Bílá má mnoho odstínů a právě tady vzniká nejčastější chyba. Studená bílá s modrým podtónem vypadá ostře a zvýrazní každý škrábanec na dřevě. Teplá bílá do smetanova působí měkce, ale ve stínu může zežloutnout. Nejbezpečnější je zvolit neutrální bílou s minimálním podtónem a natřít s ní stěny, strop i zárubně. Vzorky naneste na velký kus kartonu a postavte je na různá místa v místnosti. Barva se mění podle denního světla i podle orientace oken.

Před lepením zeď odmastěte, oškrábejte staré nátěry a vyhlaďte nerovnosti. Tapeta věrně kopíruje každý hrbol, takže malá boule pod ní zůstane vidět navždy. Pokud je zeď savá, natřete ji penetrací, jinak lepidlo vsákne a tapeta se začne odlepovat už po několika dnech. Lepidlo nanášejte na zeď i na pás, u netkaných tapet stačí pouze na zeď. Pruhy řežte o deset centimetrů delší, než je výška stěny, a přebytek odřízněte po zaschnutí. První pás umístěte od středu postele, ne od rohu — symetrie je vidět na první pohled a nesouměrný střed bije do očí.

Nakonec si míry ověřte v reálu, ne jen na papíře. Vezměte si karton nebo fošnu, položte ji do budoucí výšky desky a zkuste na ní krájet, míchat a přenášet věci. Zkontrolujte dosah na horní police i na dno hlubokých zásuvek. Teprve když vám to sedí v pohybu, má smysl objednávat skříňky. Ergonometrická kuchyň není o tom, kolik má centimetrů na výkresu, ale o tom, jak se u ní ráno cítíte, když vaříte kávu a míchaná vajíčka.

Výběr matrace pro postel na míru začíná něčím jiným, než procházením katalogů. Nejdřív je potřeba změřit vnitřní rozměry rámu postele – tedy vzdálenost mezi bočnicemi, mezi čelem a zadním dílem a hloubku, do které matrace zapadne. U postele na míru se totiž běžné rozměry 90×200 nebo 180×200 často nevejdou a rozdíl i dva centimetry znamená, že matrace v rámu plave, nebo se naopak vyboulí. Měřte vždy na více místech, protože dřevo může být mírně křivé. Zapište si tři čísla: šířku, délku a maximální povolenou výšku.

Prvním krokem je zjistit, co je vlastně společné a co vaše. Stoupačky pro vodu, topení a odpad jsou zpravidla společné části domu, takže k jejich výměně potřebujete souhlas vlastníka domu nebo společenství. Rozvody uvnitř bytu za stoupačkou už jsou vaše. Než začnete cokoli objednávat, vyžádejte si od správce domu nebo SVJ vyjádření, kdo ponese náklady a jaké jsou podmínky. Bez toho se může stát, že vám sousedé výměnu zablokují, nebo že ponesete náklady, které měl hradit dům.

Na co se vyplatí myslet před koupí a při zapojení Teplota světla ovlivňuje, jak dlouho vydržíte číst. Pro večerní čtení je vhodnější teplejší odstín, tedy nižší barevná teplota. Studené bílé světlo vás může udržet bdělé, což před spaním není žádoucí. Světelný tok stačí kolem čtyř set lumenů, pokud svítidlo není příliš daleko od knihy. Větší výkon je zbytečný a často spíš škodí. Důležitá je i možnost plynulé regulace jasu – ne všechny lampy ji mají, ale u čtení je to výhoda.

Nejčastější chyby vznikají zanedbáním detailů, které se projeví až po zabudování. Lidé zapomínají na prostor pro otevírání dvířek a zásuvek — zásuvka potřebuje při plném vysunutí i půl metru volného prostoru před sebou, jinak se nedostanete k jejímu obsahu. Dále se podceňuje umístění zásuvek a vypínačů. Zásuvky patří nad pracovní desku, ne pod ni, a to alespoň dvě až tři u každého pracovního místa, kvůli mixéru, konvici a nabíječce. Další častou chybou je příliš úzká ulička mezi dvěma linkami. Pokud kuchyň tvoří dvě protilehlé řady, měla by mezi nimi zůstat průchozí šířka alespoň devadesát centimetrů, lépe přes metr, aby se daly otevřít dvířka a zároveň projít s hrncem.

Pracovní trojúhelník a rozestupy, které se nedají obcházet Mezi sporákem, dřezem a lednicí by měl vzniknout takzvaný pracovní trojúhelník. Každá strana by měla mít alespoň kolem jednoho metru, aby se mezi body dalo pohodlně pohybovat, ale celkový obvod trojúhelníku by neměl přesáhnout zhruba šest až sedm metrů. Delší vzdálenosti znamenají zbytečné přecházení a větší únavu. Mezi dřezem a sporákem nechte souvislou pracovní plochu aspoň šedesát centimetrů, ideálně osmdesát. To je místo, kde se krájí a odkud se přesouvá jídlo na plotnu.

Základní pracovní výška se odvozuje od výšky postavy toho, kdo vaří nejčastěji. Orientačně se počítá jako polovina vaší výšky plus několik centimetrů, prakticky se ale vyplatí vyzkoušet si to naživo. Postavte se k desce, položte dlaně na její hranu a nechte ramena volně klesnout. Pokud musíte ramena zvedat nebo se naopak hrbit, je deska špatně vysoko. U sdílené kuchyně, kde se střídá vysoký a nízký uživatel, se volí kompromis nebo výškově nastavitelná deska.