Čtvrtou rostlinou je difenbachie. Ta snese hodně rozptýleného světla, ale přímé slunce jí spálí listy do hnědých suchých skvrn. Zároveň je citlivá na průvan a studenou vodu. Postavte ji tak, aby na ni slunce dopadalo maximálně brzy ráno. Pokud listy začnou žloutnout od okrajů, přesuňte ji dál od okna. Difenbachie také nesnáší přemokření, takže mezi zálivkami nechte substrát mírně proschnout. Pátou je maranta. Ta má listy citlivé na přímé světlo i na tvrdou vodu. Okraje listů jí hnědnou, když ji spálí slunce nebo když ji zalijete vodou z kohoutku. Používejte vodu odstátou nebo dešťovou a umístěte ji do polostínu. Když listy přes den složí, není to nemoc, jen se chrání před světlem.

Shrnutí: nejdřív změřit, potom vyzkoušet, nakonec koupit. Křeslo do obýváku není dekorace, ale místo, kde trávíte čas. Pokud si nejste jistí, raději zvolte jednodušší tvar s pevnou konstrukcí a kvalitním potahem, který zvládnete udržovat.

U vchodu a uvnitř: co dělat a čemu se vyhnout U vchodu počítejte s kontrolou – běžná je prohlídka tašky a ověření věku. Chovejte se klidně, odpovídejte krátce a nechte si vysvětlit pravidla podniku. Uvnitř nejdřív obhlédněte terén: kde je šatna, toalety, únikové východy a bar. Nenoste cennosti, které byste mohli ztratit, a bundu si raději odložte do šatny, ne na sedačku. Pokud jste citliví na hluk, vezměte si špunty do uší – zvuk v klubech bývá hodně nahlas a po několika hodinách bolí hlava i u lidí, kteří to zpočátku nevnímají.

Každý, kdo někdy hledal chybu v kódu, který sám napsal před půl rokem, zná ten pocit. Hodiny plynou, konzole je plná výpisů a vy pořád nevíte, kde se co rozbilo. Většina času při ladění nejde na složitou logiku, ale na to, že kód nedává jasně najevo, co dělá. Pět níže popsaných návyků nevyřeší všechno, ale výrazně zkrátí dobu, kdy jen zíráte do obrazovky.

První návštěva tanečního klubu v Praze nezačíná na parketu, ale už při plánování. Zjistěte si dopředu, jaký žánr se v podniku hraje a v kolik hodin začíná hlavní program. Většina klubů ožívá mezi desátou a půlnocí, ale dřívější příchod vám dá čas zorientovat se v prostoru, najít šatnu a bary, aniž byste se tlačili v davu. Zkontrolujte také dress code – některé podniky vyžadují společenské oblečení, jiné naopak uvítají pohodlné tenisky. Berte to vážně, protože nevhodné oblečení je nejčastější důvod, proč lidé zůstanou stát před dveřmi.

Další častou chybou je jedna velká hromada bund. Kabáty na jednom věšáku se mačkají, schnou pomalu a zabírají dvojnásobek místa. Řešením je rozdělit věšák na dvě výškové úrovně – horní pro dospělé, spodní pro děti nebo kratší bundy. Na každý věšák dejte maximálně tři kusy a mezi nimi nechte mezeru na prsty. Pokud to jde, použijte tenké dřevěné ramínka, která nezabírají šířku jako plastová. Bundy, které nosíte jen občas, přesuňte do jiné místnosti nebo do vakua.

Většina výrobců předepisuje výměnu každé dva roky bez ohledu na najeté kilometry. U vozů s intenzivním provozem, častým brzděním s nákladem nebo jízdou v horách se doporučuje interval zkrátit na rok. Rozhodující není barva ani hladina v nádržce, ale obsah vody. Hladina klesá i proto, že se opotřebovávají brzdové destičky, takže dolévání kapaliny místo výměny jen maskuje skutečný stav. Pokud někdo dolévá jen proto, aby bylo v nádržce „plno", dělá chybu – po výměně destiček se kapalina vrátí a přeteče.

Před odchodem si rozmyslete, jak se dostanete domů. Městská hromadná doprava v Praze funguje i v noci, ale intervaly jsou delší. Uložte si do telefonu jízdenku nebo si připravte hotovost na noční spoj. Nikdy nenechávejte pití bez dozoru a noste jen tolik peněz a dokladů, kolik skutečně potřebujete. Pokud jdete sami, domluvte se s někým, komu dáte vědět, kdy dorazíte zpět. Tohle není paranoia, ale základ, který vám umožní uvolnit se a užít si večer.

Po odchodu si udělejte krátkou poznámku: co vám vyhovovalo, co vás rušilo a čemu se příště vyhnout. Pražská klubová scéna je pestrá a každý podnik má jinou atmosféru. Druhá návštěva už bude klidnější, protože budete vědět, do čeho jdete. Ať už půjdete kvůli hudbě, tanci, nebo jen za zážitkem, nejdůležitější je jít domů v pořádku a s pocitem, že jste večer zvládli podle svých představ.

Na parketu platí několik nepsaných pravidel. Nechte ostatním prostor, nechte si odstup a nesnažte se tančit s někým, kdo o to zjevně nestojí. Pokud někoho oslovíte a nedostanete odpověď, prostě jděte dál. Typická chyba začátečníků je stát celý večer u zdi a čekat, až je někdo vyzve. Lepší je zapojit se postupně – začněte u okraje parketu, sledujte rytmus a přidejte se, až se budete cítit jistě. Nikdo vás nebude soudit, lidé jsou soustředění sami na sebe.