Hmotnost spáče je jedním z nejdůležitějších faktorů při výběru matrace, přesto se na něj při nákupu často zapomíná. Problém není v tom, zda je matrace „kvalitní", ale zda únosnost jejích vrstev odpovídá tomu, kdo na ní bude spát. Těžší člověk potřebuje jinou konstrukci než člověk s hmotností do šedesáti kilogramů. Pokud se to podcení, matrace se po pár měsících prosekne, vznikne jáma a ráno se budíte s bolestí zad.

Teplota světla podle jednotlivých místností Do ložnice se hodí teplé světlo kolem 2700 až 3000 K. Podporuje uvolnění a neruší tvorbu melatoninu, hormonu spánku. Studené světlo nad 4000 K v ložnici naopak udržuje mozek v bdělosti a může za potíže s usínáním. Do obývacího pokoje vyberte 2700 až 3500 K podle toho, zda v něm převážně odpočíváte, nebo pracujete. Pokud je obývací pokoj zároveň pracovnou, použijte dvě samostatná svítidla s odlišnou teplotou a zapínejte je podle potřeby.

Nerovné stěny se před malováním nevyřeší samy. I malý důlek nebo hrbolek po zásypu se pod barvou projeví jako stín. Čím lesklejší barva, tím víc. Proto se vyplatí věnovat přípravě víc času než samotnému natírání. Není to složité, ale chce to trpělivost a správný postup.

Před koupí si doma změřte, jak hluboko se tělo do matrace boří. Lehněte si na ni v obchodě alespoň deset minut, a to i na bok – ne jen na záda. Sledujte, zda je páteř vodorovně a zda ramena a boky nejsou vynucené do nepřirozené polohy. U těžších lidí se vyplatí sáhnout po matraci s vyšším podílem přírodního latexu nebo s taštičkovými pružinami, které se stlačují jednotlivě a lépe rozloží tlak.

Než začnete malovat, zkontrolujte stěnu na denním světle. Postavte se bokem a podívejte se po ní zblízka. Prohmatejte ji rukou, abyste nahmatali nerovnosti. Malé nedokonalosti se dají přebrousit a přetmelit. Větší hrbolek se musí seříznout a znovu vyrovnat. Když je stěna suchá, čistá a hladká, můžete malovat. Barvu nanášejte ve dvou tenčích vrstvách, ne v jedné silné. Mezi vrstvami dodržte doporučenou pauzu.

Nejprve stěnu očistěte a odstraňte staré nátěry, které se loupu. Omývejte ji hadrem a vodou s trochou saponátu, aby na ní nezůstal prach ani mastnota. Po omytí nechte stěnu důkladně uschnout. Pokud najdete praskliny, vyškrábněte je do V a vyplňte tmelem. Větší díry vyplňujte po vrstvách, ne najednou. Silná vrstva tmelu se při schnutí stáhne a praskne.

Před nákupem je potřeba změřit hloubku skříňky a vzdálenost od zdi k přední hraně. Pro desku hlubokou 60 cm obvykle stačí lišta umístěná 5 až 10 cm od přední hrany. Pokud je skříňka mělká, světlo se musí vejít mezi dvířka a zeď, jinak bude při otevření dvířek vidět. Vyhněte se páskům lepeným přímo na spodní desku skříňky bez difuzéru. Holé diody vytvářejí ostré světelné body a na nerezovém dřezu vzniknou rušivé odlesky.

Kuchyně a koupelna snesou světlo studenější, zhruba 3500 až 4500 K. Lépe se v něm rozeznávají detaily, čistota a barvy potravin. Pracovní deska v kuchyni by měla být osvětlena zvlášť, ideálně světlem kolem 4000 K. Do koupelny se hodí kombinace: celkové světlo 4000 K a doplňkové teplé světlo u zrcadla pro večerní rutinu. Na chodbu a do schodiště stačí 3000 až 4000 K, protože zde nejde o dlouhý pobyt, ale o bezpečný pohyb.

Na co se při vyrovnávání stěn nejčastěji zapomíná Tmel se nanáší stěrkou a po zaschnutí se přebrousí. Bruste jemně, krouživými pohyby, a používejte brusný papír s postupně jemnější zrnitostí. Po broušení stěnu znovu otřete vlhkým hadrem, aby na ní nezůstal prach. Právě ten způsobí, že barva nedrží a dělá mapy. Pokud je stěna hodně nerovná, pomůže celoplošné vyrovnání tenkou vrstvou stěrky. Nanášejte ji širokou stěrkou, táhněte křížem a nechte pořádně vytvrdnout.

Osvětlení pracovní desky pod horními skříňkami vypadá jako jednoduchý úkol, dokud člověk nezjistí, že špatně zvolený zdroj světla vytvoří na lesklé desce odlesky přesně v místě, kde krájí cibuli. Nejčastější chyba není v barvě světla ani ve výkonu, ale v umístění. Pásek nalepený na zadní hraně skříňky svítí dozadu na zeď, ne na desku. Řešení je posunout zdroj co nejblíže k přední hraně skříňky, případně zvolit lištu s naklápěcími segmenty, které paprsky nasměrují kolmo dolů.

Jak poznat, že matrace hmotnost neunese Nejde jen o tvrdost na pohmat. Rozhoduje hustota materiálu a tloušťka nosné vrstvy. Levná řídká pěna se pod těžším tělem rychle unaví a vytvoří se v ní trvalý důlek. Poznáte to tak, že si po pár minutách ležení všimnete, že boky nebo hýždě klesají níž než zbytek těla. Dalším signálem je ranní ztuhlost, která po vstání do půl hodiny nezmizí, nebo pocit, že se v noci musíte neustále přetáčet, protože se tělo „zakopává".