Výběr dětského tábora začíná dřív, než se objeví první nabídka. Ještě než začnete procházet katalogy, sepněte si s dítětem, co od tábora vlastně čeká. Někdo chce stan a přírodu, jiný družinu u vody nebo specializovaný sportovní či jazykový pobyt. Když dítěti vnutíte tábor, který ho nebaví, vrátí se domů otrávené a příští rok odmítne jet kamkoli. Napište si tři priority: typ prostředí, náročnost programu a vzdálenost od domova.

Dobrou volbou jsou také hračky na tahání a zvukové válečky, které se kutálejí. Nejsou „didaktické" v tom školním smyslu, ale učí příčinu a následek: když zatáhnu, jede to; když pustím, spadne to. Přesně tento typ zkušenosti dvouleté děti potřebují nejvíc.

Typická chyba rodičů je kupovat hračku podle obalu a ne podle ruky dítěte. Další chyba je předvádět, jak se to dělá, místo aby dítěti nechali čas. Dvouleté dítě potřebuje klid a opakování, ne návod. Když se mu nedaří, pomozte jen prvním krokem a pak couvněte. A pozor na příliš mnoho hraček v jednom dni — dvě až tři stačí, ostatní schovejte a střídejte po týdnu.

Děti začínají používat internet dřív, než si většina rodičů myslí. Už v první třídě se mohou setkat s aplikacemi, kde se nahrávají videa nebo fotky. Ochrana osobních údajů není něco, co se dá vyřešit jedním rozhovorem. Je to pokračující proces, který začíná doma a pokračuje každý den. Prvním krokem je uvědomit si, co všechno jsou osobní údaje. Nejde jen o jméno a adresu. Patří sem i fotky, telefonní číslo, e-mail, poloha, oblíbené hry nebo dokonce přezdívka, kterou dítě používá na více místech.

Častou chybou je, že rodiče dětem řeknou, ať si dají pozor, ale sami sdílejí fotky dětí bez rozmyslu. Děti se učí nápodobou. Pokud rodič zveřejňuje fotky z dovolené s polohou a jmény, dítě to bude dělat také. Mluvte o tom, co je vhodné sdílet a co ne. Vysvětlete, že i nevinná fotka může prozradit, kde bydlíte nebo kam chodíte do školy. Další chybou je používat stejné heslo pro všechny služby. Naučte děti vytvářet silná a jedinečná hesla, ideálně s pomocí správce hesel. Nikdy heslo nikomu neříkejte, ani nejlepšímu kamarádovi.

Pravidelně si s dětmi povídejte o tom, co na internetu zažily. Ptejte se, s kým si píšou, jaké hry hrají a co sdílejí. Pokud se dítě setká s obtěžováním nebo vydíráním, mělo by vědět, že se může obrátit na dospělého bez strachu z trestu. Vytvořte doma pravidlo, že obrazovky nepatří do ložnice a že večer se všechna zařízení vypínají. Děti potřebují jasné hranice, ale zároveň vědět, že jim rozumíte. Ochrana osobních údajů není o zákazech, ale o návycích. Když se stanou součástí každodenního života, děti je převezmou přirozeně.

Nezapomeňte také na sociální a zdravotní pojištění, pokud jste OSVČ. Během nemoci máte možnost požádat o snížení záloh nebo o prominutí. U zaměstnanců to řeší zaměstnavatel. Důležité je nenechat věci „vyšumět" — všechny žádosti mějte písemně a s datem. Typickou chybou je spoléhat na telefonickou domluvu, která se později nedá prokázat. Po návratu do práce si zkontrolujte, zda vám byla vyplacena správná částka a zda máte uzavřenou pracovní neschopnost. Pokud něco nesedí, obraťte se na mzdovou účtárnu nebo na příslušnou správu.

Jak nastavit soukromí v aplikacích a na zařízeních Projděte s dítětem nastavení soukromí ve všech aplikacích, které používá. U sociálních sítí a chatovacích aplikací zkontrolujte, kdo může vidět příspěvky, kdo vám může psát a kdo vidí seznam přátel. Většina aplikací má předvolené nastavení veřejné, což je největší chyba. Nastavte vše na „jen přátelé" nebo „soukromé". U her zkontrolujte, zda hra nevyžaduje přístup k poloze, kontaktům nebo fotoaparátu. Pokud to není nutné, přístup zamítněte. Na telefonu nebo tabletu zapněte rodičovskou kontrolu, která omezí stahování aplikací nebo nákupy. Důležité je také vypnout automatické nahrávání fotek na cloud, pokud k němu nemáte důvěru.

Kdy otok znamená něco vážnější

Vysvětlete dětem, že každá informace, kterou na internetu zveřejní, tam může zůstat navždy. I když něco smažou, může to někdo stáhnout nebo si udělat screenshot. Ukažte jim to na jednoduchém příkladu: když pošlou fotku kamarádovi, ten ji může přeposlat dál. Proto je důležité nikdy nezveřejňovat fotky, na kterých je vidět adresa, škola, oblíbené místo nebo poznávací značka auta. Stejně tak nesdílet telefonní číslo nebo e-mail s cizími lidmi. Děti by měly vědět, že je v pořádku říct ne, když je někdo žádá o osobní údaje.