Dejte pozor na kategorie, které vypadají neškodně, ale nabalují se nejvíc: šanony s papíry, kabely, dekorace a věci „na opravu". Papíry foťte telefonem a originály skartujte, kabely držte jen ty, které skutečně zapojíte, dekorace střídejte po sezóně a ne hromadně. Věci na opravu mají lhůtu: pokud je do tří měsíců neopravíte, opravu už nepotřebují.

Typické chyby, které dělají začátečníci: snaží se při volném pádu chytit instruktora, místo aby drželi správnou polohu. Dále zapomínají dýchat, což vede k hyperventilaci a ještě většímu strachu. Někteří se pokoušejí otevřít padák sami, i když k tomu nemají oprávnění. To je zbytečné riziko. Další chybou je nedostatečná komunikace s personálem před letem. Pokud něčemu nerozumíte, ptejte se dvakrát. Radši za blbce než za mrtvého.

Umělá inteligence dnes vygeneruje plynulý odstavec během několika sekund. Jenže plynulý text ještě není autentický text. Autenticita vzniká ve chvíli, kdy čtenář ucítí, že za slovy stojí někdo, kdo tématu rozumí, má s ním zkušenost a neschovává se za obecné fráze. Model žádnou zkušenost nemá. Pracuje s pravděpodobností, že po určité větě následuje jiná. Právě proto je potřeba výstup brát jako surovinu, ne jako hotový výrobek.

Kynuté těsto se nejčastěji kazí dvěma věcmi: teplotou a časem. Droždí potřebuje ke své práci teplo mezi 25 a 30 °C. Studená voda nebo mléko kynutí zpomalí, horko nad 40 °C droždí zabije. Proto vždy míchejte tekutinu vlažnou, ne horkou. Pokud si nejste jistí, kápněte si trochu na zápěstí — má být příjemně teplá, ne pálivá.

Kde se zadání nejčastěji láme Druhou pastí je míchání několika úkolů do jedné věty. Model pak řeší jeden požadavek na úkor druhého a výsledek je nevyvážený. Rozdělte zadání na části a nechte je vyřešit postupně. Pokud chcete nejdřív strukturu a pak text, napište to jako dva kroky. U delších zadání se vyplatí začít podmínkami a teprve potom přidávat obsah.

První pastí je příliš obecné zadání. „Napiš mi něco o tom" nebo „Vysvětli to" nutí model hádat kontext, rozsah i účel. Místo toho určete, co má být výstupem: seznam kroků, odstavec vysvětlení, tabulka, osnova. Přidejte, pro koho je text určený a co už čtenář zná. Čím konkrétnější zadání, tím méně prostoru pro náhodné interpretace.

Pátou pastí je absence kontroly. První výstup se bere jako hotová věc, i když jen částečně odpovídá zadání. Místo opakování celého promptu od začátku je lepší říct, co konkrétně nesedí, a nechat upravit jen tu část. Tím se zadání zpřesňuje a výsledek se postupně dostává tam, kam má. Opakované psaní stejné věty bez zpětné vazby jen plýtvá časem a vede ke stejným chybám.

Rezervujte místa předem, pokud to letecká společnost umožňuje. Sedadlo u okna zabaví dítě výhledem, sedadlo u uličky zase umožní vstát, aniž byste budili sousedy. Vyhněte se místům u přepážky, kde se neustále někdo pohybuje a kde je hluk. Pokud to jde, kupte tři místa v řadě, i když poletíte dva. Dítě potřebuje prostor, kde si může stoupnout nebo si lehnout, a to se na dvou sedadlech nedaří.

Vyhnout se těmto pastem znamená psát zadání jako zadání práce, ne jako přání. Určete cíl, formu, příklad a hranice. Když něco nefunguje, pojmenujte problém místo toho, abyste zkoušeli další a další varianty naslepo. Tím se kvalita výstupu zvedne rychleji než jakýmkoli trikem.

Psaní promptů vypadá jednoduše, dokud se výsledky nezačnou opakovat, odpovídat na něco jiného nebo zůstávají vágní. Většina problémů nevzniká kvůli modelu, ale kvůli tomu, jak je zadání postavené. Následujících pět pastí se objevuje pořád dokola a dá se jim vyhnout bez složitých triků.

Čtvrtou pastí je ignorování omezení. Pokud neřeknete, co nemá být součástí výstupu, objeví se tam zbytečné fráze, opakování nebo závěrečné shrnutí, které nikdo nechce. Napište přímo, co vynechat: žádné odrážky, žádné přirovnání, maximálně jeden odstavec. Omezení ale musí být konkrétní a v malém počtu. Dlouhý seznam zákazů se snadno ztratí a výsledek je ještě horší.

Třetí pastí je chybějící příklad. Abstraktní popis stylu nebo formátu si každý vyloží jinak. Ukažte jednu krátkou ukázku toho, co považujete za správné. Stačí věta nebo dva odstavce. Model se podle vzoru lépe chytí rytmu, délky i tónu. Naopak bez příkladu se často vrací k obecným frázím a opakuje stejné obraty.