Poslední věc, kterou většina lidí podcení: váha a rozměry při doručení. Křeslo musí projít dveřmi, výtahem a zahnout v chodbě. Změřte si nejen šířku dveří, ale i výšku, pokud jde o vyšší typ s opěrkou hlavy. Některá křesla se dodávají rozložená, jiná v celku. Rozložená sice projdou snáz, ale potřebujete místo a čas na sestavení. Bez těchto měření se snadno stane, že křeslo zůstane před domem.

Nejdřív světlo, pak teprve bar

Botník musí dýchat a nestát v cest

Základem je správně připravená hmota. Brambory nastrouhejte najemno, ale ještě předtím je oloupejte a zbavte oček. Nastrouhanou směs dejte na čistou utěrku nebo do jemného síta a pořádně vymačkejte. Nechte ji odpočívat deset minut, pak vymačkejte znovu. Tekutina, která vyteče, obsahuje škrob — ten se dá použít jinde, ale do těsta na křupavé placky nepatří. Pokud chcete těsto spojit, přidejte vejce a jen tolik hladké mouky, aby hmota držela pohromadě. Více mouky znamená tvrdší placky, které táhnou tuk.

Poslední trik se týká odkládání hotových placek. Pokud je chcete udržet teplé, dejte je do trouby vyhřáté na nízkou teplotu a nechte je na mřížce. Nikdy je nezakrývejte druhým talířem ani alobalem — pod pokličkou se z páry stane voda a placky změknou. Stejně tak je nedávejte do mikrovlnky. Křupavost vydrží jen tehdy, když k nim vzduch může. Když budete dodržovat tyto zásady, budete mít placky, které se nelámou, nejsou mastné a chutnají jako od babičky — jen s méně tukem.

Čtvrtý návyk je psát kód tak, aby se dal snadno zastavit a prohlédnout. Krátké funkce, návratové hodnoty a jasné názvy jsou k ničemu, pokud je celý soubor jeden dlouhý blok. Vkládejte do kódu body, kde lze snadno přidat výpis nebo zarážku. Když víte, že se problém může skrývat jen ve dvou místech, ladění se zkrátí z hodin na minuty.

Během smažení placku nikdy nepřitlačujte a nepropichujte. Každé stlačení vytlačí šťávu a ta se okamžitě promění v páru, která strhne tuk dovnitř. Stejně tak nepřidávejte olej uprostřed smažení. Pokud se placka přichytí, znamená to, že pánev nebyla dost horká nebo těsto obsahovalo příliš mnoho vody. Raději ji nechte trochu dýl na jedné straně a obraťte jediným pohybem. Po vytažení ji položte na mřížku, ne na talíř s papírovou utěrkou. Papír tuk nasaje, ale placka pod ním změkne. Mřížka nechá tuk okapat a placka zůstane křupavá.

Smažení, které není nasáklé Pánev musí být opravdu horká, než na ni těsto položíte. Tuk by měl být rozpálený tak, aby se kolem placky okamžitě vytvořily bublinky. Čím nižší teplota, tím delší smažení a tím více tuku placka přijme. Olej nalijte jen do tenké vrstvy — placka se nemá potápět, stačí jí klouzat po dně. Těsto rozetřete na placku o tloušťce maximálně půl centimetru. Silnější vrstva se uvnitř dusí a tuk se vsakuje.

Základní pravidlo zní: nehodnoťte kino podle toho, co se dnes hraje. Prvorepublikový původ se prozradí jinde. Podívejte se na strop hlavního sálu, na balkon, na umístění promítací kabiny. Typický znak je vysoký vestibul s dlažbou a schodištěm, které nutí diváka projít tmavším prostorem, než usedne. Pokud u vchodu vidíte jen moderní reklamní poutače a nic z původní výzdoby, pravděpodobně prošlo kino necitlivou přestavbou.

Bramboráky má tendenci nasáknout olejem každý, kdo je dělá poprvé. Těsto se rozpadá, placka se přichytí a výsledek je spíš mastný než křupavý. Přitom stačí pár úprav v poměru surovin a ve způsobu smažení. Nejde o zázraky, ale o fyziku — voda z brambor se musí dostat ven, jinak se v horkém oleji změní v páru a ta tlačí tuk do těsta.

Typická chyba je také příliš mnoho soli v těstě. Sůl vytahuje vodu, a ta se pak při smažení mění v páru. Solte až hotové placky. Další chybou je studený tuk nebo jeho nedostatečné rozpálení. Někteří lidé přidávají do těsta mléko — to je zbytečné, mléko tuk neodpuzuje, naopak ho váže. Nejlepší je těsto bez mléka, pouze brambory, vejce, mouka, sůl a majoránka. Majoránku přidejte až na konci, aby nezhořkla.

Když procházíte sálem, všímejte si akustiky a světla. Prvorepublikové stavby počítaly s tím, že zvuk se nese jinak než dnes, a často mají tvrdé omítky a dřevěné obložení. Zkuste si sednout dozadu a doprostřed: rozdíl v dojmu bývá znát. Pokud narazíte na původní nápisy nebo čísla sedadel, nefoťte je s bleskem a neopírejte se o výzdobu. Poslední praktická rada: choďte ve všední den odpoledne, kdy je provoz klidnější a personál má čas odpovědět na otázky.

Prvorepubliková kina v Praze mají smysl hlavně jako celek: ulice, vstup, vestibul, sál a zvuk. Kdo hledá jen efektní fotku, odejde zklamaný. Kdo se zastaví u detailů a přizpůsobí tempo provozu, pochopí, že atmosféra těchto míst nevznikla z nostalgie, ale z promyšlené architektury a každodenního provozu.