednu veličinu, ale kombinaci koncentrací, dob setrvání a doprovodných procesů. Kdo tvrdí, že stačí snížit jediný plyn a problém zmizí, opomíjí právě tuto provázanost.

Na co si dát pozor při pečení a smažení: teplota oleje se ve výšce nemění, ale bod varu vody ano. To ovlivňuje například přípravu knedlíků v páře nebo vaření v páře. Pokud vaříte v páře, prodlužte dobu o pět až deset minut. U masa a zeleniny platí, že čím výše jste, tím déle trvá, než se dostaví měkkost. Naučte se kontrolovat stav potravin vidličkou nebo nožem, ne spoléhat na minutku.

Rozhodující není jen koncentrace plynu, ale i to, jaké záření dokáže pohlcovat. Molekula musí mít takovou stavbu, aby se při absorpci infračerveného záření mohla rozechvět – typicky jde o molekuly se třemi a více atomy. Proto je oxid uhličitý nebo metan účinnější než dvouatomové plyny, které tvoří většinu atmosféry. Vodní pára je nejvýznamnější přirozený skleníkový plyn, ale její množství v ovzduší závisí na teplotě, takže působí spíše jako zesilovač než jako samostatná řídící páka.